Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Unikátní umělecké dílo, jehož děj je rozkvetlý a krásný jak jarní strom, jehož láska skrytá v minimalistických a tichých náznacích zahřeje u srdce jako letní slunce, jehož pravdivé poslání a životní moudra zamrazí jak nekonečná ledová pláň zamrzlého jezera pod bosýma nohama a jehož katarze mě postupně emocionálně roztříští jako mocný vichr zesláblé podzimní listí. 10/10 (11.05.2009)

Film, ktorý by s rovnakou silou fungoval aj bez titulkov...Kim Ki-duk o svojom réžijnom umení tlmočí cez početnosť symbolov, odkazov, prírodných krás, priestor necháva hlavne divákovi..Prírodná scenéria a kamera pôsobia ako ukľudňujúci balzam na dušu...snímok celkovo pôsobí veľmi meditatívne, no filozoficky ma trošku minul. (09.01.2010)

Ročné obdobia predstavujú plynutie života a táto filmová galéria najzákladnejšie ľudské emócie silou , ktorá nepotrebuje slová. Človek v lone prírody prežíva lásku k dieťaťu, žene, hnev, túžbu a učí sa vyrovnanosti, ktorú dokážu týmto spôsobom aplikovať iba „východní“ ľudia. Je to najcennejšie čo majú a úcta k tradícii vybraných chráni rovnako, ako ich život v spoločnosti môže ničiť. Zabíjajú nás túžby a hodnotenia okolia, od ktorých je tak ťažké sa oslobodiť. Závidím im a zároveň som rada, že takého diela vznikajú, aby sme vedeli, že sa máme čo učiť. (28.10.2005)

Hned počáteční scenérie mě nadchla, příběh byl umístěn do krajiny klidu a harmonie. Nejvíce co mě na celém filmu zaujalo byli zvířata, jenž v každém období bylo jiné (ryba, kohout, kočka, had, želva), nejdříve jsem si myslel, že to je podle čínských roků a vyvarovali se tygra, draka apod. ale symbolika bude nejspíš jinačí. Celkově je to velmi fascinující dílo na zamyšlení, hlavně o změnách v životě, které nám čas přináší. 85% (27.02.2010)

Nový Kim Ki-Dukův film je až překvapivě málo podobný destruktivnimu Ostrovu. Má s ním společné jediné, prostředí. Opuštěný dům plující na vodě nám nábízí omezený mikrosvět, v němž nás nemůže nic rozptylovat. V tomto krásném a tichém světě se odehrává starý mytický příběh zasvěcení. Při jeho sledování budete mít pravděpodobně pocit, že jste jej už někde viděli. Asi od poloviny můžete předvídat, jak vše dopadne. Je to příběh mistra a žáka, zasvětitele a zasvěcovaného. Je to příběh viny a trestu. Je to příběh o věčném koloběhu žití. Pomalý, důkladný a pozitivní. Už dlouho pro mě sledování filmu nebylo tak příjemným zážitkem. (26.11.2004)