Šinseiki Evangelion

Je dobré, když má seriál propracované postavy a dokáže se aspoň na chvíli zaměřit i na jejich pocity a prožívání, a diváci tak mají možnost se s nimi ztotožnit a víc jim fandit. Jenže nic se nemá přehánět. A tak, i když má seriál jen 26 epizod, díky častým rozborům pocitů a prožívání hlavních i vedlejších (!) postav, se děj neuvěřitelně táhnul a posouval jen velice pomalu. Zezačátku jsem si říkala fajn, nějak to přežiju, když bude dostatek akce a dozvím se něco navíc, ale jak se i v těch „rozborech“ začalo pořád opakovat to samé, začala mi docházet trpělivost. Vrchol přišel u posledních dvou epizod… Upřímně… to snad není možný, takovej pojeb diváků! Proč to sakra točili? Vyšlo to úplně nastejno, jako kdyby prostě skončili 24. epizodou – všechen dosavadní děj jde do hajzlu a seriál se naplno ponoří do psychologických rozbor postav a do toho je tam takovýho divnýho filozofování, že to otrávilo i mě jakožto studentku filozofické fakulty. ----- Možná by to bylo snesitelnější, kdybych si postavy oblíbila. No dobře, některé jsem měla ráda, bohužel ne ty úplně hlavní. Jasně, hlavní hrdina je puberťák, ale občas mi to jeho hysterčení a nerozhodnost lezla na nervy a nenašla jsem u něj žádnou vlastnost, díky které bych si ho mohla oblíbit. To samé s Asukou, která mě většinu času rovnou štvala a já si užívala každou minutu, kdy nebyla na obrazovce. Ano, Shinji se možná občas zachoval jako idiot, ale nemusela to zopakovat 150krát! Rei sice nebyla otravná svým chováním, jenže byla tichá až moc, taková tichá zabijačka v pozadí, co poslouchá na každý slovo. Asuka asi měla pravdu v tom, že Rei je v podstatě jen loutka... I přes spoustu chyb, které má, se mi nejvíce líbila Misato Katsuragi. Měla jasnou, srozumitelnou motivaci, šla za svým cílem, nevzdávala se, měla odvahu. Ani to, jak často řešili její vztah s Kajim, mi tak nevadilo. Bavil mě také tučňák Pen Pen nebo Shinjiho spolužáci, i když mi přišlo, že tam byli jaksi navíc. ----- Děj byl oproti postavám rozhodně zajímavější. Nebyl to úplně „tah na branku“ jako u jiných seriálů (tj. úplně mě to nevtáhlo), ale hodně epizod bylo sakra napínavých – hlavně díky tomu, že tvůrci vymysleli nějaká pravidla a omezení pro titulní (bio)roboty (třeba napájení). Tady mě zase mrzelo, jak epizodický občas děj byl – prostě zničit Anděla, jen za jiných okolností. Navíc kvůli tomu konci jsem nedostala všechny odpovědi, snad aspoň tohle napraví film. ----- S výjimkou posledních dvou epizod se animace povedla a na svůj věk nevypadá vůbec špatně. Jen některé záběry jsou dost epileptické nebo jak to říct… nepříjemné na pohled – hlavně ty náhledy do prožívání postav… nezajímalo mě to u Shinjiho a u Asuky už vůbec ne… ---- Poslední poznámka se týká postavy Kaworu Nagisy – proč tam byl jenom jednu epizodu, když byl pro děj evidentně zásadní? Celkový dojem nakonec za 7/10. (30.10.2019)

Rozhodně se nejedná o přeceňovaný seriál. Spíše valnou většinou nepochopený. Zprvu se zdá, že se jedná o obyčejné mecha-anime, jenže opak je pravdou. Anime je totiž přímo procpané filozofickými otázkami, symboly a důležitou roli tu hraje psychologie všech postav. Body odebírám za to, že jsem se zpočátku nudil a k dalším dílům jsem se tak trochu nutil, za což mohl hlavně hlavní hrdina. Všechno ale nakonec zapadá do sebe a dává smysl. I to, proč je Shinji takový, jaký je. Nutno dodat, že bez shlédnutí EoE přicházíte o to nejdůležitější. Sečteno, podtrženo - EVA je jedno z nejtěžších, nejhlubších a nejpromakanějších anime, co jsem kdy viděl. Není ale tím nejzábavnějším. 7.5/10 (16.07.2010)

Dokud to byla jen mecha vybíječka, bylo to fajn. Když se začala vyjevovat ne zrovna příjemná minulost postav a začalo být jasné, že v NERVu něco smrdí, začalo mě to vážně zajímat. Když se seriál vydal vstříc konci, nechápala jsem, kde se tam bere to, co se tam bere. Shinjiho závěrečné (nekonečné) pitvání vlastní mysli proti předchozímu ději působí jako pěst na oko, skoro jakoby vyplynula na povrch zoufalost tvůrců, jak tohle vlastně ukončit. Bujaré vršení na sebe větiček, které mají budit dojem, že postava strašně dumá a hledá sama sebe mi přišlo v mnohem banální, kolovrátkovité a tím pádem zbytečné (aneb poslední dva díly mohly být shrnuty do 5 minut, v tom případě by se zbytečně neopakovalo několikrát řečené nebo ukázané a mělo by to jistě svou působivost.) S tou slavnou propracovaností postav to taky není nijak horké, vždyť seriál selhává už u základních lidských emocí (ve vypjatých situacích postavy jednají jednou tak, že máte pocit, že se vlastně nic neděje, podruhé propadají přímo panické hysterii). O nějaké hloubce se tady absolutně nedá mluvit (to už skoro vezmu na milost nudnou Lain, která má alespoň co říci...), ale to už tady rozebrali jiní a mnohem lépe než bych to dokázala já. (28.01.2009)

Prva polovica: nic prevratneho, ba az nudneho. Novy diel, novy angel, navrh riesenia, zopar problemov, happy end. Postupne sa vynaraju stale zavaznejsie a prekvapujucejsie otazky a ked to konecne nabera na gradoch, clovek sa tesi na odhalenie, zrazu bum. Koniec mi pride akoby autor nedokazal vymysliet dostatocne odpovede na otazky, ktore predtym nastolil a tak to zmietol v jedno velke PSYCHO finale, ktore bolo pre mna sklamanim. (08.05.2006)