Ve stínu slunce

62 %? Záběry na krásnou italskou krajinu? Cože? Vážně? Tvůrci pravděpodobně netuší, jak vypadá Toskánsko, a přesto se pokoušeli vytvářet jakousi umělou, přepíčenou atmosféru prostřednictvím hromady zbytečných scén poskládaných naprosto nesmyslně za sebou a nepovedené počítačové grafiky. Proč? Proč tam proboha byla ta scéna na trhu? Proč tam byla ta scéna se čtyřmi zpívajícími chlapy? Proč? Proč? Proč? Proč ta hrozná scéna, kdy si hlavní hrdina představoval, jak se italské babičky mění v kočičky? O rádoby duchaplných rozhovorech a nejhorší postelové scéně, jakou jsem kdy viděla, ani nemluvě... Tvůrci si nejspíš myslí, že v Itálii se zatím jezdí parními lokomotivami a že sexy farmářky jsou jako vystřižené ze seriálu Dallas. Ach jo, ach jo... Kdyby tam nehrál Keitel, 62 % by ten film natuty neměl. (12.07.2016)

Mě nevadilo, že je tu nasázeno jedno klišé za druhým. Ani mi nevadilo, že je hned na začátku jasné jak to celé dopadne. Vlastně jsem nenašla nic, co by mi jako obyčejnému konzumentovi vadilo. Je to pohodový film s příjemným hereckým obsazením. Harvey Keitel byl nezapomenutelný. Úplně do té prosluněné Itálie zapadl. (16.07.2012)

Co by tomu asi řekl Weldon, pokud bych napsala, že jako spisovatel nemám co napsat? Pravda, já žádný spisovatel nejsem, ale tenhle film se mi moc líbil, to se svým spisovatelským nadáním klidně napsat mohu. Měl duši, člověk se u něj pobavil a místy jsem v něm viděla i sama sebe. Někdy se člověk tak moc bojí rozhodnutí, neúspěchu a toho, že pohoří, že nakonec svůj boj vzdá. Nebo u něčeho nevydrží tak dlouho, jak by si přál. To byl i případ hlavních hrdinů, strach z neúspěchu je svazoval a nedával jim na vybranou. Velmi mne oslovilo, že se oba naučili strach porazit a našli v sobě odvahu jít dál a zkusit něco, na co si předtím netroufli. Nic bych na něm neměnila, byl střeštěný, místy jsem se opravdu válela smíchy po podlaze a splňoval všechno, co správná komedie splňovat má. Stejně tak splňoval i mé parametry pro film romantický. Takovéto filmařské počiny mne vždy osloví a mají v mém portfoliu, zdali to takto lze říci, své místo. Rozhodně jej doporučuji, je to film, u kterého se nadšenci komedií, podobní mě, samozřejmě, pobaví a ti, kteří tento ani podobné filmy nevyhledávají, ať můj komentář přeskočí. Je to přeci jen vaše volba, jestli se rozhodnete věnovat mu tu hodinu a půl. (07.01.2018)

Mám rada romantické filmy, ale nie toto! Násilná "duchaplnosť" a reči frustrovaného spisovateľa o strachu a spláchnutí v záchode...nekonečne ma tie ich dialógy nudili. Áno, strach nás zväzuje a veľmi tlmí slobodu ducha - pointa je jasná, ale šaty, ktorými to tvorcovia filmu zaodeli nie sú celkom podľa môjho vkusu. Oceňujem však krásne zábery z talianskeho vidieka a námet, sám o sebe. (03.10.2010)

1000x ohrané klišé o nafoukaném mladíkovi z velkoměsta, který se dostane do zapadákova, kde najde smysl života, lásku (je strašně zajímavé, že ve všech podobných filmech ve vesnici čeká nádherná kočka, která nemá přítele) a nakonec se úplně změní. Ano, takovéto filmy se točily, točí a točit budou. Ale co na tom. Diváci a především divačky to přece chtějí. Musím se přiznat, že jsem neměl v plánu si tuto romantiku pouštět. Dokopala mě k tomu přítelkyně, tak co jsem zmohl :D. Nakonec jsem byl ale nesmírně překvapen. Výbornou atmosféru vytváří hlavně krásné prostředí slunné Itálie, lidé, kteří se nehoní za miliony a žijí si své poklidné životy a pan herec Harvey Keitel. Konec samozřejmě očekávaný, to ani nešlo jinak, ale já ho kritizovat nebudu. Co jsem na konci filmu cítil, byla čirá závist. Ano, ta vlastnost, která je nám Čechům tak vlastní a kterou já osobně absolutně nesnáším. Ale zde jsem těm lidem upřímně záviděl. Záviděl jsem jim místo i způsob jejich života. (30.11.2011)