Sním či bdím?

Hluboká variace na barcovské téma "Život je sen", nebo intelektuální onanie? Vím já? (Nevím). Spousta postav řekla spoustu věcí. Citoval se Nietzsche a Kierkegaard a D. H. Lawrence a mnozí jiní a vypadalo to, jako kdyby pejsek s kočičkou vařili dort z evropské filosofie, psychologie, sociologie a dalších logií. Ty spousty slov jsou skoro nevydržitelné. Atmosféra snové nejistoty fungovala, též forma byla celkem originální a mezi stovkami chytráckých plků se občas objevila i nějaká ta myšlenka, ale to všechno je mi pořád jaksi málo. Ani krátká přítomnost Jaye a Céline nepomohla. (26.02.2006)

Když mrknete do galerie a uvidíte zpracování, tak vás hned asi trkne film Temný obraz, pokud jste ho stejně jako já viděli dříve. Sním či bdím? je vpravdě vizuálně velmi podobný a navíc vznikl o 5 let předtím a pod taktovkou stejného režiséra Richarda Linklatera, který dokonce i dělal zábavovku s Jackem Blackem, a to Školu ro(c)ku. U nás je asi tohle ne tak profláklý snímek, ale rozhodně stojí za pozornost. Nejedná se ani tak o klasické pojetí příběhu, ale o takový výlet za hranice snů. Postavy přicházejí, rozmlouvají o vnímání reality a zase odcházejí. Celé to působí jako taková snová sekvence scén, které se vynořují z čista jasna a stejně jako postavy se opět rozplynou. Nemohl jsem se na začátku ubránit pocitu omáčkoidních monologů, protože kadence slov a myšlenek je v nepřetržitém proudu, ale postupně jsem se na film naladil. Ani bych neřekl, že by forma zvítězila nad obsahem. Ovšem je pravda, že bez ní by to nebylo tak zajímavé a brouka do hlavy mi Sním či bdím? tolik nenasadilo. (17.11.2014)

"To kým jsme, je vždycky jen naše rozhodnutí." "Je to jako kdyby jste na tuto planetu přišli s krabičkou pastelek. Někdo má 8 pastelek, jiný 16. Záleží ale jenom na tom, co s těma pastelkama (barvama) uděláte." "Funkcí médií nikdy nebylo odstranit zlo ze světa. Jejich úkolem je přesvědčit vás, abychom všechno to zlo akceptovali a zvykli si s ním žít." + filmu - myšlenky, scénář, filozofie, - filmu - nevím, zda je to záměr ale věčně roztřesený jakoby plovoucí obraz mi hodně vadil, příliš intelektuálský až "vědátorský", sama jsem musela vidět na několikrát, příliš napěchovaný dost těžkými pasážemi, chtělo by to víc nadhledu a odlehčení, spousta lidí to nedá.... ;) (21.10.2016)

Spoilery! Parádní Linklaterovo podělení se s diváky o vědění, které se mu podařilo v průběhu života nastřádat. Děkuji mu za to. Mnohé dialogy, respektive povětšinou spíše monology, neboť hlavní postava pouze proplouvá vlastním snem a tiše naslouchá, jsou naprosto vynikající. Obávám se, že jedno zhlédnutí je na vstřebání kompletního obsahu dost málo. Nicméně, to co jsem vstřebat zvládl je v mých očích rozhodně dostačující na maximální hodnocení. Snímku se podařilo prohloubit mi a rozšířit mi některé své názory. Lidé, kteří se o danou oblast vůbec nezajímají - tedy nezajímají se o samotný život, neboť toto je filosofický snímek o životě, mohou mít při sledování značný problém. Toto je snímek, který svým obsahem značně přesahuje rámec filmu. Dívat se na snímek v noci, kdy už se mysl oddává polospánku, jaksi ztrácí význam a je zde zbytečně przněno hodnocení. Dokonce i já, prudce inteligentní člověk, jsem musel dávat brutální pozor, aby mi něco neušlo. Co si budeme povídat. Většina zdejších uživatelů jsou retardi, a pokud se na tento film dívali v noci, tak si z něj pamatují možná tak animaci. Animace byla skutečně vynikající. Atomosféru snu se podařilo vystihnout perfektně, ale moje hodnocení se odvíjí především od vynikajícího obsahu. Dále nedoporučuji koukat pod vlivem alkoholu. Animace se ráda třese, což by mohlo mít za následek vyprázdnění žaludku stejnou cestou, kterou se předtím naplnil. Konec snímku si člověk může zřejmě vyložit dle libosti. Já ho pochopil tak, že hlavního hegešáka v úvodu snímku sejmulo auto a vše, co se poté odehrálo byl posmrtný sen, neboť je prokázáno, že po smrti člověku funguje 6 až 12 minut mozek. Zřejmě každý z nás už minimálně jednou zažil situaci, kdy se v noci vzbudil, podíval se na hodiny, zase usnul, zdál se mu brutálně dlouhý sen, probudil se, podíval se znovu na hodiny a uvědomil si, že uběhla třeba jen minuta. Za 12 minut se vám může před očima opravdu odehrát celý život. Jinak nejvřeleji doporučuji nechat si zdát lucidní sen. Je to super pocit, být architektem vlastního snu. Jednu určitou dobu jsem prakticky nemíval ani jiné sny. Pravděpodobně si snímek ještě minimálně jednou v budoucnu zopakuji. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel RedAK. (28.02.2017)

Keď sa ustáli zrak z animácií a podvedomie rezignovane prijme fakt. že žiadna postava definitívne zo svojho rozprávkového alter ega neožije ani po desiatich minútach, následne sa uši začnú koncentrovať aby si mohli po tomto filme dať s mozgom vysokých 5 a vtedy začne všetko fungovať až elektrizujúcim dojmom. Kto to videl prvý krát a nemal na to nervy nevadí, mama spraví v nedeľu koláč. Ale kto tomu dá šancu aj druhý krát sa stane možno na takomto IQ porne závislý. (06.10.2014)