Věc

Scénář: Bill Lancaster .. Na Věci jsem neviděl nic evidentně zajímavého. A nebude to ani tak tím, že žánr horor je pro mne absolutně okrajová záležitost.. Snímek mne držel v pozornosti asi třetinu délky. Hlavně díky slušné, mrazivé atmosféře a psycho hudebnímu(?) doprovodu od mistra Morriconeho. Pak už ovšem snímek neměl čím překvapit, šlo jen o fádní sci-fi souboj s tajemnou příšerou, která hrůzu nebudí. Herecké výkony nijak neoslňují, mutující příšera z vesmíru je směšná a konečné vyústění pěkně vlažné. (26.04.2006)

Je to perfektný sci-fi horor od Johna Carpentera. Má skvelý príbeh o posádke americkej výskumnej stanice na Antarktíde, ktorá sa dostane do kontaktu s mimoriadne nebezpečnou mimozemskou formou, ktorá bola dlhé roky zmrznutá v ľade, pričom už spôsobila smrť celej posádky nórskej stanice a tak musia členovia stanice urobiť všetko preto, aby ju zničili, lebo by časom mohla ohroziť aj celé ľudstvo. A kedže je táto forma života schopná napodobiť všetko živé, nedá sa veriť nikomu. Spracovanie je rozhodne vynikajúce, toto mi skutočne prišlo ako kombinácia všetkého, čo mám v tomto žánri rád a pritom pri snáď najvyššej možnej kvalite. Dej už od začiatku pôsobí výborne, cítiť v tom tú správnu tajomnosť a keď sa to už naplno rozbehne, úroveň ide ešte vyššie, pričom si ju s minimálnymi rozdielami udrží až do konca, tu som mal skutočne pocit, že jedna nezabudnuteľná scéna strieda druhú. Perfektný je aj výber prostredia, základna na Antarktíde je nielen atraktívna, ale hlavne ponúka pocit odlúčenia od civilizácie, kde je záchrana prakticky nemožná a navyše kvôli obmedzenému priestoru výborne funguje aj pocit klaustrofóbie, kde sa niekomu inému dá veriť len ťažko. A nesklame ani samotné zlo, v tomto prípade pomerne netradičná mimozemská forma života, ktorá ponúka priestor pre mnohé nápady, čo sa jej aj darí a tak neustále niečím prekvapuje. Vynikajúco je na tom aj hororová stránka, je tu perfektná atmosféra, ktorá sa filmom nesie po celý čas a neustále cítiť napätie, keďže tu sa stále niečo môže stať. A samotné hororové sekvencie sú už samostatnou kategóriou, tu o nejakom stereotype nemôže byť ani reči, každá scéna je iná, je tu plno perfektných nápadov a skvelo zvládnutých tvorov, ktoré pôsobia aj poriadne nepríjemne. Tu sa aj ťažko vyberá to najlepšie, scéna so psami, krvná skúška, snaha o oživenie muža, ale vlastne aj všetko ostatné je vynikajúce. S hereckým obsadením som nadmieru spokojný, táto zostava výskumníkov ponúka úplne ideálny výber postáv a poteší aj niekoľko známych tvárí ako Kurt Russell alebo Keith David. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, skvelá vizuálna stránka, atmosféra, napätie a tie triky, ktoré dodnes považujem za vrcholné pre tento žáner, John Carpenter v najlepšej forme. A vydarila sa aj hudba. Vec je moja srdcovka a jednoznačne najlepší horor, aký som kedy videl, čo sa nezmenilo ani po mnohých pozretiach. Síce nemôžem povedať, že by bol až tak desivý, ale jednoducho má všetko, čo mám v tomto žánri rád a svoj potenciál využil naplno. 88% (05.07.2007)

Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! (06.04.2007)

Kéž by všechny remaky byly stejně kvalitní. Koncept Hawksova originálu (parta chlapů odstřihnutých od civilizace) zůstává, zároveň ale zůstává rozum stát nad tím, o kolik víc napětí a implicitních významů z něj dokázal Carpenter vydolovat (film šel do kin rok poté, co se objevilo AIDS). Jeho Věc v sobě má něco z nesmlouvavosti béčkových filmů. Nechodí okolo horké kaše, nevětví vyprávění, nezdržuje se dialogy tam, kde stačí výmluvný pohled. Díky tempu vyprávění nemáme šanci vydechnout. Stejně jako hrdinové jsme v permanentním očekávání, co přijde dál. Hitchcockovsky mistrovské vedení naší pozornosti (třeba už jen nasvícením scén), rovnoměrná distribuce informací (abychom si ve správnou chvíli kladli správné otázky) nebo znejisťování diváka ohledně toho, kdo "to" má v sobě a bude další obětí na druhou stranu ani trochu béčkově nepůsobí. Více než opravdu nehezkými (ve smyslu, že vám z nich bude blbě) gore efekty Věc dodnes fascinuje maskulinní hrou o důvěru a dominanci, která zajišťovala dynamiku nejednoho Hawksova filmu. Zmutovaného člověko-krabo-psa filmu věřit nemusíte, ale stupňovaně paranoidní jednání postav je naprosto autentické. Díky kameře dotvářející pocit izolovanosti prácí s prázdným prostorem (a bílou nicotou) a Morriconeho hudbě, neustále slibující něco okázale zlého, navíc Věc není jen nechutná, ale místy i nádherná. Opravdový hororový klenot. 90% Zajímavé komentáře: POMO, MIMIC, Mahalik, grissword (23.02.2006)

Horror jako žánr nemusím, ale čestnou výjimku představují survival horrory. A právě Věc je takřka dokonalým reprezentantem, krom odpudivých "gore" výjevů obsahuje něco mnohem účinnějšího – hru s psychologií diváka. Princip umístit skupinu postav na izolované místo (v tomto případě bílé pláně Antarktidy), znemožnit jí únik (v tomto případě masivní bouří) a vystavit je nepříteli, který se může skrývat uvnitř kohokoli z nich, je sice osvědčený, ale nikde nefunguje tak dokonale jako právě ve Věci. Minimalistický scénář strhává pozornost k syrové atmosféře, repliky postav jsou spíš účelové, všechno důležité je vidět a hlavně CÍTIT. Z Věci vychází cosi takřka fyzicky hmatatelného, strach není cítit umělotinou rekvizit, ale skutečným prožitkem. Když se Věc objeví, dostavuje se takřka úleva... Skutečný strach je nevědomost, nejistota. Zkrátka takhle si představuju dokonalý horror o přežívání v extrémních podmínkách. A atmosféra polární základny je natolik unikátní, že Věc asi hned tak něco nepřekoná. (27.01.2004)