Vyžilý Boudník

Vážení přátelé... silně nevyvážené dílko, které má zajímavý námět, snahu i silné momenty, leč je zde cítit bohužel scénáristovo tápání a režijní no přiznejme si to - tak trochu impotence. O Křístkovi (jak tak koukám na jeho filmografii) se bohužel nedá říci, že by byl zrovna nějak výjímečný filmařský talent. Toto dílko opravdu působí celkově silně televizně až studentsky , amatérsky... upřímně řečeno - je to ale velká škoda, protože se z toho dalo "vykřísnout" daleko víc. Ještě by mě zajímalo, zda tento příběh byl inspirován nějakou skutečnou dvojcí a zda jméno Boudník je stejné jen čistě náhodou se známým českým explozionalistou...? (16.02.2011)

Připadá mi namístě na "Vyžilém Boudníkovi" ocenit to dobré (víc než obraz politického vývoje mě zaujaly soukromé vztahy obou titulních hrdinů a jejich společné ženy na pozadí tohoto vývoje), a zároveň si postesknout nad neschopností dotáhnout to dobré k uspokojivému celkovému tvaru. Spíš tři než dvě hvězdičky, včetně oné sporné "revoluční" vložky. Málem bych zapomněl: Zedníček bez toho svého zástupného přirození působí svěže. (15.11.2021)

Pár satirických epizodek pobaví, ovšem celek trochu nudí.... jen čekání na něco... ale na co? V průběhu filmu zjišťujeme, že na nic. Jinak chápu, proč Zedníček nosí ten knír, bez něj to není ono... Na tehdejší dobu jistě žádaná látka s politickou tématikou, dnes jen art/klubový biograf s dobrými herci... :-/ (17.10.2013)

Výstižná atmosféra doby. 1) Typický problém filmů z přelomu režimů 1989 je, že o odvahu tvůrců, projevenou na sklonku vlády komunistů, po převratu nikdo nestojí. Čumák už v kapitalismu, ale zadní tlapy stále v socialismu mají za následek, že snímky postrádají nadhled na minulost i na nové společenské uspořádání. 2) 42letý Pavel Zedníček ještě nestrašil svým hrozným knírem a 28letá Vilma Cibulková byla skoro k nepoznání. (02.01.2017)

Jak těžké to měli autoři, kteří si sami chtěli vymyslet něco inovativního v dobách socialismu? O tom vypráví tento film ačkoli rámcovou představu má asi každý z nás. Zkrátka muselo jít pokud možno o nějakou formu úlitby bohům a narážky pokud možno skryté. Arnošt Goldflam a Pavel Zedníček jsou dvojice věru neobvyklá, jejich trampoty jsou když ne podivné, tak minimálně úsměvné. Nakonec, film je dobře obsazen, holt ale doplatil na přelom revoluce, kdy byl natáčen a uváděn. Netvrdím, že je to výstavní dílo, mladší generaci navíc už asi těžko něco řekne, ale taky jsem se u něj úplně nenudil. A je to také jedna z mála příležitostí, kde můžeme vidět Pavla Zedníčka bez kníru. (20.11.2023)