Smoke

Naprosto perfektni povidkovej film, kde dej stridave sleduje osudy takovejch 5 nejvyraznejsich postav, ktery se vzajemne propletaj, ale vubec se to nerozpada na jednotlivy epizody, ale pusobi to jako jeden celek. Jednotlivy epizody sice neprinasi kdovijak originalni dej, ale spojeny takhle vcelku davaj fakt paradni atmosferu a film nenudi ani chvilku, coz je docela vykon, na to, ze se tu nedeje zadna akce nebo tak neco, vetsinou se jen mluvi a film ma skoro dve hodiny. Krom toho tu jsou naprosto perfektni herci v cele s Keitelem a Hurtem. (18.11.2008)

Tohle není Jim Jarmusch... Ale není to o nic horší než Jim Jarmusch! Moje velká srdcovka z let, kdy jsem nenasytně vymetal artkina a filmový kluby, ve kterých tenhle skvělej kousek tenkrát (v půlce devadesátek) často frčel a já ho taky opakovaně vídal. A přitom dneska tak nesnáším užvaněný filmy. Ale ono není žvanění jako žvanění. Třeba žvanění v Kouři mě baví ještě i dneska, na nic si nehraje, nepředstírá nějakou filosofickou závažnost a existenciální hloubku, ani to není sebevzhlíživý otravný žvanění pro žvanění, jako třeba v novějších filmech od Tarantina. Zkrátka okruh přátel a známých od vidění zevluje a setkává se při nákupech v prodejně kuřáckých potřeb, kde spolu přitom kecají o všem možným, prostě o životě. A postupně se z tohohle místa a od některých jeho návštěvníků rozehrávají více nebo méně uvěřitelné, každopádně vždycky zajímavé dílčí dějové linie. A i když se u té vší "člověčiny", "laskavé hřejivosti" i nešikovného přehrávání (Perrineau) dneska už cynicky ušklíbám, kvůli starým časům musím zaokrouhlit nahoru. Prodavač za pultem geniální Harvey Keitel, místo činu Brooklyn, nejspíš trochu zidealizovaný, ale asi ne tolik, jako třeba Montmartre v Amélii. (05.01.2020)

Příjemné pohlazení po duši v koprodukčním a nezávislém dílku. Tyto filmy točené z radosti a pro radost zatraceně mohu. Kouření jsem nikdy moc neholdoval ( v palírně k rezavé vodě) a před pár lety se zařekl a vsadil, že si zapálenou bílou tyčku do úst už nevložím. Občas si s rozkoší dám doutníček a vychutnávám ho stejně pomalu jako "Smoke". Mozaika charakterů sice občas šustne papírem, ovšem to je stejné zlo, jako nikotin obsažený v kuřivu tohoto snímku. A sakra teď si jdu tajně kuřnout s Auggiem. . (04.07.2008)

Hoci to miestami vyzerá ako "Jarmusch revival", Smoke si žije svojim vlastným životom. Pomaly a plynulo z neho ubúda, rozplýva sa , plynie, pohladí, poteší, zaujme, trochu dojme a zanechá úžasný pocit po záverečnej "vianočnej poviedke"...Smoke je taká kinematografická "cigaretka" na chvíle pohody...Btw- Harvey Keitel a John Hurt boli úžasní! (04.03.2009)

Skvostný >malý< velký film o věcech lidských. Lehoučký jak kouř z těžkého doutníku... Není nad to, si takhle s přáteli v klídku dát cigárko. Nebo že by libo doutníček? A není třeba přitom nakonec ani šlukovat. Tak ať nikdo netvrdí, že kvůli tomuhle filmu si začal s kouřením. Protože takovou trafiku jen tak leckde nenajdete... :-) . . . (25.04.2007)