Důkaz

I když člověk ví z matematiky akorát to, že 1+1=2 a že přímka je rovná (přitom ani jedno z toho nemusí vždycky platit ;-)), nemá v případě sledování "Důkazu" skoro žádný handicap. Příběh o genialitě, o boji dcery předního matematika se sebou, s otcovou nemocí, se svým okolím a s rozhodováním, co je v životě správné. Příběh, ve kterém díky skvělé Gwyneth Paltrow nebudete téměř do konce vědět, jestli to byla ona, kdo vymyslel převratný důkaz o prvočíslech (jestli se nepletu, tak jde o Riemannovu hypotézu), nebo jestli to udělal její otec než zemřel a ona si jeho zásluhy buď kvůli schizofrenii "namluvila" nebo úmyslně přivlastnila. Příběh, který je hlavně komorním dramatem a matematiku využívá pouze jako hřiště - až na pár narážek a větiček opravdu nemá "normální" divák žádnou nevýhodu a může hodnotit jen a pouze filmařinu. A ta je, od scénáře přes hudbu po herecké výkony povedená, jedinou slabost vidím v jisté statičnosti, která je zřejmě způsobena tím, že předlohou filmu je divadelní hra, jejíž schéma a vyprávění režisér zřejmě moc nezměnil ani neoživil. (21.09.2007)

Pred pár dňami som u filmu Navštívte raj napísal, že ide o nezaujímavo spracovanú zaujímavú tému. Film Dôkaz považujem za opačný prípad. Masová obľuba matematiky, najmä tej vyššej, nehrozí a preto sa scenárista s hercami museli veľmi snažiť, aby zaujali. Pomohlo im aj to, že matematika príbeh, psychické a vzťahové problémy aktérov iba rámcovala. Gwyneth Paltrow sa svojej úlohy zhostila výborne, u sira Hopkinsa sa iné ani nedá očakávať. Gyllenhaalov Hal na mňa pôsobil neprirodzene, Catherinina sestra naopak prirodzene odpudzujúco. Nenudil som sa, nič ma osobitne nenadchlo, takže obligátne tri hviezdičky. (13.07.2010)

Matematika a zase ta matematika. Jako bych jí neměl dost, když ve škole jí mám až po krk. Ale k věci. Jakmile jsem se dočetl, že film bude o vědě v matematice, tušil jsem, že to nebude nějaký „lehčí“ film, který mě provede svým dějem, ani nebudu vědět jak. Také jsem si ihned vzpomněl na Čistou duši, jenž je pro mě v tomto oboru filmem číslo jedna. Ale kupodivu mě tento film vůbec nezklamal. Naopak. Překvapilo mě, že i když je život matematika velice fádní, vesměs přímočarý a nasměrovaný jen k jednomu cíli, tak to samé nemusí platit i o filmu.. (15.01.2006)

Příjemné překvapení v podobě Gwyneth Paltrow, kterou jsem nikdy nepovažovala za kdovíjakou herečku, ale tady byla vážně skvělá (neumím si momentálně představit někoho jiného, kdy by její postavu tak přesvědčivě zahrál). Navíc získávám stále větší dojem, že z Jakea Gyllenhaala se rodí nová áčková hvězda, líbil se mi již v "Půlnoční míli" či v "Donnie Darko", na "Mariňáka" (rež.: S. Mendes) se také těším. Film má výborný scénář, protože až postupně odhaluje všechny vazby otce a dcery, režisér ví, kdy co říct a jak to říct, každá postava má svoje místo (dokonce i nesnesitelná sestra). No prostě film, který ve vás po odchodu zanechá ještě dlouho dobrý pocit, takové to nepopsatelné cinéphilské potěšení. Přesně ten typ filmu, které můžu po kilech. (27.01.2006)

Křehká hranice mezi genialitou a šílenstvím se v otci i dceři pravidelně stěhovala a stejně tak stěhovavé bylo i moje přesvědčení, co ke komu víc patří. A pak jsem pochopila, že to vlastně není tak důležité, protože "důkazy" jako úcta, důvěra a láska jsou pro život podstatnější než ty matematické a Gwyneth, o které si opakovaně říkám, že ji nemusím a opakovaně se mi v něčem líbí, mi k tomu pomohla. (13.02.2006)