Lev v zimě

Je to sice dlouhé jako normanské kopí a ukecané jako welšský šenkýř, divadelní předloha z toho leze všemi švy, ale ... sakra, stojí to za to! Strhující slovní přestřelky, živočišný Peter O'Toole, božská Katharine Hepburn, pikle, úskoky, překvapení, incest, sodomité, zrada, lest, faleš - a hned nato vřelý cit a něžnost. Jedno z nejlepších historických dramat, jaké jsem viděl. (13.09.2011)

Už by mi pripadalo trápne pri každom historickom filme zdôrazňovať, že história nie je môj "šialok kávy" (výraz Dary Rolins). Skôr ma zaujíma, že som takmer pred 50 rokmi videl Glenvillovho Becketa, čo je film, ktorého námetom je jedna epizóda zo života Henricha II. a dokonca v ňom tiež hral Peter O´Toole. Oba filmy vznikli podľa divadelnej hry a príliš sa od divadelného poňatia nevzdialili. Oba filmy disponovali výbornými dialógmi a vynikajúcimi hereckými výkonmi. Lev v zime aj výborným českým dabingom. To, že môj obľúbený gudaulin hodnotí oba filmy opačne ako ja, si zatiaľ vysvetľujem tým, že Becketa som videl pred pol storočím a Leva v zime dnes. Takmer všetky filmy, ktoré som kedysi obdivoval strácajú pri opätovnej projekcii aspoň jednu hviezdičku. Dúfam, že Becketa podobný osud nepostihne, ale pokiaľ sa mi nepodarí pozrieť si ho v súčasnosti nemôžem sa zaručiť. (24.08.2014)

Taková normální královská rodinka v roce 1183. Na dějiny se můžeme dívat buď ideologií školních učebnic (děti, tenhle byl zlý a tenhle dobrý), nebo sepsat objemné pojednání, ve kterém se pokusíme zjistit objektivní pravdu (pravdu o něčem v dávné minulosti? - CHA!), a nebo zde máme nekonečné území uměleckého vyjádření, zde ve formě broadwayského hitu. Ten se podíval na Jindřicha II. z hlediska S. Freuda a jeho psychoanalýzy. Král měl tři syny - každý z nich je z hlediska budoucího vládce nějak "postižený", každý z nich si nese svá rodinná traumata - jenže ve dvanáctém století neměli psychoanalytické lenošky a tak své rodinné trable řešili, ehm, poněkud jiným způsobem. Jen nesouhlasím s nálepkou dramatu - vždyť jde o výbornou vytříbenou komedii, při které se vždy skvěle bavím. (08.04.2009)

Vynikající ztvárnění stárnoucího krále Jindřicha II. hercem Peterem O´Toolem. (Hrál vždy spíše v komediích). Teď mě napadlo, že má na kontě ještě římského císaře Caligulu. No ale zde v tomto filmu (se svou ženou královnou Eleonor) zahrál vynikající koncert dvou lidi, kteří se milují, ale přesto to jeden druhému nedokáží vyjadřit. On proto, že stárne a chce ještě s mladou milenkou něco v životě dohnat, ona proto, že jí Jindřich vězní ve věží a jednou do roka ji pozve k sobě na hrad. V podstatě je zapuzenou manželkou, ačkoliv dala Jindřichovi 3 syny. Katharine HEPBURN je tak úžasná, že dodává celému filmu nepopsatelný zážitek. Byla to opravdová HOLLYWOODSKÁ HVĚZDA 40 - 60 tých let. Film obdržel v roce 1968 3 OSCARY. (25.07.2009)

Příjemně staromilské konverzační drama o jedné dysfunkční rodině, která je shodou okolností královská a vládne jedné z největších zemí své doby. Anthony Harvey prakticky do filmu nijak nezasahuje a "pouze" klade za sebe jednotlivé scény, které dotváří celek, v němž vynikají kostýmy a i hodně solidní výprava, která ale rozhodně není opulentní a nestrhává na sebe zbytečnou pozornost. Z "technikálií" pak určitě stojí za zmínku netradiční, nicméně velkolepá a na první poslech výrazná hudba Johna Barryho, která místy evokuje až horor. V podobných snímcích je extrémně důležité obsazení, což se potvrdilo i v tomto případě, a ačkoli se tu objeví tehdy začínající Anthony Hopkins, Nigel Terry nebo Timothy Dalton (jeho podání francouzského krále je hodně zajímavé a díky specifickému makeupu až uhrančivé), hlavním hvězdami jsou fenomenální Peter O’Toole a Katharine Hepburn, která po právu získala Oscara, protože její výkon je až nadpozemský a dech beroucí a jejich společné scény, což jsou většinou hádky, jsou strhující a emocionálně hodně silné. Dojem ale přece jen kazí značná divadelnost, která je většinou dost znát a tvůrce mohl použít více filmových prostředků k ještě silnějšímu vyznění, na druhou stranu ale předlohu nijak nedevalvuje. Také stopáž asi mohla být o něco kratší, protože v závěru už je vášnivých dialogů přespříliš a většinou se neustále opakují. The Lion in the Winter je nicméně ve výsledku velmi dobrá záležitost, která sice z dnešního hlediska malinko zastarala a je znatelně pomalejší a komornější, zkušenějšímu a tolerantnějšímu divákovi by to ale určitě vadit nemělo. 70 % (07.08.2023)