Na západní frontě klid

V rámci možností televíznej koprodukcie natáčanej kompletne v českom Mostě dokonalý a doslovný filmový prepis deziluzívneho, sugestívneho klasického povojnového diela Erich Maria Remarqua právom zaradeného do povinnej školskej literatúry. Rovnako ako román má svoje výnimočne silné momenty, ktoré však prílišne nevyčnievajú nad ostatkom a tým nepremieňajú film na sled pôsobivejších a striedmejších vojnových výjavov, ale zachovávajú ho vo všetkej celistvosti v takte udávanom režisérom. Technicky čistý film s výbornou výpravou a veteránom obrazovej sugescie Johnom Coquilom (démonická kameramanská práca na Peckinpahových Straw Dogs) by si vystačil pri svojej realistickosti snáď aj úplne bez známejších tvárí (Richard Thomas, Ernest Borgine, Donald Pleasance a Ian Holm), čím nijak neznižujem hereckú úroveň, ktorú vnášajú do diela, ale sú takpovediac len čerešničkou na už tak účel spĺňajúcej torte. I keď by som si vedel predstaviť ešte väčší priestor pre rozvinutie deja (mal som možnosť vidieť 125-minútovú verziu), z výsledného dojmu mimo toho uberajú snáď len detaily ako radostná pieseň na perách vojakov v temer lyrickom úvode podtrhujúcom dposiaľ nedotknuté ideály, ktorá je naspievaná nie v nemčine, ale v angličtine. Svoj účinok má aj fakt, zvýrazňujúci aktuálnosť témy nezmyselnosti a absurdnosti podobných konfliktov, kde proti sebe bojujú radoví občania bez skutočnej, jasnej motivácie a dôvodu, že podobne ako kedysi kniha, aj tento film bol v dobe vzniku v mnohých krajinách zakázaný pre svoj účinok, podlamujúci morálku mobilizovaných rekrútov. Aj onen časový predel medzi tou dobou a súčasnosťou je stále desivo malý a krehký. 80% (06.07.2014)

Velká válka (První světová) ve své plné hrůznosti. Spíše, než o krvavé, brutální záběry utrhaných končetin, vyhřezlých vnitřností, budete šokováni hrůzou vydanou brilantními hereckými výkony. Strach o postavy zde jde především. Vykreslení doby, kulisy (bouraného centra českého města Most), skvěle vybraní herci, velice silná knižní předloha i kvalitní scénář jsou silnými stránkami tohoto válečného snímku. Co mě zde štve jsou kolikrát ne až tak zajímavé bitevní scény a řady vojáků po zasažení zvedající ruce na ukázku, že jsou mrtví. Ovšem tam, kde se spolu lidé baví, nebo kde je v záběru jen hlavní postava a někdo s ní, jsou těmi nejzajímavějšími stránkami tohoto snímku a vůbec nejlepší scéna je sledování hlavního hrdiny, jak pomalu umírá francouzský voják, jehož v noci zasáhl nožem. Z té mi šel doslova mráz po zádech. Ve výsledku kvalitní televizní, nadprůměrný počin, který si libuje v komornějších scénách. V těch epičtějších jde vidět ona starší doba, ve které byl natočený a nedostatek peněz. I přes to tento snímek všem milovníkům válečných filmů doporučuji. 75% (05.07.2014)

Důstojné zpracování Remarquova klasického válečného románu. Tvůrci měli omezený rozpočet a úroveň efektů pochopitelně odpovídá jednak televiznímu zpracování, jednak době vzniku, nicméně obsahově a myšlenkou je to silné dílo, dobře odehrané i zrežírované. Celkový dojem: 85 %. Autentický pohled do špinavých zákopů 1. světové války a do psychologie zatrpklých vojáků zbavených všech iluzí. (18.07.2008)

Je to už hodně dlouho, kdy jsem četl slavný Remarquův román, a tak mi mnohé detaily z paměti vypadly. Nemohu potvrdit, že se film bůhvíjak věrně přidržuje předlohy, ale určitě zachovává její sdělení. A to je rozhodně pozoruhodný úspěch. --- V českém prostředí je význam první světové války poněkud nevyváženě zastíněn válkou druhou, v mnoha ohledech pouhým epilogem té první. Češi proflákali obě, ale následky té druhé jsme pociťovali mnohem konkrétněji, mimo jiné i díky dlouholeté bolševické propagandě: národní osvobození je maličkost, teprve vítězství socialismu znamená podstatný mezník. Není-liž pravda? --- Díky tomu je pro nás dvojnásob užitečné seznámit se s prožitkem příslušníků národa, který první světovou válku bral vážně a prožil se všemi důsledky, náležitě tragickými. Mannův film je stejně jako předloha silný svojí opravdovostí. Žádné vymyšlené figury a vznešené kecy. Normální kluci, učitelé, oficíři. Postupné vystřízlivění a deziluze, masakr životů i hodnot. Takříkajíc v „přímém přenosu“, bez komentářů. --- Remarquův román a Mannův film významně přispívají k pochopení, že mnohé z toho v čem dnes žijeme se formovalo právě na bojištích první světové války. Podle mého soudu je však třeba jít ještě dál a položit si otázku, proč do takového šíleného a (sebe)zničujícího konfliktu nadšeně vstupovaly národy vybavené duchovními hodnotami, které i nyní vnímáme jako základní: osvícenství, rozmach vzdělanosti a hospodářství, sekularizace, právní stát, demokracie. Nenechejme se mýlit - tohle všechno před rokem 1914 evropské národy měly a hrdě vyznávaly. Němci možná ze všech nejvíc. (11.10.2011)

Filmy natočené podle knižních zpracování jsou obvykle pro jejich čtenáře zklamáním. Je jen málo snímků, které se tomuto pravidlu vymykají. A právě jeden z nich je tato televizní verze slavného románu Na západné frontě klid, od německého spisovatele Ericha Marii Remarquea. Měl jsem z něj totiž možná ještě lepší dojem než z knihy a to je tedy co říct! Příběh je velmi dobře vyprávěn, tím mám hlavně na mysli přechody mezi realitou a vzpomínkami hlavního hrdiny Paula na střední školu a vojenský výcvik. Co se týče válečné atmosféry v zákopech, tak se jí jen tak nějaký film nevyrovná - vylíčení války je kruté, zároveň však ale i pravdivé, a navíc je doprovázeno vynikající depresivní hudbou. Až se chce místy i diváku brečet, jak špatně dopadla generace mladých kluků, poslaných ze školních lavic rovnou do krvavých jatek na frontu. Můžeme tak být jedině rádi, že už žijeme v jiné době a že tu zlou válku můžeme jen sledovat například v tomto výborném válečném snímku.80% (12.02.2008)