Noc ve Varennes

Půvabně svěží film, kde se setkávají nejrozmanitější postavy, kde ženy vzdychají po velkých milovnících, kde bohatí pohrdají intelektem a chudobou a kde chudí krvelačně touží po spravedlnosti. Jízda dostavníkem z Paříže do Mét se tak stává velmi zábavnou a dobrodružnou a vytrácí se zde jeden ideál za druhým. Spisovatel Nicolas Edmé Restif de la Bretonne (Jean-Louis Barraul) je velký milovník žen, ale především zvědavým čmuchalem s detektivními sklony a touhou dopátrat se senzačních pravd. Casanova (skvělý Marcello Mastroianni) je už stařík, který trpí nemocemi, baví společnost historkami, ale také si udržeje stále svůj šarm a s grácií odvracuje každý slovní útok proti své osobě. Komtesa sophie de la Borde (Hanna Schygulla) postupně zrácí své ideály ve víru ve francouzského krále a společně se svým kadeřníkem Jacobem (dobrý Jean-Claude Brialy) i svoji vznešenou přezíravost. Filozof Thomas Paine (Harvey Keitel) zpochybňuje téměř vše, neboť vše možné směry, vlády a revoluce ve své pravé tváři touhy po moci a tyranii. Operní pěvkyně Virginia Capacelli (Laura Betti) se ráda nechává unášet krásami života. A samozřejmě další cestující. Půvabnou roličkou je pan Sauce (Jean-Louis Trintignant), který snad nechtěně a proti své vůli zajme francouzského krále s celou rodinou. Je to krásně škodolibě poťouchlý film. (08.06.2010)

Počátkem tohoto komentáře musím upozornit na to, že prvních 25 minut filmu nebudete téměř vědět co se vlastně děje. (A to já jsem zvyklá na ledacos). Budete vědět, že jde o Francouzskou revoluci, ale nějak to bude zmatené. Jenže to bude jenom zdání - do doby než se objeví na scéně zestárlý Marcello MASTROIANNI, pak bude jasno o co tady kráčí. Je zajímavé jak i zestárlá evropská filmová hvězda má neustálý charm a zvuk. Je to prostě koncert ! A Hanna SCHYGULLA mu perfektně sekunduje, najednou všichni herci "hrají" a je to film báječný prostě "jedna báseň". Ano, jde o příběh zestárlého bonvivána dámských ložnic Giacoma Casanovy, kterému vlastně zachránil život náš hrabě Valdštejn, když jej donutil strávit čas nepokojné francouzské revoluce u sebe na zámku Chodov v severních Čechách. (Jak víme, zde i Casanova r.1798 zemřel). Úžasné dílko - dívejte se ! (15.12.2009)

Zdařilý vhled do dobového myšlení a poměrů. 1)  Konverzační víc psychologický než dramatický snímek je, myslím, zdařilým vhledem do dobového myšlení a poměrů._____ 2)  Film ztělesňuje a zvýrazňuje ty prvky francouzské povahy, které nemám rád. Vychcanost prostého lidu tu kontrastuje s nadutostí vyšších vrstev._____ 3)  Dílo ocení zejména ti, kteří o francouzské revoluci něco vědí - čím více, tím lépe. Neumím si moc představit, jak na sáhodlouhé dialogy bude reagovat někdo historií nepolíbený, ale ten si pravděpodobně film ani nepustí._____ 4)  Oceňuji zejména propracované detaily cesty dostavníkem - tehdy jediným prostředkem veřejné hromadné přepravy po souši._____ 5)  A nedejte se mýlit, o králův útěk tu vůbec nejde._____ 6)  Francouzština herců je krásně srozumitelná a divadelně příkladná._____ 7)  Film je ovšem hrozně užvaněný, dlouhý a chvílemi dost nudný, což mi brání dát vyšší hodnocení. Možná po dalším zhlédnutí..._____ 8)  Pěkný doplňující koment: tomtomtoma*****. Pěkná charakteristika filmu: RAiken****. (13.05.2021)

Tenhle film nelze pouze zhlédnout, nýbrž nasát. Vysát až na dřeň tu atmosféru doby, která prakticky změnila svět a rozloučila se smutně s královskou romantikou a monarchismem, tak jako se i my ve filmu pomalu loučíme se stárnoucím Giacomem Cassanovou. Jen tak se zaposlouchat do navždy pravdivých slov moudrého Thomase Paynea, poslechnout si vášnivé vyprávění spisovatele Restifa a obdivné ódy dvorní dámy na krále. To není film, jak ho známe, to je obrázek - obrázek doby pečlivě sestavený pomocí výborných dialogů. Závan zašlé minulosti, která je na(ne)štěstí už dávno pryč… (22.01.2009)

Film dobových obrazů týkajících se nočního útěku a zatčení (22. června 1791) Ludvíka XVI. Ludvík je na nich všude, i když vidět ho není nikde. Snad nejvíce na obraze "vybalování róby", jsou na něm patrné všechny neřesti podněcující revoluce (podobně o tom hovoří i Nicolas Edmé Restif de la Bretonne). Film jako celek se odehrává v jakési drobné rozvernosti, místy až laškovnosti, která má distinguovaně zakrýt strach z tušení nastávajícího teroru (viz pimprlové divadlo odehrávající se již v některé komnatě mozku). Navíc mě zde kupodivu potešila herecká elita (Marcello Mastroianni a Hanna Schygulla především). (19.12.2023)