Titus

Po druhém a podrobnějším shlédnutí dávám pět. Dechberoucí, úžasné, originální, svým způsobem postmoderní, zpracování Shakespeara - ovšem v klasickém duchu (ó jak si to všechno odporuje). Režisérka se ukázala v nejlepším světle, neboť dokonale naložila s herci, původním textem, s rozporuplnými exteriéry a interiéry, divnými kostýmy a mnohými odkazy na moderní dějiny. Prostě chuťovka na půlnoční čas v neděli, protože v jinou dobu by ji obecenstvo asi nestrávilo. (08.10.2005)

K dalším pětihvězdičkovým komentářům lze těžko něco dodávat, skutečně se v tomhle filmu podařilo přenést Shakespeara na plátno, aniž by příběh ztratil na aktuálnosti, nebo ta musela být doháněna umělými prvky moderní doby. Vizuální stránka filmu je naprosto podmanivá, stejně jako uspořádání scén. I scény, které bývají obvykle příliš patetické a neuvěřitelné (např. jak Titus zabije svou vlastní dceru) jsou hlavně díky skvělým hercům vynikající. Po pár letech musím dodat, že je velká škoda, že paní Taymor netočí filmy častěji. (01.11.2006)

Faidra má pravdu. Taymorová tímto dílem rozdělila diváckou obec na dva tábory. Na tu, co se bude nadšeně plácat do kolen a tu, která bude s opovržením zvracet. Já zvracel. Režisérce ovšem nic nevyčítám, vytvořila dílo, které jsem i přes opovržení a dlouhou stopáž musel dokoukat do konce. Že by se mi to nakonec přece jen v koutku duše líbilo? Nelíbilo! Do filmu jsem šel s očekáváním krvavé historické sandálové kostýmovky a dostal jsem Gay Parádu s šíleně namaskovanými teplouši ve vedlejších rolích (z Cumminga budu zvracet ještě několik dní) a odporného pyskatého zjeva J.R Meyerse nemám rád už hodně dlouho, zde však vyvrcholil ve svém neherectví. A po boku těchto nechutných chlapců se objevila extratřída v podání hannibalovského Sira Anthonyho a mé milované Skotky Laury Fraser. Stylové je to velmi, kulisy a vizuál jsou místy atraktivní a zajímavé, ale chybí tomu vkus. Což bych od ženy režisérky očekával. Ve výsledku je to jen sebestředná, přeplácaná píčovina. Tak to vidím já. Milá Julie... Kdyby to opravdu alespoň bylo zvrácené, syrové a zvrhlé, ale ono to nakonec je pouze extrémně teplé a blbé. (17.08.2014)

Absolutní špička. Tohle pojetí Shakespeara je absolutně dokonalé, mísení dobovosti původního díla s naší současností vyráží divákovi dech. Nejméně o třídu lepší a konzervativnější (což zde není vůbec na škodu) než Romeo a Julie s Dicapriem, což je mimochodem taktéž velmi kvalitní snímek. Film obsahuje řadu dobrých drsných i krvavých scén, které do celkové koncepce parádně zapadají. Navíc vše podtrhuje vynikající výkon Anthonyho Hopkinse, který ke konci spíše připomíná Hannibala Lectera než Tita. U mě jasný plný počet. (08.09.2008)

Šílený – jedním slovem je vyjádřeno vše. Neskutečně dlouhý film vůbec nenudí, ale je něčím, co se jen tak nevidí. Násilný příběh Tita, velkého římského vojevůdce, který po nástupu nového císaře Saturnina zažívá jen bolest a chmury. Přijde o syny, jedinou dceru i o zbytek rozumu. Jediné, co ho pohání v před je pomsta. Vizuálně jistě zajímavý film, motorky i auta historicky zasazené do římského světa se také dají přežít, ale neskutečně zobrazené šílenství už přeci jen časem znechutí. Nakonec přijde i na scénu Hanibal kanibal a tím završí tuto zvláštní nabídku filmového umění. Musí se ale nechat, že děj filmu diváka vtáhne a nepustí až do samotného tragického konce. Hudba: Elliot Goldenthal (09.07.2010)