Smoke

Tohle není Jim Jarmusch... Ale není to o nic horší než Jim Jarmusch! Moje velká srdcovka z let, kdy jsem nenasytně vymetal artkina a filmový kluby, ve kterých tenhle skvělej kousek tenkrát (v půlce devadesátek) často frčel a já ho taky opakovaně vídal. A přitom dneska tak nesnáším užvaněný filmy. Ale ono není žvanění jako žvanění. Třeba žvanění v Kouři mě baví ještě i dneska, na nic si nehraje, nepředstírá nějakou filosofickou závažnost a existenciální hloubku, ani to není sebevzhlíživý otravný žvanění pro žvanění, jako třeba v novějších filmech od Tarantina. Zkrátka okruh přátel a známých od vidění zevluje a setkává se při nákupech v prodejně kuřáckých potřeb, kde spolu přitom kecají o všem možným, prostě o životě. A postupně se z tohohle místa a od některých jeho návštěvníků rozehrávají více nebo méně uvěřitelné, každopádně vždycky zajímavé dílčí dějové linie. A i když se u té vší "člověčiny", "laskavé hřejivosti" i nešikovného přehrávání (Perrineau) dneska už cynicky ušklíbám, kvůli starým časům musím zaokrouhlit nahoru. Prodavač za pultem geniální Harvey Keitel, místo činu Brooklyn, nejspíš trochu zidealizovaný, ale asi ne tolik, jako třeba Montmartre v Amélii. (05.01.2020)

Film, ktorému sa darí zachytiť kúzlo všednosti, moment, v ktorom sa z úžasného stáva všedné, a zo všedného úžasné. Okrem toho fascinujúca tabaková lobby, ktorá nič neskrýva a cpe sa vám priamo medzi oči, a aj tak jej to žeriete a tvárite sa, že to tak vlastne nie je. Parádne obsadenie (Harvey Keitel podľa očakávania najlepší) v absolútne nedejovom filme, ktorý je priezračným synonymom civilnej snímky. Keitelove rozprávanie o fotografiách a jeho záverečný príbeh o fotoaparáte sú najlepšou a najkrajšou časťou filmu. 100% (10.02.2014)

4,5* Nádherný film o životech hrstky lidí, potkávajících se v jednom malém obchůdku s tabákem. Pro mě je to o tom, že nás může osud klidně nakopat pěkně do zadku, ale člověk si stejně vždycky najde sílu pokračovat a žít ho dál, protože mu prostě stojí za to. Hořkosladké vyprávění, které úplně nejlépe vystihuje závěrečná píseň Toma Waitse: Innocent when you dream. Na první poslech drsná, zpívaná chraplavým hlasem, ale přitom tak neuvěřitelně nostalgická a konejšivá, jako celý film. (02.06.2008)

Indie chill-out konverzačka s neprirodzene presvetlenými interiérmi a zopár príjemnými (a tiež zopar divnými) životnými príbehmi. Filozofický rozmer Keitelovho foto-projektu a životný osud Williama Hurta ma veľmi potešili. Interakcia medzi mladým černochom a jeho otcom Whitakerom mi ale prišla ale zvláštna. A Whitakerova neurotická postava takmer odpudivá. (13.11.2017)

To mě docela zklamalo... suchý humor a zapamatovatelné hlášky nikde, pěkně zahrané ano, ale povídky mě taky nijak nevzaly. V paměti mě utkvěly asi jen dva momenty...málo. Asi jsem čekal víc než čím tento snímek je. Raději šáhnout po Můj nejmilejší bar který na csfd jako komedii neprezentují, avšak já se bavil narozdíl od Smoke královsky. Každopádně se na to ale dívá dobře a volné pokračování Vztek nenechám čekat. (13.06.2012)