Tři zlaté dukáty

Tentokrát od Mariany velká slabota. Na vině je především podivný scénář. Ono dronové záběry a krásná slovenská příroda nezachrání situaci, kdy bača Mr. Olympia provozuje 12V ohradník jako hobby vynálezce, princezna resp. netrknutá Julia bůhví proč bloudí po zřícenině (vy jste té kletbě rozuměli?) a Labuda ml. hraje řezníka (tomuhle typovi už vždycky jen mafiány, nikoho jinýho). (25.12.2023)

Chceš fakty alebo rozprávku? –––– Ja som chcel rozprávku, a aj som ju dostal. V rozprávke ide logika bokom a tak sa môže namiešať a aj skonzumovať guláš z tristoročnej grófky, slovenského baču, čo experimentuje s elektrinou a parným strojom a svieti si na ohradu s ovcami LED žiarovkami. Horšie je, keď išla logika bokom aj v scenári a veci sa pravidelne dejú tak, ako je to takmer nemožné. Chýba napätie, spád a tajomstvo, našťastie chýba aj komediálne pitvorenie postáv a divák je odmenený aspoň neopozeranými tvárami, sympatickou mladou grófkou a švárnym mladým bačom so svalmi z fitka, do ktorého sme sa ale počas trvania filmu nedostali. Keď som niečo dokázal prepáčiť, tak sa mi film páčil, dokonca o niečo viac ako tohtoročná česká rozprávková konkurenciu Kľúč svätého Petra, ale stále to nie je na štyri hviezdy. –––– Naši dedovia tak žili, aj otec aj mať. Aj my tak budeme... –––– V Amerike nemajú žiadneho kráľa. Aj sem to príde, len to bude dlhšie trvať. (26.12.2023)

Zoufale nedopečené, i když to mělo potenciál. Fůra svěžích nápadů, důvtipných vedlejších motivů a linek, náběhy k reflexi společenských uspořádání a objevů. Jen to vůbec nedrží pohromadě a selhává i v základní logice. Jako by si tvůrci jen načrtli, o čem to má být a jaká má být atmosféra, a pak už to z hrubého storyboardu nedotáhli nikam dál. Nejbolestivější byla taková přehlédnutí - zvlášť v pohádce, která se ohání např. tím, že máme vědět, kdy upálili Giordana Bruna za heretické teorie o nebeských tělesech - jako to nesmyslně pomalé přibývání Měsíce od čtvrti k úplňku, takže technicky vzato by panna Julie u Jury na salaši strávila max. dvě noci a dva dny (za které se ovšem naučila vařit, nosit vodu, uklízet, obstarat domácnost a vůbec všechno další potřebné ke službě na zámku a během kterých se s Jurou celkem dost sžili, jako by spolu strávili aspoň dva měsíce). Nebo ignorování podstatných informací - odkud se písař mohl dozvědět přesné znění kletby, když ji mimo přímé účastníky nikdo neslyšel? Proč se panna Julie chvílemi chová, jako by jí vůbec nedocházelo, že uběhlo tři sta let od jejího prokletí, a trvá např. na tom, že Jura a ostatní lidé by měli vědět, že ona je v kraji jejich paní a všichni by ji měli znát, opakuje mu, že bydlí na zámku, nechápe, proč se on posmívá jejím tři sta let starým šatům, ignoruje dějinné společenské posuny... S tím souvisí i podivná logika celé kletby a podmínky jejího zrušení (to, že někdo vrátí darovaný zlaťák, by musel být čistě slabomyslný akt náhody, když obdarovaný netuší, že by tím dotyčné nějak prospěl) i zkonstruovaná a nevysvětlitelná okolnost, že musel existovat písař, který kletbu a celý příběh zapsal, aby se o tom Jura mohl z písemného zdroje po třech stech letech dozvědět. Trapné jsou i další momenty, např. když střih bez komentáře přeskočí tanec Jury s Kateřinou a zůstane pouze u zahajovací nepatřičně lascivní scény, zato v dalším záběru je Jura chválen jako výborný tanečník, nebo moment, kdy kamera okatě zabírá nepřirozeně steroidové svaly polonahého Jury. V řadě scén se postavy chovají spíš jako ne úplně logicky jednající karikatury (hned v úvodu, kdy Kateřina děkuje Jurovi, že ji zachránil před vlkem, poté, co na ni jen roztomile dorážel jeho vlastní pes, kterého navíc musela dlouho znát) - celé to působí nesjednoceně, rozpadnuté do izolovaných momentů, které sledují jen vlastní záměr, nikoli to, jak vytvořit kompaktní celek s pointou. Celkem škoda. *** O Vánocích tradičně u TV s maminkou. *~ (27.12.2023)

A zase ten scénář. Pohádka dojíždí na fakt, že ho nedostal do ruky někdo řemeslně zdatnější. Námět ušel, ale začátek příběhu byl překotný a prokletí tak nějak nepřehledně komplikované, takže jsem teprve v průběhu příběhu zjišťoval, co vlastně Julie může a nemůže po těch sto letech dělat a říkat. Řada problémů v logice byla prostě způsobena doslovným ukazováním Juliina prokletí, tož příště asi radši jen náznaky a tajemno. Chování Julie, která chtěla zachránit, věděla že se objevila až po 300 letech a přitom se ze začátku stejně chovala jako fiflena co ji to tam vsechno patří, bylo trochu zvláštní. Konec s uznáním 300 let staré smlouvy kvůli objevení 300 let staré dědičky byl taky fakt hodně přitažený za vlasy a ostatně celé finále bylo příšerně uspěchané, když se všichni objevili na jednom místě hned poté, co byla Julie uvězněna. Ta propíraná elektrifikace byla na hraně, ale chápu že chtěli ukázat pokrok a celkem se to dalo. Herci se mi líbili, jenže dojem dost kazil nezvládnutý dabing, když se stejně k příběhu slovenština přímo nabízela. Hudba bohužel nic extra, naopak kamera byla hezká. Zajímavostí slovenských pohádek je, že se často překlopí do takového jemného sociálního dramatu, což na pohádkovosti někdy méně, jindy více ubírá (třeba příšerné Johančino tajemství), ale tady se to ještě celkem podařilo ukočírovat. Hádky o to, zda byly letos lepší Tři zlaté dukáty nebo Klíč svatého Petra jsou tedy celkem zbytečné, obě pohádky trpí především na nedostatečně promakaný scénář (mimo jiné), takže vítězem letošních vánočních večerů je o prsa selky z Oktoberfestu jasně (loňské) Krakonošovo tajemství. (28.12.2023)

Možná to je tou štědrovečerní masáží od Janáka včera, ale vedle toho tahle slovenská pohádka vypadá na pět hvězd. Scénářem to je jednoduchoučké, že by se to vešlo do formátu Večerníčku, ale přesto se na to dobře koukalo, mělo to smysl, hrozně sympatické duo Krajčovičová Bédi a herecky přesvědčivé ( ikdyž tuhle disciplínu vyhráli záporák Vajda, a učitel Hrčka ). Takže na štědrovečerní pohádky Slovensko Česko 1:0. (26.12.2023)