Sbohem Dragon Inn

Znepokojující duchařina, ve které není jasné ani to, zda jde o duchařinu. Napodruhé jsem si všechny ty kamenné výrazy užíval, stejně jako dialogy z promítaných filmů, které jako by nahrazují dialogy herců sedících v kině (tahle věta začne po zhlédnutí Goodbye, Dragon Inn opravdu dávat smysl). Tsaiova pocta nejen starým kinům, ale i starým mistrům. V kině se totiž sešli dva původní herci filmu Dragon Inn, Chun Shih a Tien Miao. Poslední promítaný film končí. Následuje dlouhý záběr na prázdné kino, které vyklidilo pozici multiplexové éře. "Nikdo už na filmy nechodí a nikdo si na vás nevzpomene" říká Chun Tienovi po skončení filmu. Zítra podpálím Cinestar. (06.09.2014)

Svébytná lyrika tohoto tichého díla se ve vás bude nezřetelně zpřítomňovat, jako byste četli jakousi nostalgickou báseň. Báseň, která vás přenese na hodinu a půl do zapadlého taipeiského kina, téměř opuštěného, kde se potemnělými chodbami šourá zchromlá uklízečka a kde neznámý mladík marně touží po mužském dotyku. Venku prší a tak snad i vy dáte zavděk tímto ošuntělým přístřeším. Zrovna dávají slavný čínský film, hlasy postav se nesou sálem, ale jejich ozvěna jakoby už byla z jiného času. Možná i lidé, které tu potkáte, jsou jen mlčenliví duchové. Ještě při odchodu věnujete dlouhý pohled vyprázdnivšímu se sálu, aby se vám navždy vtiskl do paměti, a pak už se jen zatáhne roleta a vše se nechá opuštěno noci, jejím neonům a vzpomínkám... (17.08.2008)

Mnoho let po Umíněných mracích jsem se vrátil k Tsai Ming-liangovi, abych zjistil - při porovnání mého dojmu a převažujícího hodnocení ostatních - že to není pro mě. Skoro bych řekl - že jediná větší nuda než na tenhle film koukat, muselo být ho natáčet. Na filmech oceňuji umění zkratky - a tohle by jako atmosférická 20minutovka fungovalo, ale hodina navíc mě naprosto ubila. Sledovat několik minut, jak jde postava chodbou, jí nebo uklízí kinosál - zas je to ideální film např. do dopravního prostředku, můžete se chvíli dívat po okolí nebo si i zdřímnout, ale ve filmu vám nic neuteče (a to i doslova). (23.11.2016)

Good bye Dragon Inn - formálne i naratívne minimalistický, dušou a srdcom obsiahle veľký. Film je nádherne nostalgickou spomienkou a poctou inštitúcii tzv. "malých kín", ktoré v dnešnej dobre multiplexov pomaly, ale iste zanikajú. Pár ľudí v prítmi kinosály, staršia uvádzačka a mladý premietač ako aj hľadisko samotné - to všetko je malou vzorkou nášho súčasného sveta a odráža v ňom jeho krásu aj chyby - kino sa tak tu stáva nielen miestom, kde môžme sledovať fiktívne príbehy, ale pre nás divákov tohto filmu je to hľadisko na druhú, keď v ňom samotnom môžme nachádzať viacznačné paralely so skutočným svetom "tam vonku". Dlhé, statické zábery - kompozičné nádherné až do detailu, tak pred nami defilujú ako fotografie zo starého albumu - v ktorom môžme podľa nálady listovať a spomínať. Vytvárajú nepopísateľnú melancholickú atmosféru, ktorá u mňa pretrvala ešte dlho po skončení záverečných titulkov. (28.01.2005)

Ming-liang Tsai a jeho opäť statický. Má to ako všetky jeho filmy pomalí rukopis ktorý mi zatiaľ sadol iba pri Rebels of the Neon God. A po pravde ešte tu. Good Bye, Dragon Inn nemá nejako pevne stanovený príbeh, preto to nemusí každému sadnúť, skôr to zachytáva atmosféru starého kina ktoré prehráva boj s globalizáciou a digitalizáciou. Počas celého filmu sledujeme v kine hŕstku divákov ako sledujú Taiwanskú klasiku z roku 1967 Dragon Inn, ešte k tomu znudeného premietača a jednu postihnutú upratovačku. Zaujímavé je, že medzi návštevníkmi kina sú aj dve postavy so sledovaného filmu Dragon inn. a to, zostarnutý Chun Shih a Tien Miao. Od režiséra to bolo milé gesto, ktoré dodalo ešte väčšie čaro. Tak či onak. Pomalé tempo mi tu sadlo, atmosféra parádna.jeden z najlepších filmov tohto režiséra. (29.11.2018)