Zredigováno

Pokud se válečný stres a nuda -zdánlivě protichůdné stavy - sejdou v jedno, přidá se primitivnost několika málo jedinců, které už "nebaví onanovat do ponožky", stane se něco, o čem De Palma, s bravurností jemu vlastní, natočil fikci, volně inspirovanou událostí v irácké Samaře. V žádném případě nejde o autentickou rekonstrukci. Proto se ve filmu neobjeví ani žádná fakta o následných soudních procesech všech pěti zúčastněných vojáků, z nichž tři byli odsouzeni na 90, 100 a 110 let vězení. (27.03.2011)

Film se snaží vypadat kdovíjak autenticky, ale nedaří se. Ani ne tak obsahem, ale formou. Tolik údajnejch zdrojů je fakt stupidních. Ze začátku je to jakž takž zajímavý, ale pak už je to jenom nuda. Furt se to pak jenom omílá pořád a pořád dokola. Herci jsou tak strašní, hlavně když hrajou jiný úkony, než vojenský. Tohle se De Palmovi fakt nepovedlo. (19.07.2008)

Brian De Palma oprášil tematicky podobnú látku, s akou pracoval v Obetiach vojny, ale tentoraz ju podal aktuálnejším, surovším, polodokumentárnym spôsobom bez štipky sentimentu či krásnych širokouhlých kompozícií a hereckých hviezd. Redacted je filmársky menej sofistikovaným, ale emocionálne silnejším a divácky menej páčivým bratom slávneho The Hurt Lockera. Je filmom, ktorý by Američania radšej nevideli. Kathryn Bigelow ukázala amerických vojakov v Iraku ako mučedníkov a dostala Oscara, De Palma ukázal pravdu a bol ignorovaný. (24.09.2010)

Palčivých otázek se dotýká na digitální kameru natočený snímek Briana De Palmy, resumován jako naprosté pohrdání lidským životem. Výsledkem je MINIMÁLNĚ zajímavý pohled na nesmyslnost celého iráckého konfliktu, který je často i svědkem krvavých omylů a rozporuplného chování amerických jednotek (muž v autě spěchá s těhotnou ženou do nemocnice, nedbá příkazů amerických vojáků k zastavení a následný masakr si vyžádá smrt nejen ženy, ale i nenarozeného dítěte). A výsledek? Násilí plodí násilí. I přes kratičkou délku se ale u mne minul účinkem. (10.03.2008)

Volně ocituji jeden americký divácký komentář: „Vezměte sto tisíc kluků do jakéhokoli cizího města, dejte jim zbraně, vystavte je napětí, a výsledek bude stejný, ne-li horší.“ Myslím, že tato věta přesně vystihuje problém. --- Film líčí příběh skupiny vojáků z jednoho kontrolního stanoviště v jednom iráckém městě. Nemám námitek, pokud zobrazení označíme za realistické. Opravdu to stojí za vidění, a věřím té nudě, mizérii a stupiditě vojenské existence už proto, že jsem podobnou kdysi zažil sám jako voják (já ovšem v mírových podmínkách). Klidně berme tento film jako zcela nestranný dokument o události, k níž došlo … například v roce 1945 v americké okupační zóně v Německu. Říká to snad něco o smyslu nebo spravedlnosti americké účasti ve druhé světové válce? Řekl bych, že ne; říká to právě a pouze tolik, že v ozbrojených konfliktech se mimo jiné střetávají vojáci s nepřátelsky naladěnými civilisty a že přitom dochází k řadě neblahých incidentů. --- Režisér s námi vědomě hraje hru na a o ovlivňování veřejného mínění. Uplatňuje různé filmařské quasi-dokumentární techniky, ukazuje quasi-autentické záběry z Internetu, a koneckonců, natáčel v Jordánsku. On si myje ruce, on udělal „jen“ hraný dokument, a navíc se alibisticky přiznal, že neusiloval o rekonstrukci konkrétní historické události. Ukázal nám, že už jen volbou námětu a jeho promyšleným podáním lze ovlivnit mínění veřejnosti, a nikdo ho při lži nepřistihne. Dokonce může říct, že nám jen předvádí, jak se vyrábí „mediální pravda“ (vědomě ve filmu nechal některé nenápadné, leč průkazné podvrhy). I tato rovina je přítomna a podezřívám De Palmu, že se při tom potměšile bavil. --- Pokud film přijmeme takový jaký je a nebudeme z něho vyvozovat něco, co v něm není, pak myslím, že je velmi dobrý. Je velmi dobrý a „nemůže za to“, jak jej lidé interpretují. Snad až kolem Iráku nebude tolik vášní. Anebo si na místě Iráčanů představujte ty Němce. (26.08.2010)