Režie:
John CarpenterScénář:
Bill LancasterKamera:
Dean CundeyHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Kurt Russell, Wilford Brimley, T.K. Carter, David Clennon, Keith David, Richard Dysart, Charles Hallahan, Peter Maloney, Richard Masur, Thomas G. Waites (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Slavný hororový snímek a podle mnohých žánrový milník vypráví o skupině vědců z výzkumné stanice na Antarktidě, čelící mimozemské hrozbě. Když skupina vědců z výzkumné stanice na Antarktidě přihlíží tomu, jak se jejich norští kolegové snaží zastřelit psa, netuší, co se za celou akcí skrývá. Brzy však zjistí, že zvíře je přenašečem mimozemského organismu, který dokáže ovládnout a napodobit rozličné živé formy. Atmosféra mezi výzkumníky houstne. Kteří z nich se stali hostiteli? A dá se v takové situaci vůbec někomu věřit? Ačkoli dobové ohlasy filmu kultovního režiséra Johna Carpentera vytýkaly, že je pomalý, ponurý či depresivní, své velkolepé renomé si Věc budovala během let, a to také díky uvedení na videokazetách. Dnes je pak dokonce považována za jeden z nejlepších hororů všech dob. Svůj podíl na tom má jistě přesvědčivé vyobrazení zvolna sílící nedůvěry, houstnoucí napětí i krvavé surové scény ukazující, jak invazivní organismus se svými hostiteli nakládá. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (1 543)
Jak už víme ze zámořské produkce vzešlé během studenoválečných padesátých let, o společenské tísni se dá nepřímo vyprávět i na půdorysu psychologické sci-fi/hororu, tedy předně a nejsrozumitelněji tam. Věc je produktem podobně podezíravého období, které zasáhlo hollywoodskou tvorbu v osmdesátých letech (tentokrát však nikoli ve spojitosti s politikou, ale s hrozbou nových smrtelných virů typu AIDS). Jde o jeden z nejděsivějších, nejvíce znepokojujících a nejchytřejších hororů, s jakými se může běžný a nepříliš "sečtělý" divák setkat, a to nejen kvůli neopakovatelné atmosféře zmaru, tísně a nejistoty. Je možné namítnout, že Věc není filmem originálním. Ano, o tom nelze pochybovat. Imituje fabuli staršího a v jistém směru i kvalitnějšího Vetřelce, ale lišácké přenesení konfrontace se skrytým a nevypočitatelným nepřítelem z prostor klaustrofobické a temné těžařské lodi, plující nezměrnou kosmickou pustinou (dead space), kde "nikdo nemůže slyšet váš křik", do osamocené výzkumné stanice kdesi v odlidněné a neméně rozlehlé Antarktidě, kde "by mohl váš křik být i vyslyšen, ale dříve zanikne v kakofonii polární bouře", dělá učiněné divy. Oslovení prostředí jako oživlé kulisy, resp. další postavy příběhu, která zviditelňuje paranoický stav mysli a odříznutí postav od tepla civilizace, je mezi těmito dvěma díly nejvíce zřejmým, nejpříbuznějším prvkem, ale souběžně tím nejrozdílnějším, protože oba dva režiséři jej využívají za jiným účelem - Carpenter v budování nervozity, obav ze zjevného a všeprostupujícího parazitického nepřátelství; Scott jako symfonii mrtvého ticha, kosmické hrůzy, děsu z neskutečného a neviděného a lidské malosti (odtud také rozdílné chápání a využití monster). Své nezastupitelné místo v děsivé atmosféře "spiknutí" hraje i Morriconeho minimalistická hudba, která originálně využívá rytmu lidského organismu, totiž tepu srdce. I ten však zaniká v hluchotě a slepotě ledového království. Není úniku. Na rozdíl od plíživého Vetřelce je však ve Věci kladen větší důraz na hyperbolické a groteskní násilnosti. Ty i v dnešní době zůstávají neobyčejně naturalistické a zvrácené, což je deviza, které by moderní digitální morfing dosáhl jen s obtížemi. Monstra ke všemu vypadají jako ty nejabsurdnější a nejobludnější projekce lidského podvědomí, přičemž s psychoanalytickým modelem koresponduje i finální "sestup" do labyrintu sklepení. A na závěr, když nám Carpenter nepřímo dává pocítit naději ve zjištění, že přežije jen ten největší ochmelka z okolí (akcent na umisťování destilátů do záběru), si dovolil být i notně cynický. A nebo je to naopak a zaujme stanovisko hluboce lidské? Ta nejistota! ()
Již při úvodních titulkách, doprovázených děsivým doprovodem mága filmové hudby Ennia Morriconeho, běhá mráz po zádech. Pak se začne budovat hustá atmosféra, která se mění v děsivou. Efekty jsou vynikající, zvláště pak ty opravdu děsivé (hlava s pavoučíma nohama). Jak moc nemusím horory, tak mě tento Carpenterův mistrovský kus vždycky potěší. ()
Když začne Věc z jiného světa řádit mezi osazenstvem polární stanice, nasedá důvěra na vrtulník a letí domů. Není divu, když už u dveří nervózně přešlapuje slečna Paranoia.. I když jeho styl nemám příliš v lásce, musím uznat, že se tentokrát Mistr Tesař neutnul a nabídl v první části své The Apocalypse Trilogy (dále Prince of Darkness a In the Mouth of Madness) mrazem zahuštěný atmosférický horor, který se některými scénami umí vrýt do paměti (přeměna a následný žeh Benningse, krevní testy doktora Krakonoše MacReadyho s plamenometem) a svou legendárnost nadále úspěšně živí různými dohady (kdo koho a jak nakazil, otevřený konec). V podstatě si za to ti hoši mohli sami, neboť jako správní Američané nejdříve střílejí a až potom se ptají, ale díval by se někdo na pětiminutový dokument od Carpentera o životě křížence huskyho a vlka na Jižním pólu..? ()
Jeden z nejlepších horrorů v dějinách filmu. Zajímalo by mne, do jaké míry byl inspirován prvním Vetřelcem (neznámá entita, stísněné prostředí, minimální šance, strach z neznáma), a nakolik po pár letech byl těmato dvěma kulty inspirován Predátor (opět ty stejné atributy). Ovšem "Věc" jako taková je naprosto unikátní v přetrvávající nejistotě, kdo je nositelem "nákazy", stísněná atmosféra, vypjaté a dramatické vztahy, geniální "hudební" doprovod (zcela jednoduchá melodie podbarvující samotu a depresi. A když už se "to" ukáže, vidíme jedny z nejlepších, ale zároveň nejstrašlivějších masek, jaké se kdy v horroru objevily. Toto je opravdový vrchol. Zvrácenost, ale zároveň genialita tvůrců masek neměla snad žádné meze. Opravdu geniální horror, kterému bych ani po letech v podstatě neměl co vytknout ... lépe řečeno, z úcty k němu, bych si to nedovolil ... ()
Představte si, že někdo koho dlouho znáte, možná váš nejlepší přítel, je vražedný mutant, který se do těla vašeho přítele zadaptoval tak dokonale, že ho poznáte až ve chvíli, kdy vás zabíjí. Představte si, že víte jen to, že tato věc, o které nevíte skoro nic jiného se vydává za jednoho z vašich přátel a vy jste odříznuti od civilizace v mrazivé pustině Antarktidy... dokážete si tuhle nezáviděníhodnou situaci, ve které nedůvěra a podezíravost mezi přáteli hrají první housle, představit? Pokud ne a máte zájem mrknout na způsob, jak si tento hororový psychický teror představil a uskutečnil John Carpenter, podívejte se na Věc. Kromě silného námětu disponuje výbornou kamerou, Morriconeho hudbou, ve které je každý zvuk synonymem tajuplné hrozby, na horor adekvátně silnými hereckými výkony, založených na scénářem přesvědčivě vykreslených charakterů a v neposlední řadě kultovními triky, které sice ztratili něco na šokujícím efektu, ale přesto dokonale vystihli potřebně zrůdnou podobu Věci. Výborná gradace, silný zážitek. 80% ()
Galerie (196)
Photo © Universal Pictures
Zajímavosti (108)
- Norský tábor představovala spálená americká základna z konce filmu. (Kulmon)
- Ve filmu bylo také použito několik experimentálních postupů. Hustá krev zkoumaná rozžhaveným drátem byla složená ze zahřáté žvýkací gumy, majonézy, jahodového sirupu, želatiny, obilné pasty a potravinového zahušťovače. Pro jiné efekty byly použity materiály jako polyuretan, kov, skelná vata, guma a KY rosol. Monstrum v závěru filmu si vyžádalo 300 liber (136 kg) molitanu. (Veleknez)
- Natáčelo se od 8. ledna do 2. února 1982 v Kalifornii, Kanadě a na Aljašce. (Varan)
Reklama