Titus

Nebyla jsem schopná se tou, až překombinovanou stylizací prokousat. Po herecké stránce tomu není co vytknout. Anthony Hopkins nasadil laťku velmi vysoko, kolegové mu skvěle sekundovali, obzvlášť Jessice Lange je uvěřitelné každé i jen nepatrné gesto natolik, že bych tý čubce s velkou chutí šlápla do její vychytralý tváře. Jenže to nic nemění na faktu, že jsem do tak zvučných jmen jakými jsou Shakespeare-Taymor ještě nedozrála. (15.12.2009)

Společně s Jindřichem V- je to pro mě nejlepší filmový zpracování Shakespeara. Spusta lidí sice namítá, že je to až moc naturalistický, ale já si myslim, že bez toho by to nebyl ten správnej Titus a aačkoliv jsem nepřítelem moderny v historickejch filmech, tak tady mi to vůbec nevadilo. Ze scény, kdy je Lavinie přikurtovaná ke stromu, z pahýlů rukou jí trčej větve a když promluví, vytryskne proud krve z vyříznutýho jazyka, mi dodneška běhá mráz po zádech. (20.03.2008)

Titus mě neustále udivuje precizní kombinací hudby, výpravy a skvělým obsazením. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem film viděla poprvé, tolik odporných lidských vlastností a krutosti dokázal Will nacpat do jedné hry.. Adaptace Shakespeara mám (až na pár výjímek) moc ráda a Titus rozhodně patří mezi ty nejzdařilejší.. (19.11.2008)

Ze všech zpracování Shakepsearových her, která jsem viděl, jsem nabyl dojmu, že jeho dílo je snůška naivních slátanin, o jejichž konečném vyznění rozhoduje kvalita zpracování. Taymorové se to podařilo velmi pěkně a netradičně, i když jsem čekal, že to bude mnohem drsnější a syrovější. Taky jsem měl dojem, že čím více toho Titus vytrpí, tím složitější větné konstrukce používá. Ať už to byl záměr nebo ne, líbilo se mi to. Když přičtu ještě bonus za skvělou Goldenthalovu hudbu, vychází mi to na pěkné čtyři hvězdičky. (16.08.2007)

Konečne niekto dokázal dokonale modernizovať Shakespeara (po klipovom kýči Romeo a Júlia, nezáživnom Saxovom Othellovi som prvýkrát úplne spokojný). Úžasná videoklipová estetika tentokrát nie je prehnaná (vrcholy: Lavinia,finálna scéna), ale je doplnkom - dodáva Shakespearovi na životnosti a prvýkrát nepociťujem, že by ho to zabíjalo. Skvelým nápadom je aj hudobné podfarbenie, ktoré namiesto klasicky patetických počinov naberá na tempe a scény dokonale graduje. Pochybujem, že by na mňa práve tento Shakespearov kúsok zanechal taký dojem v klasickej adaptácii (no teda možno keby ho K.Branagh nakrútil). Okrem klipovosti sú silnou stránkou herci - málokedy sa mi stane, že nemám čo namietnuť voči kompletnému obsadeniu - nevedel som na koho skôr pozerať - či tradične skvelého Hopkinsa, ďalšie Cummingovo prehrávanie per excellence (v kladnom zmysle), nedoceneného Colma Feoreho, zápornú kreáciu Jessicy Lange či ďalšie bravúrne oživené postavičky Maura alebo posledného Andronica. Takto si predstavujem art modernu v plnej kráse, náročnosť neustupuje inovatívnosti, klip nezabíja poetiku, efektnosť nie je silená, patetickosť je uveriteľná a moja spokojnosť 100%-ná. P.s. Som zvedavý, čo po tomto so mnou spraví Othello Orsona Wellesa, na ktorého sa chystám. (27.07.2005)