Piry Valtasara, ili Noč so Stalinym
The Feasts of Valtasar, or The Night with Stalin
Obsahy(1)
Do rodné země přijíždí na návštěvu generalissimus Stalin. Na počest největšího z rodáků přichystají místní kulturní činitelé velkolepou oslavu, na níž má předvést svůj program elitní soubor lidových písní a tanců. Stalin přijíždí i se svou ekipou věrných soudruhů, kteří se na oslavě veselí - či spíše jsou přinuceni se veselit - spolu s ním. Mezi špičkovými výkony tanečníků se na pozadí zdánlivě uvolněné zábavy odehrává drama ponižování, udělování a odnímání přízně, drama skrytého teroru a skrývaného strachu, v němž společnost u stolu, sdíleného s tyranem, je jen symbolickým vzorkem celé tehdejší sovětské společnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
určitě zásadní film i tím, že byl natočen za komunismu. Herecké i taneční výkony jsou skvělé a napětí je cítit stále. Moc je opravdu omamná a silně zavazující, hlavně k minulosti, na kterou se nesmí zapomínat. Naštěstí není dlouhý a mohl by ho překousnout každý, aby pochopil ... souvislosti. Pointa byla skvělá a proto si aspoň 4* hvězdičky zaslouží. ()
Mohu se na ten film dívat zas a znova, ale pokaždé mám z výkonu Alexeje Petrenka husí kůži. V tomto filmu se sice nevraždí, krev zde neteče a ani pěstí si páni soudruzi nedají, ale přesto z něj sálá taková energie, že těch necelých devadesát minut uteče jako voda. Stalin je zde podán v mistrovském provedení a stačí jeden jeho pohled, aby jste věděli, co je to vlastně za člověka. Příběh filmu ocení hlavně náročnější diváci, kteří v něm naleznou, jak spousty historických odkazů, tak i filozofických témat, která nám pokládají otázky bez odpovědí, co by se stalo kdyby?... Vrcholem všeho je tak trochu šokující závěr, kvůli kterému rozhodně stojí přetrpět jinak nic neříkající úvodní scénu přepadení na lodi. Pro mě 90% a jeden z nejlepších filmů Ruské kinematografie konce osmdesátých let. P.S. Doporučuji sledovat s plným žaludkem. ()
Sila. Hlavne pre mladých by to malo byť povinné pozeranie. ()
Ten vsudypritomny strach z kazdeho Stalinova rozhodnuti je vyborne vykresleno a zpracovano. ()
Famozni a mrazive drama s nekolika desivymi zertiky... ()
Pozohurodný film, který byl natočen ještě před pádem železné opony. Komediálně laděný příběh nám přibližuje atmosféru doby ve třicátých letech 20. století. Film ukazuje jak se velikání ruské politiky perou o Stalinovu přízeň. Jak dokáže pracovat strach o své vlastní bytí. ()
Stalin schopný politik, Stalin vpozmínající na jednodušší časy, Stalin neomezený diktátor, Stalin lapený v mašinérii zrůdné sovětské totality, Stalin paranoik. Tyhle všechny - a některé další aspekty Vožďovy osobnosti film nabízí. Scénář mezi nimi přeskakuje s bravurní nepředvídatelností, takže nikdy není jasné, jestli rozjásaná scéna neskončí jako tísnivé drama. Špičkové herectví všech zůčastněných je ve starších ruských filmech téměř samozřejmostí, a všechny přítomné zastiňuje excelentní Alexej Petrenko v hlavní roli. Závěrečná mrazivá pointa vyšvihla tuhle výpověď doby mezi elitu. ()
Ty oči.. Ty Stalinovy oči a pohledy :) Krátký film s geniální pointou. ...ať odprásknem tu starosvatou Rus... 80% ()
„Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.“ Samotný film je nesporně zajímavý (doba vzniku, hluboké filosofické poselství). Tady na csfd je hodnocení přepálené. 70%. ()
Film naprosto vystihuje věta z popisu obsahu, dovolím si citovat: "na pozadí zdánlivě uvolněné zábavy se odehrává drama ponižování, udělování a odnímání přízně..." snad jen doplnit že takové odmítnutí přízně se mohlo rovnat a často rovnalo vynesení rozsudku smrti. ()
Znamy temny film odehravajici se v zdanlive veselem prostredi hostiny s tancem... Kazdy by mel videt alespon jednou. ()
Směle do tance a ke stolu lide. Korunovaná testosteronová psychóza na vás shora dohlédne. ()
"Бдительность, наше оруҗиє – НКВД!" Nenápadne nápadný nápis dáva tušiť, akú atmosféru medzi účastníkmi pompéznej hostiny, organizovanej na počesť ďaďu Stalina, nájdeme. Na pozadí zdánlivo uvoľnenej a až podozrivo veľmi žoviálnej zábavy sa odohráva mrazivá dráma pretvárky a strachu, ponižovania a psychického teroru, v ktorej sa každý bez výnimky riadi mottom "prílišná istota privádza do nebezpečenstva". Hra absurdít, v ktorej dominuje predovšetkým servilnosť a pragmatizmus, je strhujúcou ukážkou i analýzou neobmedzenej moci jedného z najväčších a najtajomnejších zločincov ľudskej histórie - diktátora, ktorého nečakal osud hrdinu biblického Starého zákona z titulného názvu filmu. Dynamiku skľúčujúceho strachu zo smrti, ktorý obyčajne býva strašnejší než smrť samotná, dodáva neverbálna komunikácia a skvelá pointa. Tá si však zaslúžila dokonalejšiu prípravu v procese svojho vygradovania i keď výsledný dojem ľubovoľe a hrôzostrašnej ľudskej neprirodzenosti je nie menej drásajúci. ()
Snímek je dokonalým příkladem zahuštěné atmosféry. Je to však i i film politický, historický, snad i filozofický! Otázkou je nakolik se blíží skutečnosti, na tom však při prožitku nezáleží. ()
Hostina s tanečníky, spoustou jídla a pití, ze které přesto mrazí. Stalin je tam jen na dovolené, jak několikrát upozorní Beriju, ale dusná atmosféra strachu z velkého vůdce je všude. Během hostiny se vlastně nic dramatického neděje (až na jednu vyjímku), ale to jak všichni dávají pozor, co a kdy to řeknou, jak se budou tvářit, aby stihli Stalinovi včas zatleskat či se zasmát, je silným zážitkem korunovaným sice předvídatelnou, ale kvalitní pointou. ()
Pěkný a velmi netradiční způsob odhalení povahy Stalina a jeho povedené party. Ve filmu se před námi odkrývá celá plejáda sovětských státníků třicátých let od Stalina, přes Berju, Vorošilova až po Kalinina, které pozval na oslavu jejich kavkazský soudruh Nestor Lakoba. Pod závojem umělého veselí se ve vzpomínkách hlavního hrdiny (člen taneční skupny) i přímé konfrontaci seznamujeme s povahou vůdců sovětského státu. Vše je přitom prokládáno charakteristickými kavkazskými tanci a muzikou. Na filmu je zajímavé i to, že byl natočen ještě v Sovětském svazu. ()