Truchlivé dědictví

Věděl jsem do čeho jdu, tak jsem se před tím dostatečně psychicky obrnil. Araki umí podmanivě točit a film se mi fakt líbil. Odehrávaly se tam strašlivé události, ale podané byly skoro až hřejivě. Líbilo se mi tam kamarádství ústřední dvojice s extravagantním teploušem, díky kterému se vlastně mohli setkat. A pak mi také byly sympatické obě matky. Časté voiceovery mi zprostředkovaly subjektivní pocit vypravěče, kterému traumata z mládí přece jen částečně zahojil čas. Proto beru tu skoro až pohodovou náladu filmu, která může navodit mylný pocit, "že se vlastně nic až tak strašnýho nestalo." (06.05.2015)

Docela velké zklamání. Samotný úvod filmu dává svojí stylizací, formálními postupy i hudebním podkresem jasně najevo, že White Bird in a Blizzard a Mysterious Skin jsou snímky stejného autora. Jenže zatímco ve White Bird in a Blizzard drží Araki celý film v perfektním formálním rámci, Mysterious Skin se snaží reflektovat dětské zneužívání skrze nesourodé vyprávění dvou podivných příběhů. A tak rozdílné žánrové linie mi prostě k sobě nejdou. Jedna jede na hraně sociálního dramatu, druhá koketuje s mysteriózním sci-fi thrillerem a ve výsledku obě zůstávají bez pointy. Místo nich totiž dochází k (ne)překvapivému vyústění a propojení obou příběhů, které ale z mého pohledu neobhajuje smysl ani jedné z těchto linií. Film tak končí v pro mě naprosto neuspokojivém vakuu a opouští mě znuděného a zklamaného. 4/10 (21.06.2017)

Když asi tak po 10 minutách tušíte, jak to s tim únosem mimozemšťanů ve skutečnosti bylo, je pro vás zbytek filmu, kde se ta "šokující" pointa postupně odhaluje, tak trochu ztráta času. Sledovat skoro celou stopáž nějakýho hošana, jak si za prachy nechává projíždět anál, mě fakt nebavilo. Hvězdičky si film zaslouží snad akorát za hezkou Michelle Trachtenberg a tradičně "divnou" Mary Lynn Rajskub. (30.08.2012)

Skvělý film, který se dotýká citlivého a málo diskutovaného tématu. Film po jehož skončení jsem ještě dlouho zírala na prázdnou obrazovku a který mě dostal svýma nepřikrášlenýma a skutečnýma scénama, při kterých mi občas bylo i špatně. Dojem to na mě zanechalo prvotřídní a pět hvězdiček je snad i málo! (10.05.2009)

Pred časom som sa rozhodol nehodnotiť dokumentárne, krátkometrážne a ďalšie filmy neporovnateľné s celovečernými hranými filmami. Po tom, ako som so sebazaprením dopozeral asi polovicu tohto Arakiho výtvoru som sa rozhodol, že ani takéto nie. Nezaujíma ma režisér, ktorý si vyberá tabuizované témy, aby zakryl svoju profesionálnu neschopnosť, nezaujíma ma ospevovaný výkon Josepha Gordona-Levitta, lebo by si mal vyberať v čom bude hrať a už vôbec ma nezaujímajú filmy, ktoré "prelamujú tabu" a keď sa aj s ich pomocou už dosiahla tolerancia násilia a užívania drog, legalizácia homosexuality a "inakosti" ako takej, spejú k ďalšiemu cieľu - tolerancii pedofílie. Pritom nemám najmenší pocit, že som moralista. Ibaže nepotrebujem k svojmu životu sledovať filmy o nich. (27.12.2017)