Hranice života

Je to dosť dobrý mysteriózny thriller. Má výborný príbeh o psychiatrovi, ktorý dostane nového pacienta, zvláštneho uzavretého mladíka, ktorý dokonca premýšľa nad samovraždou a tak chce urobiť všetko preto, aby mu pomohol. No čoskoro mu to nielen začne ovplyvňovať aj osobný život, ale hlavne je svedkom čoraz zvláštnejších javov, kvôli čomu sa jeho doterajší pohľad na realitu radikálne mení a má problém sa v tom nevie orientovať. Spracovanie sa mi páči, ešte spočiatku to pôsobí pomerne štandardne, jednoducho sa len psychiater snaží zblížiť a pomôcť mladíkovi, no predsa len cítiť, že nie je všetko tak, ako sa zdá. A následne sa to už začne rozbiehať, síce dej nepôsobí až tak prepracovane, ako by mohol, ale prednosť má prelínanie medzi realitou a ilúziou, ale aj medzi oboma hlavnými postavami a na tomto si dali tvorcovia viditeľne záležať a tak je na to skutočne radosť pozerať, keďže tých mnohých zaujímavých prvkov, alebo aj celých sekvencií je tu nespočet. A toto už prakticky graduje až do záveru, len škoda, že práve ten mi nepríde práve najideálnejší. Nie, že by bol zlý, ale očakával som, že bude podstatne komplexnejší a originálnejší, z tohto som mal pocit, že to bol skôr len základ odpovede a väčšinu tvorcovia vynechali. Herecké obsadenie je na tom dobre, síce v tomto žánri uprednostňujem skôr neznáme tváre, ale ani týmito určite nepohrdnem, Ewan McGregor v hlavnej úlohe, k tomu Ryan Gosling v úlohe pacienta, Naomi Watts mi síce prišla trochu nadbytočná, ale tiež poteší a v tých pár scénach ma bavil aj Bob Hoskins. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, Marc Forster je veľmi schopný režisér, ktorý zvláda snáď všetky žánre a to potvrdil aj tu, zaujímavá vizuálna stránka a veľmi nápadité prevedenie, tu až na pár drobností nemám čo vytknúť. Tento typ filmu mám rád a síce Hranica života nepatrí medzi žánrovú špičku, za čo môže aj záver, rozhodne stojí za pozornosť a ešte si ho určite pozriem. 74% (17.02.2014)

Pořádná psychárna - to si říkáte v průběhu celého filmu a myslíte na to, jestli to náhodou není nový Lynch.... Při spoustě výborných režijních "vychytávek" a složitosti děje jsem si říkal, že mi případné nepochopení ani nebude vadit. Tady v tomhle případě by mě "forma" byla schopna uspokojit i bez "obsahu".... Na konci to ale celé do sebe zacvakne a vám se při probíhajících titulcích začnou vracet před chvílí viděné scény z jiného pohledu a dochází vám, jak to celé bylo vynikající (tedy některým z nás :) ..... (19.03.2006)

(Trestuhodně opomíjený snímek od shlédnutí traileru /2005/) Naprostá paráda. Předem si musím postesknout nad všemi "tříhvězdičkovými hodnoceními", a oprávněně konstatovat, že takoví uživatelé se v příběhu bohužel ztráceli (jak většina z nich hrdinsky a smutně přiznává); tím pádem jej plně nedocení. Paradox je, že jsem v dlouhém časovém intervalu (asi od Temného rytíře) nenarazil na jiný film, který by si stoprocentní rank zasloužil více. Já tomu rozumím: když něco nepochopím, nebudu to vychvalovat do nebe...! Takže: jaká je před zřením Stay nejlepší rada? Jednodušší být nemůže: dopředu mi stačilo vědět, že Forster bude nejpíše pracovat s paralelními vesmíry, ale moc jsem na to nespoléhal. Snímek jsem prostě pustil, a snažil se moc nepodivovat na několika velkými WTF momenty - mimochodem přirovnávání k režisérovi Twin Peaks občas sedí dokonale. Doufal jsem v inteligentní konec, neboť jsem nevěřil, že režisér takového formátu si s divákem sprostě pohraje, a nakonec jej nechá tápat v hluboké temnotě (jako Lynch). A to se naštěstí opravdu nestalo. Další důležitá věc je uvědomit si, že Stay je HODNĚ sci-fi. Je to jeden z nejkrásnějších a nejlépe zpracovaných sci-fi příběhů všech dob, a možná i proto jsem se do něj tak zamiloval. Jak jinak lze číst hard science fiction povídku, než nechat se unášet komplexním textem, a ke konci spoléhat na odzbrojující pointu? A pointa je v tomto případě ne fackou, ale hned pravým hákem do dobrovolně nastavené brady. Stejně jako k těm nejlepším knihám žánru, kdy čtenář očekává, že nebude zhrzen, jsem přistupoval k tomuto revolučnímu kousku. A i když dalších kladů lze vypsat hodně a byl by z toho komentář na sto řádků (herci, kamera, režie, hudba, vizuál), tak nakonec zmíním, že film je ne nepodobný úžasné Fontáně. Já sám za sebe jsem byl velmi překvapený, šokovaný, a zadostiučiněnost se dostavila v míře, která nemá u hollywoodských majstrštyků obdoby. (13.01.2010)

Do veľmi zvláštnej hodnotiacej pozície som sa dostal po dopozeraní nového Forsterovho snímku. Mnohí porovnávajú a dávajú do protikladov jeho obsah a formu. Každopádne, obidva celky sú nápadmi až príliš preplnené a natoľko intenzívne, až ma neraz odradzovali. Napriek tomu som našiel vo filme prvky, ktoré dosiahli v mojom pohľade pocit filmového uspokojenia. Nebude to ani záverom, aj keď aj ten je znova znamenite zavŕšený. Takže aj keď viem, že k dokonalosti tu veľa chýba a film akoby ani nikam nesmeroval, musím ísť aspoň na 75%. A to som ešte odmyslel perfektné herecké výkony, s ktorými som dopredu rátal. 80%. (24.02.2008)

Hranice života je dílo v jádru poměrně jednoduché, ale s obalem tak obtížným k rozlousknutí, že zamotá hlavu snad všem. Dějová linka těží možná až příliš z toho, že diváka zaměstná snaha o pochopení filmu více než děj samotný. Přílišná závislost na pointě se pak projeví také v tom, že po jejím odhalení působí film najednou o poznání méně zajímavě - to je faktor, který Hranice života nejvíce odlišuje od filmů Davida Lynche, neboť ty tímhle neduhem zpravidla netrpí. Na druhou stranu je příjemné, že film nám v průběhu předhodí několik (více či méně) falešných indicií, dokáže si s námi hrát a v neposlední řadě svou podivnost také adekvátně podpořit povedenými vizuálními hrátkami... 6/10 (04.11.2013)