Lev v zimě

Herecky geniální, příběhově to však připomíná spíš vánoční speciál "Game of Thrones". Čili intriky, pletichy, podrazy a pikle podivně karikovaných pseudohistorických postaviček bez nějaké zásadní pointy nebo uspokojivého závěru. Ono totiž, že by se "onoho osudného večera" léta páně 1183 odehrálo něco dějově zajímavého nebo nedej bože historicky zlomového, to se bohužel říct nedá... (18.08.2014)

Hlavní devizou filmu jsou výtečně napsané dialogy plné lží, záště, přetvářky, pletichaření, ale také břitkého humoru. Herecky zajímavě obsazeno - Peter O'Toole, Katharine Hepburn, Timothy Dalton, bavil mě i mladý Anthony Hopkins. Místy na mě až moc divadelní a možná o pár minut delší stopáž, proto „jen“ čtyři. (08.10.2014)

Už z toho, jak ukecaný film Lev v zimě je a že se odehrává v málomluvném dvanáctém století, se dá odvodit, že v bitvě s historickými fakty prohrává. Jedná se spíš o shakespearovské drama, však sám Jindřich říká, že má dost společného s králem Learem. Jeho největším soupeřem totiž není franouzský král Filip (dvaadvacetiletý klučina Timothy Dalton s francouzským přízvukem je prostě übercute), ale vlastní rodina. Z dnešního pohledu potěší, jak moc dbá Anthony Harvey na detaily, na interiéry a kostýmy. Pokud srovnám s televizní verzí z roku 2003, musím uznat, že Peter O'Toole a Patrick Stewart jsou oba skvělí Jindřichové (nevypočitatelní, ale sympaťáci), ale Katherine Hepburn v mých očích zastiňuje Glen Closeovou. Její jedovatá Eleonora Akvitánská je napůl mrcha a napůl zlomená žena, kterou musíte litovat. V obou polohách je Katherine nepřekonatelná. (13.11.2008)

Kujme pikle, pikle kujme, obvyklé i neobvyklé…. A potom, že vánoce jsou svátky klidu a míru resp. příměří. Jeden hrad, jeden král (Jindřich II.), jeho žena (Eleanora Akvitánská), tři synové (Richard, John, Geoffrey), ale pouze jeden z nich může být následníkem trůnu. Lev v zimě je dalším z důkazů, že v jednoduchosti je krása resp. síla a že z (finanční) omezenosti, (pravda, né nutně a né vždy), může vzniknout „něco velkolepého“. Jednoduchá výprava, žádné ohromující bitvy (souboje), snímek si po celou dobu vystačí s pár kulisami a v popředí všeho toho, silný (konverzační) příběh, starý jako lidstvo samo (touha po moci), na jehož šachovnici je sice více (obstojně hrajících) figurek (ostatně ty jsou vždy ke hře potřeba), nicméně ani na okamžik nezapochybujete o tom, že (v) této hře jednoznačně dominují a tvrdí (i s pomocí nápaditého J. Barryho) muziku, pouze dvě. Král a královna tj. charismatický P. O´Toole a životní K. Hepburn, k čemuž jim měrou vrchovatou dopomáhají brilantně napsané dialogy sršící cynismem, sarkasmem, nenávistí, zklamáním, touhou po moci, lásce, uznání, obdivu…jednoduše „není slyšet šustění papíru“, ale jsou odrazem (jejich dosavadního) života a nabytých zkušeností, mající (nejednou) za následek strnule přísné, chladné do morku kostí, výrazy v obličeji, probodávající toho druhého, navíc srovnatelné s účinky hadího uštknutí. Zejména patrné je to v případě Katharine, kdy pouze výrazem očí „říká“ vše a vy tak vidíte tu paletu rozdílných emocí, které dotyčnou cloumají a již jí v jednom krátkém okamžiku proběhnou. Je nesmírným zážitkem, pro (ne)zainteresovaného diváka, být toho všeho svědkem. Nebudu to zbytečně protahovat, stejně je to plýtvání (planých)slov, pouze dodám, přesně pro takovéto snímky miluju film jako takový a nic na tom nemění ani skutečnost, že spíš než přes pohyblivé obrázky, tohle dýchá skrze divadelní prkna. 100% zážitek (02.09.2012)

Peter O'Toole jako Jindra II. podruhé. Zatímco v Beckettovi hraje mladého krále, zde o čtyři roky později si zahrál stárnoucího panovníka několik let před smrtí. Každé z jeho pojetí anglického monarchy je odlišné a každé z nich strhující a uvěřitelné. Už to není ten arogantní slizský psychopat, který všechny kolem sebe bere jako obtížný hmyz, jenž je třeba rozšlápnout. "Dospělejší" Henry II. je charismatický intrikán, lidsky mnohem sympatičtější, ale k představě vznešeného křesťanského panovníka má opravdu hoooodně daleko :-) No a Lev v zimě jako takový je strhujícím dramatem o jedné těžce dysfunkční královské rodině. Rodina Jindry II. byla i na poměry středověkých královských rodin hodně nesoudržná (mírně řečeno) - máme tu hádky, intriky, přetvářku, nenávist, úklady o život a o trůn a to vše v extrémně vyhrocených hodnotách. Opravdu musím pochválit scénář, brilantní dialogy a hlavně herecké obsazení. O'Toola jsem už zmiňoval, ale pozadu nezůstávají ani Katherine Hepburnová, Anthony Hopkins, Timtohy Dalton a další. (05.05.2013)