Moje sestra vlkodlak 2

Brigitte s vlkodlačím virem v krvi se snaží bojovat nejen s blížící se proměnou, ale i s vlastními démony duše. Ginger je sice po smrti, ale stále jí zůstává na blízku jako její temné druhé já (aneb jak chytře dostat K. Isabelleovou do pokračování). V momentě, kdy se předávkuje smrtící omějí, vše se změní. Nedobrovolné probuzení v léčebně a nemožnost dostat se k další dávce oměje jsou jen začátkem hrůz, které ji čekají. A jak se nakonec ukáže, tím nejhorším nebude ani vlkodlak, co jde v jejích stopách, ani personál léčebny. Zlo, jak už víme na příkladu Satana, mívá často krásnou nebo alespoň příjemnou tvář. Postupná proměna Brigitte odpovídá přesně divným filmům z Kanady, jejichž vlnu zahájil s největší pravděpodobností D. Cronenberg. Kromě studie rozpadu osobnosti jde i o varování pro nesoudné příznivce comicsu, že hranice mezi světem skutečným a fantastickým může být velmi tenká. Ještě lepší než jednička. (02.10.2018)

Tady by se dalo aplikovat to, co jsem už napsal k jedničce - pofidérní efekty vs. skvělý makeup/masky a ponurá hudba. Oproti mnoha hororovým pokračováním se toto neocitlo mezi filmovou špínou a to také díky tomu, že zde není hlavní náplní, aby tu byly prolity hektolitry krve, ale také se tu soustředí na psychologii charakterů (zejm. Ghost) a třešničkou na dortu je prostředí léčebny. (17.11.2009)

Po událostech prvního dílu Brigitte lítá všude možně s taškou, která sice není plná hulení, ale plná jedu a knížek o pouštění žilou a jediným společníkem na útěku před dalším vlkodlakem a před vlastní proměnou jsou vidiny její sestry Ginger. Stejně jako první Ginger snaps je i další díl horor kombinovaný s nějakým dalším žánrem a tentokrát je to o feťácích a životě v léčebně pro drogově závislé, kam Brigitte zavřou, když ji najdou v šoku a s rozpíchanýma žílama a taškou plnou lahviček s tou její "drogou". Řeší se jak se dostat ze závislosti, Brigitte mezitím řeší jak se dostat z bezvýchodné situace a vlkodlak mezitím řeší jak se dostat k Brigitte a do toho se připlete nový "sidekick" v podobě další divné holky jménem Ghost, která čte hororové komiksy a stará se o popálenou babičku. Motivace Brigitte je v příběhu asi ta jediná jasná, protože o co jde vlkodlakovi a některým dalším postavám není zrovna dvakrát průhledné, přinejmenším ne ze začátku, což dělá film zajímavějším. Pěkně a poměrně svižně je tu ta zoufalost léčebné kliniky pro feťáky a zoufalost Brigitte, která se mění rychleji čím déle jí chybí jed co si píchá do žil. Oproti prvnímu dílu je to mnohem temnější a víc zaměřené na tu hororovou stránku věci a krom špatně osvětleného šedivého prostředí kliniky se tomu přizpůsobuje i hudba, která už není takovéty standardní hororové smyčce, ale takový nervózní industriální noise. Násilné a strašidelné scény jsou natočené docela slušně a hlavně už tolik neukazujou vlkodlaka přímo ve světle a v pohybu i když má výrazně lepší masku než v prvním dílu. Závěr filmu je takový smutně bizarní a rozhodně originální, což platí vůbec pro celou Ginger snaps sérii mezi vlkodlačími filmy. A Emily Perkins byla zase dobrá :) A Katharine Isabelle taky i když tam byla asi jen proto aby si prostě mohla zase zahrát Ginger. :) (14.11.2010)

Začínam měnit svuj názor na to že nejde natočit překvapivé a zajímavé vlkodlačí filmy odehrávající se v současnosti. Výborně vybrané představitelky hlavních rolí jsou ozdobou tohoto projektu. V Ginger Snaps sérii ani tak moc nejde o samotné vlkodlaky jako spíš o mezilidské a rodinné vztahy. A je to překvapivě mnohem zajímavější než jen "obyčejný" horor. Třešničkou na dortu je skvělá režie a výborná práce s hudbou a zvukovými efekty. (01.04.2007)

Podobne depresívne a nepríjemné ako jednotka, ale o dosť menej desivé a scenáristicky zvládnuté. Postava Ginger vystupuje už len v halucinačných a snových sekvenciách, zato Emily Perkins nesklame, poteší pár nechutných detailov a terapia v podobe skupinovej masturbácie je už len čerešničkou na torte. (17.03.2012)