Mastičkář

Drama, z nějž plyne poučení, že když chlapovi uteče manželka, neměl by hned začít zmatkovat, a že za soumraku se na motocyklu nemá jezdit se zhasnutým světlem. Poctivě odvedený kus filmařské práce, ale samotný příběh se příliš okatě snaží brnkat lidem na city, což vnímám jako nedostatek. Ale ta mladá prodavačka byla dobrá: zdálo se, že je vysazená na zralé muže. A to ten mastičkář vypadal stejně zpustle jako já. Čekal jsem, že mu nakonec dá přednost před „grófem čínským“ (?), ale vyvrbilo se to jinak, byla to totiž – spoiler! – jeho dcera. Fakt melodrama, že by se z toho člověk... rozslzel. Přikládám záznam snu, který s tématem volně koresponduje a jehož děj je méně srdceryvný. - - - Sen o panně (v noci z 25. na 26. června 2021) - - -     Sedím s Martinem v hospodě a povídáme si. Přisedne si k nám nějaká mladá slečna a dá se s námi do řeči. Hovoří o tom, jaká je dnes skvělá doba a jak úžasné možnosti člověku nabízí. Například ona má v plánu studovat v zahraničí. Pak se zmíní o tom, že má jeden problém. Ačkoli je jí už osmnáct let, je pořád ještě pannou. Nechtěl by ji někdo z nás dvou uvést do sexuálního života? Sjedu holku pohledem. Není to žádná časopisová krasavice, ale rozhodně není ošklivá. Proč si o to neřekne nějakému svému věkovému vrstevníkovi? Třeba je vysazená na zralé muže. Stejné myšlenky se asi honí hlavou i Martinovi. Slečna na náš nedostatek nadšení zareaguje sdělením, že tomu, kdo na ní vykoná požadovaný skutek, zaplatí odměnu 200,- Kč. Zjevně jde o odměnu pouze symbolickou, protože dvě stovky nejsou v dnešní skvělé době nijak mnoho.      Říkám, že pro důchodce je to moc práce za málo peněz a že bych do toho nešel. Ale snad kolega, který je středního věku... Martin se vyjádří v tom smyslu, že by to bral, ale že od slečny žádné peníze nechce. Rozloučím se s oběma, abych jim poskytl příležitost domluvit se na organizačních podrobnostech, a když odcházím, zaslechnu, že Martin slečně vykládá o tom, na jak strašné problémy nám EU zadělala a že jejich důsledky dopadnou hlavně na mladou generaci. Nedivil bych se, kdyby slečna po jeho výkladu ztratila chuť na sex a šla skočit z mostu. (29.03.2023)

Nejsem člověk romantický, ale jsem (asi jako většina z nás) člověk sentimentální; a právě "Znachor" (polštináři nechť poradí, co se všechno za tímto slovem skrývá, mastičkář asi není ten nejtrefnější překlad - šlo především o chirurga) je film určený sentimentálnímu diváku. Zápletky ano, místy až hrozící smrtí, ale vyústění šťastné ve všech ohledech. Vyprávění Tadeusze Dołęgy-Mostowicze (1898—1939) převedl Jerzy Hoffman do řeči pohybujících se obrázků s naprostou suverenitou, nepodcenil vůbec nic: vedení herců (důstojnost, věrohodnost), autentičnost prostředí, dokonce i hudba je pro mě přijatelná. První filmové zpracování Znachora pochází z roku 1937 v režii Michala Waszyńského - slovo remake by tu bylo nepřípadné (jako ostatně skoro vždy). (18.02.2014)

Je to síce neuveriteľný príbeh, ale krásne ľudsky natočený. Hlavného hrdinu jednoducho musíte milovať, v tom najčistejšom zmysle slova.. a prostredie poľského vidieka vám nebude nikdy milšie. Z každého záberu ide pokora a sústredenosť, nič nie je triviálne, hoci sa človek často pousmeje. Je zaujímavé, keď aj po rokoch zistím, že film má pre mňa takmer rovnaké čaro ako z čias môjho detstva. (03.03.2021)

Pred pár rokmi som začal ráno čítať knihu Mastičkár a neodložil som ju, dokedy som ju nedočítal niekedy v noci. Prežíval som na konci niečo podobné, čomu sa hovorí katarzia. Inými slovami som plakal. Niečo podobné sa mi stalo aj po pozretí tohoto krásneho filmu a solídnej adaptácie románu. Dá sa povedať, že veľmi podobne som si predstavoval svet knihy v realite filmu. Ja viem, že postavy sú čiernobiele a tie "zlé" musia najskôr precitnúť, aby sa z nich stali tie "dobré". Ťažko hovoriť o psychologickom filme, celkom naivne sa prehráva, ale kúzlo tohoto filmu je niekde úplne inde. Je to taká naivná, ale krásna viera v ľudskosť a v nájdení svojho šťastia na svete. Pokiaľ s tým má niekto problém, tak to chápem, ale koľkokrát sa mi po filme stane, že som dokonale dojatý.... (04.01.2014)

Tento krásný poetický film mi trochu připomínal díla Claude Berriho nebo Daniela Auteuila na motivy románů Marcela Pagnola (Jean od Floretty, Manon od pramene, Studnařova dcera). Silný příběh o nespravedlnosti a pokoře mě dojal. Přestože obsah vypadá místy trochu kýčovitě, v tomto filmu mi to nevadilo, protože jsem mohla hlavního hrdinu za jeho chování obdivovat. Taky jsem si uvědomila, že vlastně stačí jen krůček k tomu, aby člověk skončil otrhaný a bosý někde pod mostem ... Film doporučuji zejména romantickým duším. (04.01.2014)