Finty Dicka a Jane

Tady jsem se nechal nachytat názvem a účastí Jima Carreyho (i když už ten originální americký název zní jako něco z pornografického průmyslu). Já bláhový jsem si totiž myslel, že se podívám na komedii a místo toho jsem dostal jen depresivní film, kde jsem se zasmál... jednou. Nejvíce do kolen mě dostávaly scény s krádežemi, které byly natočeny tak, že je to vlastně sranda... mamka s taťkou jdou vykrádat obchody, aby bylo na účty. (21.11.2015)

Finty Dicka a Jane – remake komedie ze 70. let – je příjemnou zábavou. Carrey s Leoni vytvořili doopravdy skvělou „gangsterskou“ dvojku. Jim je decentnější než ve svých dřívějších crazy rolích (Lhář, lhář), což je jen ku prospěchu věci. Základní dějová kostra sice není nikterak originální, ale režisér Dean Parisot (Galaxy Quest) ji uchopil za ten správný konec (skvělé pointování situací). I když konečné rozuzlení vytušíte předem – v komedii tohoto ranku to nemůže dopadnout jinak –, nuda vás nečeká, naopak se budete skoro pořád pochechtávat. Tak má komedie vypadat. Zkrátka, dobrá práce. (12.01.2006)

Tak tady se Jim fakt nechytá! Dick Harper (Jim Carrey) se spolu s manželkou ocitají v těžké životní situaci a rozhodnou se dělat radikální řešení. Carrey nemá šanci se předvést, ať už je to scénářem nebo samotným filmem. Fakt je, že se žádných gest či hlášek nedočkáme. První polovinu se film snaží nějak uvést do příběhu a ten druhý se už pouze veze v zažitém duchu. Snímek je bez nápadu či humoru. (45 procent) (22.07.2013)

Existují dva druhy komedií. V prvním se tvůrci nevkusně snaží nacpat do filmu co největší množství gagů a nezajímá je jejich kvalita, jež bývá u takových filmů silně proměnlivá. Příkladem za všechny je například série Scary Movie nebo většina "teen" komedií. Můžeme ale narazit i na komedie, které jsou pojaty seriózněji. Počítejte s nižším počtem gagů, ale jejich kvality jsou většinou na vyšší úrovni a málokdy sklouzávají až k trapnosti či fekálnímu humoru, který je nyní mezi mládeží tak oblíbený. Finty Dicka a Jane patří právě do té druhé skupiny. Příběh není otrokem všemožných vtípků, ale naopak samotné gagy se podřizují právě příběhu, nejsou do filmu vsunuty jen pro to, že by to bylo vtipné, ale spíše vyplývají ze situací, kterými hrdinové procházejí. Nestane se vám tedy, že se v příběhu o manželském páru zlodějů objeví něco, co by samotným příběhem nemělo nic společného. Nikdo zde na nikoho nečůrá, nekrká a vtipy nejsou omezeny jen na padání postav na všemožné způsoby. Příběh není nudný, dokáže zaujmout, takže mi ani nevadilo, že na nás tvůrci nepouštějí všmožné vtípky každou půlminutu. Film se naopak v pár okamžicích naladí na vážnější strunu, aby nás ale hned nato zase rozesmál. Co se týká obsazení, Jim Carrey a Téa Leoni prakticky neslezou z plátna. Jim Carrey zde už moc nepředvádí svou zběsilou mimiku a pojal svojí roli serózněji. Což neznamená, že se nedočkáme jeho typických grimas nebo až groteskních pohybů. Naopak, stačí si vzpomenut na přepadení obchodu, kdy se mu zasekne pistole v kapse. Téa Leoni také podává uspokojivý výkon a je Jimovi solidním spoluhráčem. Dále bych ještě zmínil Aleca Baldwina, který si, jak už je u něho zvykem, střihl menší roli, ve které se příliš nenadře. Díkybohu, protože je tak nevýrazný, že by žádný film sám neutáhl. Pokud se tedy chcete pobavit u vkusné a nenáročné komedie s kvalitním scénářem a hereckými výkony hlavních protagonistů, nebudete určitě zklamáni. (10.07.2006)

„Dneska si vzali zpátky náš trávník, začíná mě to trochu znepokojovat“. Seznamte se s Dickem. Dick má dobré místo. Dick má pěkné auto, manželku (taky pěknou) a malého synka. Dick má perspektivní vyhlídky do budoucna. Dick má všechno, co si jen může přát. Dick brzy o všechno přijde. Ne vlastní vinou. Dick začne být zoufalý. Dick se rozhodne bojovat proti establishmentu. Než k tomuto rozhodnutí dojde a než tedy dojde i na titulní finty (zvláštní výraz pro ozbrojené loupeže), uplyne asi polovina filmu, během které stejně jenom čekáte, až to přijde. A až to přijde, vězte, že to nebude žádné komediální tornádo, spíše lehká, převážně situační komedie s prosakujícími sociálně-kritickými podtóny. Čili trochu Byt, ale hlavně Potíže s Arizonou, neboť Finty bazírují mezi předvídatelnými mantinely. Bazírují po povrchu a končí otevřenou scénou, přímo vybízející k přemýšlení nad jejím významem. Jestliže právě ona měla shrnovat myšlenku celého filmu, přišla malinko pozdě. Režisér Dean Parisot (výborný Galaxy Quest nebo seriál Můj přítel Monk) si dost pomáhá svižným soundtrackem, jehož využívá i ve scénách, které to nepotřebují, celkově se mu však daří držet tempo úvodních titulků. Nepochybně i zásluhou dvou zkušených herců. Carrey opět exhibuje jako za starých časů (dobrá, možná trochu míň) a skvěle ho doplňuje tu sexy, tu poťouchle odvázaná Téa Leoni („A nezapomeň zabít svědky, brouku“). Nevím, jaké konkrétní pohnutky vedly Jima Carreyho k produkování tohoto remaku dávno zapomenuté komedie, možná lehce rebelantské „dodržovali jsme zákon a teď jsme v hajzlu“, možná něco jiného, každopádně bych jeho kroku nelitoval. Je to občas vtipné a jen málokdy hloupé. 70% Zajímavé komentáře: JohnnyD, Wormboy, Fr (12.03.2008)