Den díkůvzdání

Den díkůvzdání není žádným revolučním hororem, jako poctivý slasher však funguje víc než dobře. A překvapivě několikrát pobaví třeba narážkami na americkou kulturu a životní styl, což ilustruje hned úvodní sekvence ve velkoobchodě. Ta je jednak svou absurditou až komická, ale zároveň velmi rychle ukáže krvavý potenciál celého filmu. Jednotlivé mordy jsou poté opravdu výživné, často nápadité a zejména jedna scéna dokáže fakt znechutit. Vše krásně doplňuje samotný vrah, který má jednak skvělý design, a zároveň těží z dobře budované atmosféry jednotlivých scén. Tvůrci sice sází i na klasické lekačky, těch však není zbytečně moc a jsou sakra efektivní. Zároveň velmi slušně funguje určité tajemno okolo zabijákovy identity. Adeptů je totiž dost a ačkoliv jednotlivé postavy nejsou kdovíjak zajímavé, tak zároveň nejsou vyloženě na pěst. Novinka se nevyhne několika otravným, zejména vztahovým, klišé a v rámci příběhu nakousne dost témat, které pak nestíhá dotáhnout. To ale ve výsledku tolik nevadí, já se totiž ty necelé dvě hodiny fakt bavil. 7/10 (11.12.2023)

Úvodní hon za vaflovači je přesně důvod proč nakupuji výhradně online. Tento snímek splňuje všechny aspekty komedie. S hororem nemá nic společného. Extrémně necharismatické a nesympatické herecké obsazení s nulovým hereckým talentem dává již v úvodu tušit problém. Naštěstí se záhy ukáže, že tvůrci tento film rozhodně nemíní myslet vážně a působí velmi sebeparodizujícím dojmem. Jednotlivé vraždičky jsou nápadité, vtipné a hlavně jich je hodně. Děj je naprostá slasher klasika, která vás v průběhu ani jednou ničím nepřekvapí. Je zde cítit, že děj je v podstatě jen slepencem nejrůznějších hororových krádeží a jako celek moc nefunguje. Zaujme spíše jen v rámci jednotlivých nápaditých a hodně přestřelených vraždiček. [60 %] (08.05.2024)

Filmařská křivka dříve nápadité, svěže brutální a mrazivě atmosférické Tarantýnovy přísavky Eliáše Hnítha pomalu, ale jistě bez jakýchkoliv amplitud padá k nule a exaktně vyjádřeno matematickou terminologií „limitně konverguje k prdeli“. Induktivním důkazem tohoto zmaru budiž i tato zcela neinventivní, nudná, kýčovitá až pohlupavá pásová sračka pro lobotomy, plná krajně nesympatických a strašlivě prkenných postpubertálních ochotníků, jejíž intelektuální děsivost jen podtrhuje neherecký štěk hrůzně zbotoxované dřívější totální barakundy Džíny a leklé pózování Dempsyho, kterému patrně došly řádně placené role, kde by ještě ve svém věku mohl seladónsky pózovat v tangách. A těch pár poslabších masáren, nad kterými tu zdejší neurovegetativní řezničtí učňové jako obvykle s funěním vyhonili, načež to poplatně svému yntelechtu zase mohutně přebušili, to rozhodně nijak nevytrhlo. Vzdal bych rozhodně vřelé díky tomu, kdyby ses už na to vysral, Eliáši! (16.01.2024)

Roth měl určitě navíc, než kdy dokázal. Je to podobný režisér jako Ti West, který se vykoupil ovšem skvělou trilogií X, teda pokud nepokazí poslední díl, který nás teprve čeká. Za to Roth uspěl akorát průměrně s povedeným Green Inferno a jeho Thanksgiving je tak někde napůl mezi povedeným slasherem a mírným zklamáním. My starší kousci co jsme kdysi viděli fake trailer jsme možná čekali přeci jen víc. Roth neví, respektive divák neví, jestli netlačí na pilu záměrně a nechává postavy zbytečně mluvit na úkor masakru. I když černý humor jede a několikrát sem vyprsknul smíchy, vraždy jsou slušný a vrah má potenciál. Jenže atmosféra je právě díky humoru dost potlačená stranou a když ve scéně, kdy se zažíva upeče člověk v troubě se smějete díky teploměru v těle a necítíte žádné děsivé emoce, je to prostě spíš ke škodě. Vrah se dá docela dobře uhodnout po výslechu na policejní stanici, takže se nedá ani úplně mluvit o nějakém větším napětí a zábavnost akce zase brzdí přehršel průměrných postav a moc zbytečných dialogů, ale postavy jsou vesměs sympatické. Počáteční masakr v obchoďáku, solidní vraždy a charismatický vrah udrží Thanksgiving na hraně kvalitního slasheru, ale jak už je u Rotha zvykem, mohlo to být mnohem lepší. Je to zbytečně zkartkovité a paradoxně tomu ubližuje fakt, že se to nebere moc vážně. Jako by si Roth na vážnější notu nevěřil, přitom v Green Inferno dokázal, že pokus chce točit vážně, tak se mu atmosféra a emoce daří. Hodně se tu píše o srovnání s Vřískotem, který jsem vždycky k smrti nesnášel a všechny díly považuju za naprosto debilní, hlavně už stupidní jedničku, která mě srala už na základní škole. Slasher je takový druhořadý podžánr hororu a těch opravdu dobrých, jakože áčkových je naprosté minimum. Roth natočil zábavné béčko na jedno podívání, které mělo ale možnosti stát se něčím větším, bohužel. Stejně nedopečené jako Machete. Teď už jen zbývá čekat, jestli někdo odvážný natočí SS vlkodlaky s ďábelsky přehrávajícím Cagem a zkusí z kdysi fakeových trailerů natočit aspoň jeden epický celovečerní horor, který by byl něčím víc, než promarněnou šancí. 60%. (08.03.2024)

Eli Roth sa ani po dvadsiatich rokoch od debutu nenaučil natočiť dobrý horor. Snaha a fanúšikovské zanietenie sa mu nedá uprieť, ale to na dobrý horor nestačí. Mal už toľko pokusov a vždy to pod jeho rukami dopadne neslávne. Iný nie je ani Thankskgiving, ktorý je len typické slasherové Béčko, ktorému nedokáže Roth dodať nič navyše. Ako režisér odvádza len absolútne rutinnú prácu, navyše so škôlkárskymi chybami, kde tomu hororu nedokáže dodať jednotnú atmosféru a každá potenciálne zaujímavá scéna je nevhodne vyrušená rádoby vtipnou vsuvkou (postavy úplne vážne prednášajú vety ako "toto je otázka života a smrti" len, aby tri sekundy predtým a tri sekundy potom bola trápne vtipná vsuvka); nedokáže nijako pracovať s postavami, takže celé tunajšie osadenstvo je divákovi maximálne ukradnuté; nedokáže tomu dať aspoň trochu zaujímavý scenár a len variuje tisíc krát obohraté a otravné klišé, aj s úplne nezaujímavým motívom zabíjaka; a čo je najhoršie, nemá to spád, ani žiadne napätie, pretože to pomerne často skĺza až do grotesky. Thanksgiving je tak horor bez napätia, s pár brutálnejšími vraždami, ktoré sme však videli tisíc krát a súčasnému divákovi nemá veľmi čo ponúknuť. Roth sa síce pokúša o akýsi horor alá osemdesiate roky, ale ani predať tú 80s náladu mu vôbec nejde a aj menej skúsení režiséri to zvládnu o trochu lepšie. Obávam sa čo sa stane s budúcoročným Borderlands v rukách Rotha, ale očakávania radšej chladím na minimum. CELKOVO: 4/10 (22.12.2023)