Gokudó kjófu daigekidžó: Gozu

Ozaki zastáva jednu z najvyšších pozícii v Yakuze. Jedného dňa nadobudne presvedčenie, že je na čase aby prišlo k zmene šéfa. Nakoľko potrebuje oporu, požiada o pomoc svojho brata Minamiho, ktorému v minulosti zachránil život. Keďže mu je Minami zaviazaný, prisľúbi Ozakimu, že bude stoj čo stoj stáť po jeho boku. Dodrží však napriek, neustále zhoršujúcemu sa bratovmu psychickému stavu svoj sľub? Ozaki sa totiž stáva hrozbou pre celé svoje okolie. Zvláštne spracovanie snímku obohatené o skutočne svojsky podaný humor. Napriek tomu že som sa pár krát uškrnul, bolo neskutočne náročné udržať sa pri zmysloch a sledovať ho až do konca. Nemôžem si pomôcť, no mňa si "Gozu" nijak nezískal. Nepomohla ani originalita príbehu, rozuzlenie, erotická žufanko praktika či niektoré "fantasy" prvky. Proste ma tento film absolútne nebavil, bol pre mňa totálnou stratou času, ba priam mučením. Označil by som ho jedným prostým slovíčkom, bežne užívateľmi užívaným - "kok****a" - 40%. (30.09.2014)

Abych byl upřímný čekal jsem víc. Ale to bylo asi tím že před spuštěním jsem si o filmu hodně četl. Hlavně to že je to brutální a že to má Lynchovskou atmosféru. No bohužel první bod se bohužel moc nesplnil nejbrutálnější scéna je hned na začátku se zabitím psa ale i to vypadalo srandovně. A druhý bod byl tak na půly cesty. Nicméně ale nemůžu říct že jsem se nějak moc nudil a těch 130 minut uteklo poměrně slušně ale prostě čekal jsem daleko více. A to navíc od režiséra Miikea. (04.12.2014)

Miike schválně škádlí divákův vkus a daří se mu to s pro mě až nepochpitelnou úspěšností, zajímavé je, že tak činí přes otázku "posvátného" mateřství, čímž vytváří dokonalý paradox, kdy láká pokrytce jak můry do plamene a adorované téma, od kterého by člověk čekal přirozené přijetí, se tak pro ně stává zdrojem podráždění a iritace. O velké filozofické dílo se ovšem nejdená, spíše o klasické horrorové postupy v mimořádně bizarní podobě, smíchané s opravdu freaky komedií (scéna s čivavou aspiruje mezi mé nejoblíbenější humorné scény vůbec). Sone v hlavní roli ujde, parádní je Renji Ishibashi jako jeho boss, nejlepší symbiózu s postavou (paranoidního Ozakiho) však předvádí jednoznačně Sho Aikawa. (16.02.2011)

Při sledování tohoto filmu jsem si mnohokrát vzpomněl na tvorbu režiséra Davida Lynche, konkrétně pak na filmy Lost Highway, Modrý samet a Mulholland Drive, ve kterých hlavní hrdina (hrdinka) postupně proniká stále hlouběji do světa, který se vzpírá běžnému chápání a ačkoliv se celý okolní svět a lidé v něm zdají být nepochopitelní a zvrácení, je to právě hlavní protagonista, kdo narušuje „poklidný“ řád a je třeba, aby byl zničen anebo transformován. Divák zde spolu s hlavním hrdinou podstupuje cestu, která ho postupně připravuje o veškeré jistoty, z čehož pak pramení pocity beznaděje a paranoie, aby vše nakonec bylo završeno v šokujícím a šíleném finále. (20.06.2011)

Brať to ako šialenú a bizarnú paródiu na psychologický horor, tak by sa ešte dalo. Ale ak chcel Miike len samoúčelne šokovať ( čo sa mu možno u niekoho podarilo záverečnou scénou ), tak divácky veľmi neuspel. A už keď, tak to nemusel naťahovať na vražednú dĺžku vyše dvoch hodín ( pri takomto extravagantnom námete ). Bludný sen jedného kvalitného žánrového umelca. (01.10.2022)