Můj život

Jeden z filmů, na kterém je od počátku jasná snaha vyždímat na vás svůj emocionální potenciál. Ale i díky této upřímnosti jeden z filmů kterým to můžete bez problémů dovolit. Film nevyniká nápaditým scénářem či hereckými výkony, vše plyne v pomalu budované atmosféře ke svému nevyhnutelnému a očekávanému konci. Ten je ale podle mě zároveň největší slabinou filmu a ubírá celému hodnocení tak jednu hvězdičku. Pro milovníky zvlhlých kapesníků však i tak jednoznačné doporučení. (14.03.2005)

Rubin, Keaton a Kidmanová z nás ždímají emoce jako Vincent Vega krev z trika a ani se tím netají. Nic objevitelského a nic geniálního na diváka nečeká, ale to nečeká ani on sám, takže je vlastně všechno v pořádku. Jestli je na konci tunelu nějaké světlo (a nejedná se o světla protijedoucího vlaku, jak praví známý vtip), budeme muset nakonec stejně zjistit každý sám. (06.08.2007)

Tenhle film mi připomenul jeden článek otištěný v Blesku před pár měsíci, kdy malá holčička před tím než zemřela, psala svým rodičům vzkazy a schovála je na nejrůznějších místech domu. Dávala je jim třeba i do oblečení. Po její smrti nacházeli rodiče vzkazy na všech možných i nemožných místech. Oba dva si přáli, aby nenastal den, kdy najdou ukrytý poslední, protože pak jim odejde navždy a bude jen v jejich vzpomínkách. Ta malá musela být neskutečně silná a chytrá osobnost. Michael keaton žádné vzkazy nepsal. Nahrál je svému synkovi na video. Při scéně, kdy si malý hraje a Michael mu čte dětskou říkanku mi vždycky tečou slzy po tvářích. (14.01.2010)

Velmi citlivě natočený snímek o umírání, hledání smyslu života a o smíření se nejen se smrtí. Obava, že půjde o velký útok na city jak sliboval obsah filmu, se naštěstí nenaplnila. Mohly tak vyniknout opravdu zajímavé pohnutky a myšlenky člověka očekávajícího smrt a jeho blízkých. Takto citlivě a bez zbytečné dojemnosti ztvárněné téma umírání jsem dosud neviděla. O čem, że ten život vlastně je a jakou máme każdý moc a jak se to chováme? Stačí mít několik týdnů či měsíců života a vše je jinak, vidíme hlouběji a jasněji než když jsme zdraví, najednou nic nechybí, stačí jenom žít.... (16.09.2012)

Tady se hraje na city a to dost okázale (nevyléčitelná nemoc, těhotná manželka, pesimistické prognózy lékařů...), přesto se nestalo, že by mně během projekce zvlhly oči. Co mně opravdu vadilo, byl ten dlouhý porod, což mně přišlo až nevkusné. Na druhou stranu, určité zamyšlení nad životem, jak s ním naložit a že je třeba si vážit každého dne, se dostavilo. (10.11.2020)