Blackbird Blackbird Blackberry
Shashvi shashvi maq'vali
Drozd v černičí
Blackbird Blackbird Blackberry
Blackbird Blackbird Blackberry
Blackbird Blackbird Blackberry
Blackbird Blackbird Blackberry
Obsahy(1)
Etero je 48 let, žije v ospalé gruzínské vsi a v oprýskaném koloniálu prodává prací prášky a kosmetiku. Vesničané se na ni dívají jako na podezřelý úkaz. Etero má totiž nejradši samotu. Miluje dorty, řeku a ostružiny, které jí byly po celý život rodiči, spolužáky, kamarády i milenci. Nikdy se nevdala, nikdy nepoznala muže, nikdy po žádném netoužila. Vše se ale obrátí vzhůru nohama, když nečekaně zahoří k ženatému Murmanovi… Opětovaná láska je příslibem nového štěstí. Ale opravdu stojí za to, aby kvůli němu Etero opustila to své staré? Elene Naveriani ve své netradiční romanci Kos v ostružiní spojuje Kaurismäkiho komiku s vážnou tváří a melancholii svého krajana Otara Ioselianiho. (Artcam Films)
(více)Videa (2)
Recenze (14)
Příběh samotářské stárnoucí ženy, která navzdory předpokladům chytí druhou mízu, není nijak šokující, přestože některé jeho zákruty se předvídají jen těžko. Stejně tak i hloubavý filmařský styl nejde popsat jako extravagantní či vyloženě poutající pozornost. Výsledkem je však romance, v níž do sebe všechno zapadá a která dovede nenásilně dojmout i pobavit. Více zde. ()
Před cestou do kina na tento film jsem si nic zvláštního nezjišťoval a bylo to dobře. Na první dobrou mě po východu ze sálu napadlo, že jsem viděl dlouhý a místy lehce nudný film o člověku, co vypadá jako dcera Brežněva a Fridy Kahlo (a taky jako režisérčino matka), která kvůli ptáčkovi ve křoví z nějakého zvláštního důvodu chytne druhou mízu. Po zamyšlení mě pak ale napadá, že mi to připomíná příběhy Zdeňka Svěráka, kdyby je psal v dnešní době a genderově vyvážené. Když se nad tím zamyslíme, paralely tam totiž docela jsou - hlavní hrdinka žije na nějaké malé vesničce kdesi na venkově, je považována trochu za podivína a komunita z ní má spíše jen legraci (Otík, děda Komárek). Ovšem na rozdíl od Svěráka, pro kterého je příznačný milý lidský humor a který má pro své postavy vytříbené skromné ale důrazné pointy, tento film se nežene tolik do vtipnosti, ovšem naopak vyniká v razantní a překvapivé pointě. A ano, jak jsem zmínil v úvodu, občas to na mě působilo utahaně a dlouze, ovšem neřekl bych že by tam byl nějaký záběr nebo postava nadbytečná. Spíše, opět v duchu Svěráka, je to taký ten "líný film", kdy zajímavý děj dlouze odtéká. Po technické stránce je třeba vyzdvihnout výkon v hlavní roli, protože je naprosto geniální a možná i kamerové pojetí, protože pěkně koresponduje jak s tempem herectví, tak s tempem příběhu. Celkově bych tedy snímek hodnotil na 4 hvězdy, jelikož jsem v ději občas spatřoval takovou tu prvoplánovou snahu šokovat, bez které se dnes už ale neobejde žádný festivalový film... ()
Tento film je vlastne o tajnej láske dvoch ľudí, tak ako mnoho filmov. Ale nenechajte sa pomýliť obsahom, ktorý znie ako totálne klišé. V tomto filme totiž nie je Margot Robbie alebo Zack Efron. Nie sú tu krásne, vyšportované postavy a romantická hollywoodska atmosféra. Táto snímka ukazuje prirodzenosť rozkysnutého tela, tvrdosť dedinského prostredia a nevyspytateľnosť života. Tempo filmu je pomalé, no ak si vás získa, oplatí sa vydržať do konca. Je to nesmierne obyčajné, jednoduché a reálne a práve týmto prístupom pre filmový priemysel až výnimočné. A práve v tom je čaro celej nepoetickej poetiky tohto filmu. Ozaj ma to prekvapilo a emočne zasiahlo. Dajte tomu aspoň šancu a uvidíte sami :) (Art Film Fest Košice) ()
Stačí okamžik nepozornosti a hlavní hrdinka pocítí možnost vlastní smrti. A přirozeně dostane chuť žít. Cesta k prvnímu sexu je krátká a přímá. Jenže na gruzínské vesnici není ani romance nic jednoduchého. Obzvlášť v jejím věku a sociální bublině. Neokázalé gruzínské drama stojí hlavně na představitelce hlavní role, díky které můžeme jednání hrdinky pochopit. Výborně zvolená byla i scéna, kterou film končí. ()
Můj první gruzínský film mě nezklamal. Vcelku obyčejný laskavý příběh se odvíjí v pomalém tempu, nechá nás nasát atmosféru vesnice (ta výrazně kontrastuje se závěrečnou návštěvou Tbilisi) a okolní přírody, vychutnat místní hudbu i Aznavoura a skoro ochutnat luxusně nadýchané zákusky, které hlavní hrdinka miluje a jsou spolu se zavařenými ostružinami asi jedinou odměnou v jejím skromném a stereotypním čekání na důchod, až si dá konečně nohy křížem. Fascinující a trochu naivní Etero není úplně sama: navštěvuje se s modernějšími kamarádkami, vede obchod, dojíždí do nedalekého města pro zásoby, je ale vyčleněna svou trpkou minulostí a tím, že nemá muže. Jí však samota vyhovuje maximální svobodou, zvlášť když pozoruje, že ani ostatní nejsou šťastní. Na prahu přechodu jí přišla do života láska nebo spíš vášeň, ale ani té se nehodlá se svou povahou podřídit, natož s ní chlubit. Předvídatelný závěr už jen dokončil proměnu zatvrzelé hrdinky... Jde o snímek spíš pro ženské publikum, kterému navíc nebudou vadit intimní detaily nedokonalých, zato konečně přirozených těl. ()
Reklama