Nezvaný host

Nejzajímavější na této okupační alegorii je, že byla napsána dobrý rok před okupací. Bez ohledu na to však několikrát zde propíraný počet Lanďákových hodinek Venclíka nezvratně usvědčuje, že při realizaci už měl jasně na mysli bratrskou pomoc Varšavské smlouvy. Také proto vyznívá hra Nezvaný host od začátku jako prostinká, prvoplánová, byť chytrá, na jednom dobrém nápadu postavená angažovanůstka. Leč i tak je stále cítit, jakou silou musela na tehdejšího diváka působit. A hlavně se oním prvotním nápadem nevyčerpává, nýbrž motivem buďme-rádi-že-máme-hodného dosahuje nadčasovosti. Pokušení přidat čtvrtou hvězdu přesto odolávám s poukazem na nic moc umění, např. zoufale ochotnický úvodní dialog a celkový projev herečky sice sympatické, která však evidentně hraje jen ve chvílích, kdy jí režiser říká, co má dělat. Naopak Lanďák je boží (navíc ve své echt typische roli). Příjemnou marginalitkou je Václav Kotva v roli souseda. (24.06.2015)

Pod nenápadným krátkometrážním filmem se vyskytuje umně vystavěný příběh, kterým si Vlastimil Venclík zadělal na pěkné problémy. Slovní útoky se obracely na film zdánlivě nevině vyhlížející. Normální česká rodina do níž zavítá neznámý člověk a poměrně hrubý. Nezvaný host nehodlá odejít, jak se ho tedy zbavit? Později jsme svědky absurdních a v kontextu k politickému dění té doby až tragických výjevů. Ano, Nezvaný host (Sovětský Svaz) neodchází a my jsme rádi, že je k nám aspoň tak hodný.... (27.10.2005)

Scénář k Nezvanému hostu sice vznikl ještě před srpnovou invazí do Československa, ale kdyby měl snímek možnost dostat se do distribuce, prakticky nikdo by nepochyboval o tom, že to je bezprostřední a velmi výstižná reakce na "bratrskou pomoc" vojsk Varšavské smlouvy. Bez ohledu na to, že sám Venclík souvislost mezi srpnovými událostmi a snímkem popírá, dokonale se strefuje do doktríny omezené suverenity a neblahého působení sovětských vojsk ve střední Evropě po konci 2. světové války. Konec konců, už předtím bylo Maďarsko a Polsko. Snímek mi přijde jako promyšlená, chytrá a vtipná záležitost a jako velmi výstižná alergorie tehdejších mocenských poměrů. Mohl bych tomu vyčítat chyby, ale tenhle kousek vznikl jako studentský film a vzhledem k tomu ho považuju za pětihvězdičkovou záležitost. Schválně, kolik si vybavíte studentských prací, které by stály za vzpomínku. Kromě Nezvaného hosta mě napadá už jen Němcovo Sousto a Svěrákovi Ropáci. Když tak uvažuju nad tím, která umělecká díla si spojuju se srpnem 68, tak je to právě Nezvaný host a Krylova skladba Bratříčku, zavírej vrátka. Celkový dojem: 90 %. (11.01.2017)

"Žánr" podobenství byl živnou půdou českého filmu šedesátých let a reprezentuje typ snímků, který se bohužel z pozdější kinematografie téměř vytratil (že mu normalizace nepřála, je pochopitelné - a nikoli náhodou se ho nepříliš úspěšně pokoušeli v devadesátých letech křísit právě představitelé nové vlny jako Chytilová nebo Němec). Přitom škála projevů podobenství se pohybovala v poměrně širokém rozpětí od jemných náznaků ("zatuhlost" v Passerové Intimním osvětlení, metafora hasičského bálu v Hoří, má panenko), přes poměrně komplikované alegorie (pro mě vůbec nepřekonatelné O slavnosti a hostech) a avantgardní bizarnosti (žroutství Sedmikrásek) až po poměrně frapantní, sevřené výpovědi o dané době (Juráčkova Postava k podpírání či Švankmajerova Zahrada). Nezvaný host představuje pomyslné vyvrcholení těchto tendencí, které už snad ani nemůže hovořit jasněji: do soukromí bytu jednoho páru se nedovoleně vetře cizinec, jehož úkolem je dohlížet a podávat hlášení na neidentifikované "ústředí". Oba partneři jeho přítomnost nejprve odmítají, ale záhy si na přítomnost dohledu zvyknou a na ústředí posléze volají i sami, protože si uvědomí, že "mohli skončit daleko hůř". Samotný princip výměny svobody za pohodlí iluze zachování běžného života je velmi prozíravou metaforou pro nastupující normalizaci. Natolik prozíravou, že je jasné, proč nemohl nadějný Venclík dále točit. Filmařsky Nezvaný host celkem odpovídá studentskému snímku (úvodní dialogy prozrazují určitou nezkušenost), ale těžiště snímku je jinde, jak jsem shrnul výše, proto si dovolím hodnocení malinko nadsadit. (08.05.2017)

Zvláštní, taková nevinná jednoduchá anekdotka, které by si v dnešní době ani nikdo nevšiml, byla jen díky tomu, že byla natočena po srpnu 68, zakázána a každý v tom i dnes vidí buhvíjaké podobenství. Přitom, kdyby toto natočil někdo dnes, stěží by si toho někdo všiml. Přitom jde fakticky jen o malou, drobnou grotesku, která mě ale už po deseti minutách přišla vyčerpaná a né moc vtipná, tak nevím, asi odmítám připustit, že jde o něco významného, a vidím v tom pouze lehké, školní cvičení, na které jsem se skoro nevydržel dívat. (25.12.2012)