1984

Snímek, jehož projekce je bez přečtení knižní předlohy naprosto zbytečná a to neříkám jako zarputilý zastánce hesla "kniha je vždycky lepší" (viz. Klub rváčů), ale jako jeden z řady čtenářů, kteří při čtení knihy žasli nad tím, jak je možné na sotva 200 stranách vytvořit tak bezvýchodnou atmosféru, kterou v různých podobách zažily všechny generace a ani my nejsme výjimkou. Na knize je strašně znát životní fáze, ve které se sám Orwell nacházel. Film sice působí depresivně, ale není obsahově bohatý a opravdu nemá sebemenší snahu divákovi nečtenáři pomoci se orientovat v ději. Navíc vnitřní monology, základní stavební kámen předlohy, tady jsou nejen hrozně strohé, ale celkově se mi zdálo, že je tvůrci dost odflákli a zařadili jen, aby si odškrtli důležitou položku knihy. (27.06.2014)

1984 je vcelku úspěšná adaptace Orwellovy brilantní knihy. Film jsem si pustil hned po dočtení románu. Bylo mi hned jasné, že snímek nemůže dosáhnout takových hodnot jako kniha, ale i tak působí velmi špinavě a přesvědčivě. Adaptace disponuje hlavně velmi dobrým hereckým obsazením. Těžko si představit na místě Winstona Smithe někoho jiného, než je John Hurt. O Richardu Burtonovi ani nemluvě. Osobně bych doporučil pustit si film jen jako dokreslení knihy. Ten bezprostřední pocit hnusu a deprese vám zaručí jen kniha. (17.05.2011)

Atmosféru snímku musím přiznat, stejně jako solidní obsazení a herecké výkony. Nejvíc u mě bodovala výtvarná stránka věci, špína, uniformita a archaicky industriální technika éry, kdy totalitní státy zažívaly zlatá léta. Jenže musím říct, že ani kniha, považovaná za nejlepší román 20. století, na mě neudělala takový dojem, jaký jsem předpokládal, a to se přitom filmové adaptaci nepovedlo kvalitám knihy ani zdaleka přiblížit. Je to proto, že Orwell psal své stěžejní dílo v době, kdy na něj podobná vize vítězství totalitních režimů, které znal z vlastní zkušenosti, bezprostředně doléhala, děsil se jí a bral jako zcela reálnou možnost, že skutečně bude mít úspěch. Jenže já se narodil do doby, která éru industriálních totalitních režimů založených na masovém pojetí společnosti překonala a ty režimy buď už dávno zanikly nebo představovaly výsměch představám jejich zakladatelů. Oni si je totiž obyvatelé už dávno vytunelovali a přizpůsobili obrazu svému. Orwell popisoval systémy, které fungují a kterým jejich stoupenci i nepřátelé věří. Ten obraz, který si pamatuju z 80. let, představoval dávno vyhnilý systém, který myšlenky těch, kteří je kdysi vymysleli, už dávno popřel. Z těch starých distopií podobného ražení na mě daleko větší dojem udělal komorní Kallocain švédské autorky Karin Boyeové. A ještě větší depresi mi způsobovaly romány o konzumním vyhnívání společnosti, jako je Konec civilizace nebo sci-fi Když ještě žili lidé. Orwell bojuje se starými démony a ve skutečnosti hrozba totality přichází dnes od jinud. Moderní technologie umožňují už dnes větší kontrolu nad lidskou psychikou a fyzickým chováním, než si Orwell dokázal představit, a někdy v polovině století bude už ta možnost kontroly absolutní. Ideologie není nutná tam, kde disponujete špičkovou technologií a mocí médií. Celkový dojem: 60 %. (16.03.2011)

Dobré, ale čakal som viac. To najlepšie na snímku sú bezpochyby brilantné myšlienky a obsahová stránka. Forma natočenia mi však akosi nesadla. Prijal by som viac psychodusnoty a lepšie ponorenie sa do charakterov hlavných postáv. Navyše veľa scénok tu zíva nudou a odľahčeným spracovaním. 70/100 (22.12.2014)

Lidská mysl je neuvěřitelně tvárná věc... Natáčel to fanda předlohy to je vidět. Na plný nejdu pro pomalý začátek a usínací tempo. Richard Burton (ve své poslední roli) i poměrně mladý John Hurt hrají výborně a není problém jim věřit každou jejich myšlenku. Popravdě jsem 1984 shlédl pouze jako přípravu na zkoušku a nakonec jsem byl mile překvapen sympatickou atmosférou nicoty a beznaděje. Kdo řídí minulost, řídí budoucnost. Kdo řídí přítomnost, řídí minulost. (05.07.2010)