Chakushin ari
Zmeškaný hovor
One Missed Call
VOD (1)
Obsahy(1)
Hrůzostrašný film ve stylu slavného Ringu (režie H. Nakata) a Nenávisti (režie T. Shimizu) je prvním Miikeho počinem na poli čistého hororu. Několik mladých lidí postupně obdrží na mobilní telefon záhadnou hlasovou zprávu z budoucnosti, v níž uslyší své vyděšené reakce z okamžiku vlastní násilné smrti...Nejen že tito lidé pochopí, jak krutý jejich konec bude, ale dozvídají se také přesný údaj o tom, kolik času jim zbývá. Objevme temnou stránku nástroje naší každodenní existence, jemuž bez obav svěřujeme svou absolutní důvěru: našeho mobilního telefonu! (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (159)
Tradiční asijská duchařina v rukou lehce úchylného Miikeho není rozhodně příliš pečlivě vycizelovaný šperk. Prokletá hlasová zpráva, pocit nevyhnutelnosti a neúprosná júrei - ano, nepřináší naprosto nic nového. Navíc okatě vykrádá starší filmy, převážně Ringu a Dark Water. Dokonce i jeho vlastní dílo Oodishon se mi tam v pár záběrech připomenulo. V jednom případě dokonce používá naprosto totožnou lekačku (mohlo by se to zdát pošetilé, vytýkat zrovna tohle, nicméně ono se až do druhého použití v Chakushin ari jednalo o dost originální provedení lekačky), interiér nemocnice je také podezřele povědomý, včetně přehršle mokrých skvrn na stěnách a stropě. Ale nešť, nevykrádá zase tak špatně, aby se to nedalo odpustit. Bohužel, až na některé vypjatější scény, si ze svých starších sourozenců nevypůjčil dusnou atmosféru, takže o nějakém tíživém pocitu či omdlévání strachy nemůže být ani řeči. Nicméně, pochopitelně jsem sebou u některých pasáží trhla. Hlavně, když mi přišla na mobil zpráva, to vážně potěší. Asi jediná originální věc ve filmu je živé vysílání v TV studiu. Musím říci, že ač je to ve své podstatě lehké klišé, funguje a je to vítané osvěžení po dosavadním spíše klidném průběhu. Od této části se dění tradičně zrychluje, přidává na děsících momentech a spěje do finále..které by bývalo bylo docela fajn. Pobíhání po ošklivé opuštěné nemocnici, hravá júrei, vystrašení lidé - potud by to bylo OK. Pak se Miike asi zcvoknul a mým očím předvedl něco, co mělo zůstat navždy zakopáno v nějakém podřadném seriálu či béčkovém horroru západní provenience. Zručně rozbil už tak ne moc silný pocit gradujícího finále, jen jsem zhnuseně čekala, kdy to nepatřičné z obrazovky půjde zase pryč. Naneštěstí se pak až do konce nepodařlo navodit byť jen zdání atmosféry, navzdory i celkem příjemně nejednoznačnému závěru. A i navzdory snaze jedné z nejlepších věcí na celém filmu - kvalitnímu zvuku. A tu prokletou melodii si snad pořídím coby vyzvánění na mobil... ()
Je to dosť dobrý japonský horor. Má výborný príbeh o záhadných zmeškaných hovoroch, ktoré postupne dostávajú študenti z jednej školy, v ktorých počujú svoj vlastný hlas okamih pred smrťou, pričom sú z blízkej budúcnosti a vždy sa správa naplní. A tak študentka, ktorej sa to tiež týka sa pripojí k príbuznému jednej z obetí, aby našli pôvodcu zla a zastavili to. So spracovaním som spokojný, spočiatku ešte film pôsobí takým komornejším dojmom, čo ale vôbec neprekáža, ale časom sa to slušne rozbehne a zvyšok je už klasická detektívna fáza a kontakt s pôvodcom zla. Hororových scén je tu plno, sú rovnomerne rozmiestnené po celej dĺžke filmu a aj ich kvalita je na slušnej úrovni. Sú rozmanité, tie prvé sú ešte také jednoduchšie, ale svoju úlohu splnia a vrchol filmu je už bezpochyby celá časť v televíznom štúdiu a to nápadom aj prevedením a nesklame ani záverečná fáza s hmotným protivníkom v nemocnici. Páči sa mi aj atmosféra, ale napätie funguje len minimálne. Herecké obsadenie je na tom dobre, Kō Shibasaki v hlavnej úlohe a slušné vedľajšie postavy. Réžia je vydarená, Takashi Miike si aj s týmto pre seba nezvyklým žánrom poradil dobre a nič nemôžem vytknúť ani technickej stránke. Zmeškaný hovor využíva ten istý koncept, ako Ring, ale má neporovnateľne viac hororových scén, čo mi určite lepšie vyhovuje. Pre mňa je to jeden z najlepších japonských hororov. Objektívna kvalita filmu- 75%, film sa páči mne na 77%. ()
Samara se naučila používat mobil aneb inspiracemi slavnějších duchařin protkaný horor v režii originálního režiséra Takashi Miikeho. Ano, koncepčně příliš neodlišitelný od všech těch Kruhů a Nenávistí, nicméně právě díky režisérově rukopisu a zajímavém, nicméně fantasmagoricky překombinovaném ději pořád velmi slušný horor. Hlavně, když (marně) hledáte strach za Atlantikem. ()
Milujem strašidelné zámky v lunaparkoch. Jarmorková invenčnosť potulných komediantov i výmyselníkov zo stálych zábavných parkov je v dokonalých prípadoch rozkošne pastelovo zvrátená a morbídne úchylná. V tých horších sa dá aspoň zasmiať, no a v tých najslabších sa dá aspoň na chvíľu pobudnúť za dňa v tme. Zmeškaný hovor mi pripomenul atmosférou blúdenia očami diváka v temnote plátna, v snahe niečo zachytiť, práve strašidelné domy. A z tohto pohľadu ide o priemer. Slabinou je práve absencia momentu prekvapenia a z neho plynúceho strachu (až na pár výnimiek ide o opozeraný štandard). Potešil záver, odkazujúci na teritórium akýchsi zvrátených hier, kombinujúcich v rovnoprávnej rovine sadizmus so samaritánstvom a poukázanie na to, že len zneužívaní v detstve môžu pochopiť násilnosti ostatných. No a z pohľadu strašidelného zámku zaujalo podanie sklenej nádoby z embryom naloženým v tekutine do rúk vystrašenej dievčiny. To by bola pri jazde vozíčkom labyrintom hrôz s dámou Vášho srdca iste trefa do čierneho! ()
Príjemný hororík. Napriek tomu, že na mňa nepôsoil nejak extra desivo (no dobre, finále bolo fajn), celkom som si užíval atmosféru. Stále tie isté ingrediencie dokážu šikmáči podať stále zaujímavým spôsobom, klobúk dolu. A možno je to len tým, že som nedávno videl OKO 3 a všetko, kde nie je humor, považujem za dar z nebies. Dokonca aj ducharinu, ktorá nie je až taká strašidelná, ako by chcela....... ()
Reklama