Vadí nevadí

Tento príbeh,a hlavne spracovanie je senzačné. Nechcem zabudnúť na tú strhujúcu scénu keď Julien uniká pred políciou a hlavou mu prebleskujú všetky veci, ktoré nestoja za nič v porovnaní so vzrušením, ktoré mu prináša Sofia. Milujem tú sekvenciu filmu. Čo mohlo byť o niečo pestrejšie, to je hudba, variácií La vie en rose sme si užili až až, ale ja si prosím viac (viac inakosti, menej ružovosti? :) ). Na konci sa film vracia do začiatku - ponecháva diváckym dušiam miesto pre interpretácie spôsobom, ktorý obchádza pátos či klišé. Koniec postáv v betóne je symbolický a predstavuje "game over" a nový začiatok. Julien a Sofia prestali vymýšľať. Nevadí. Moja interpretácia. Pretože je niečo nepopierateľné na vlastný ch koncoch a od Thelmy a Louise ja príležitosť "posledného slova" neprehliadam. Thelma s Louise, tie vás v tom vyškolia, aspoň ja to budem vždy tvrdiť. (10.01.2010)

Napadá mne pouze takový atypický komentář. Měl li bych hodnotit z pohledu filmového znalce, jímž bezesporu jsem (skromnost byla vždy mou hlavní ctností), řekl bych - milostná komedie v šedém průměru a tečka, neb tento žánr mne z pozice filmového maniaka právě příliš neinteresuje, dál bych to nekomentoval. Však oddáte li se tomuto hyperromantickému dílku ve víceméně prázdném sále(čku) Modřanského biografu, s půvabnou slečnou po boku(pardon dámy, ve vašem případě se ztepilým jinochem) pak zjistíte, že sice z toho filmu moc nemáte, ale, že tento film vhodně zpestřuje veškeré aktivity na pokraji slušnosti, které se odehrávají mezi vámi a danou slečnou resp. jinochem.) (23.03.2004)

Dospělost je pro dětský svět, tím čím byl ledovec pro Titanic. Víme, že to jednou přijde a neobejde se to bez obětí. Roztomilé a přitom bolestné. Hravé a přitom vážné. Fantaskní a přitom tolik reálné. Sobecké a přitom láskyplné. Film Vadí nevadí je vlastně úplně stejný jako život, taky plný protikladů, které doceníme, až vyrosteme. (18.10.2009)

Film se do první půle tváří jako pozitivně laděná hra, která se velmi vlažně zostřuje do jiného rozměru, herního rozměru, který dokáže plně pochopit pouze dětský svět. Příběh o dvou 'dospělých dětech', kterým jedna taková hra poskytla tak trochu jiný způsob života a jeho vnímání. Příběh o dvou lidech, pro které se stala hra součástí života. Života, ve kterém jsou dětské hry neoddělitelnou složkou. Kde jsou striktní, dospělé zákony pouhou nabídkou, ba nepodstatným detailem. Jenže dětský svět, kde jsou pravidla pro smích, je neslučitelný s tím dospělým, proto se to dřív či později musí vymknout kontrole. Někdy komicky někdy tragicky. Ústřední dvojice, na níž film položil základy, svou ležérností dopluje až do samotného závěru, který tragikomicky končí v reálu nikdy nekončící hru. (Sázka na Canet-Cotillard zvedá moje hodnocení z průměru na 4*) (13.05.2010)

Musím povedať, že toto bolo celkom sklamanie. Ústrednej hereckej dvojici nemám čo vytknúť, Marion aj Guillaume sú super.. ale ten príbeh bol celý nejaký postavený na hlavu. A síce záver bol aký bol, nepomohol už ničomu. A to, že Ameliu nemožno nahradiť, je každému jasné. Aspoň tie rôzne verzie La Vie En Rose boli príjemné na počúvanie :) (06.09.2013)