Steffa.

Film mne opravdu velmi zaujal svým zpracováním, které nám ukazuje chlapcovy představy, které ve filmu skoro splývají s realitou. Příroda pro něj není pouhým útočištěm, ale živým světem, se kterým si povídá při svých hrách, až se nakonec promění v rybu, plavající za bílým parníkem (možná se jednalo o chlapcovu sebevraždu). Ve filmu jsou skutečně krásné barvy přírody i chlapcova snového vidění světa.

Mystický film zabývající se postavou Děrsu Uzaly, jeho splynutím s přírodou i jeho neschopností žít městským životem. Pohodlí domu je mu nepohodlím a není schopen pochopit, proč nemůže žít alespoň ve stanu na zahradě. Příběh velmi pěkně ukazuje, jak je těžké se vymanit z nějakých zvyklostí, z nějakého způsobu života, jak je těžké vymanit se z minulosti.

Krásný meditativní snímek, ve kterém do každého ze čtyř ročních období vstupujeme branou, která se před námi v obraze otvírá. Chlapec prochází životem, uprchne kvůli dívce, spáchá zločin a poté se opět navrací s duší a srdcem plným neklidu, kterého se zbavuje vyřezáváním znaků, což mu zadal mnich. Až potom odchází s policií, kterou tohle všechno také dojalo a i oni pomáhají s barvením znaků. Všechny to tedy, dá se říct, smířilo, chovají se vstřícněji, ale zákon je zákon a vražda nikomu jen tak neprojde. Po odsezení trestu se vrací zpět a pokračuje ve svém údělu.