Odysseův pohled

Hneď úvodná scéna zaznamenala estetický, filmový, poetický epos o tom, čo je úlohou filmu, v čom spočívajú tie pohľady. Je ťažké písať o tom, že to je nudný snímok... tento snímok pochopí skutočný milovník filmu, (the viewer who knows what are the rules of MOVIE, we talking about GOOD!) a nie ten, kto chce zabiť 2 hodiny vo vlaku :) Nevedel by som si úplne nikoho predstaviť v hlavnej úlohe, ako Harvey Keitela, k tomu legendárny Erland Josephson, viac dimenzionálna postava Maii Morgenstern. príbehovo napätý príbeh, čerpaný z dávnych báji starých majstrov slova, tých ktorý zrodili poéziu, a pojem kultúra. Povedzme si to na rovinu- musíte sa s tým babrať, aby ste to pochopili, kto má tu ochotu... ak to zvládnete bude to stáť za to. Dych berúci a nádherný soundtrack od Eleni Karaindrou, škoda tie husle majú svoje čaro. V rámci Angelopoulosovej tvorby je to unikát, už nikdy nenatočil taký film ako Odyseov pohľad, s takouto atmosfére, jeden z najväčších klenotov modernej kinematografie v rámci dilem, priestoru, spracovania a náročnosti. Poetický scenár a estetická kamera. Mrazivé ticho filmu podáva, prostredníctvom tejto recenzie dávam poctu a chválu celému štábu. Škoda, že Angelopoulos nevyhral hlavnú cenu v Cannes. Fotky, ktorá som Vám dodal v galérii, z filmu aj z natáčania Vám priblížia krásny pohľad o tom, ako vznikol tento epos. "I will tell you about the journey... all the night long. " Poetické a poučné. /100 %/ (11.12.2016)

Angelopoulosova upřímnost vyrostla až do těch rozměrů, že když v roce 1995 nedostal Zlatou palmu právě za Odysseovu cestu, odešel z Cannes uražený... (získal "jen" velkou cenu poroty a cenu novinářů) Těžko říkat, jestli měl film vyhrát či ne. Co rozhodně ale mohu říct, že je to mimořádný zážitek. Zase dlouhé záběry, zase složité davové scény (ale i intimní pohledy) a tentokrát Evropa v troskách... Velké časové rozpětí, nad kterým Teho Angelopoulos uvažuje, pak křižuje napříč celým filmem. Dokonalé je, že dokáže v jednom záběru odvyprávět mnoho časových úseků a volně mezi nimi přecházet. Škoda jen toho, že nejlepší je tak prostředek filmu, na začátku a hlavně na konci je to už trochu zdlouhavé... Ale pořád je to pět hvězd, které jsou neotřesitelné. Vynikající! (14.12.2008)

Dlouhé záběry bez jediného střihu, pečlivě prokomponované scény a obrazy, až z nich čiší, jak jsou přesně vypočítané (Úplně slyšíte příkazy režiséra: Teď zprava vyjde ten průvod žen se svíčkami. Teď projde pán s deštníkem...) a dopředu nasvícené. Proč ne? Určitě stálo hodně úsilí to předpřipravit. Struktura se hodně podobá filmům Před úsvitem a Před soumrakem. I zde přes dlouhé dialogy objevujeme svět hlavních hrdinů. Ale zde mi to přijde poněkud nekonzistentní, a je znát, jak se pan režisér snaží o Uměleckou výpověď (schválně píšu s velkým U). A jak povyšuje svůj pohled, který divákovi nutí na každém kroku bez možnosti reflexe a jiného pohledu, na danou pravdu, tím víc je to prvoplánové, a la these, tedy neživotné, bez uvěřitelných charakterů postav, a ať tam chodí kdo chce, nevěříte mu ani ťuk. A v tom myslím je problém. Mimochodem, z toho Řecka a Albánie toho vlastně také moc neuvidíme, protože kromě několika vybraných ulic a domů, kde se odehrává komponovaná scéna, se film odehrává v polocelcích a polodetailech, které také moc nenapomáhají nějaké vcítění se a nasátí té správné atmosféry. (31.03.2012)

Je třeba přetrpět opravdu VELMI nudnou první třetinu filmu, ve které ani ten Kaitel moc dobře nehraje a nežerete mu, že je řek, ale ty následující dvě za to stojí a Harvymu už žerete všecko a Josephsonovi taktéž. A závěr je prostě dokonalý. Je asi nutné mít trochu povědomí o historii Balkánského poloostrova a být schopný aspoň malinko jakési empatie - a velký zážitek vás nemine. Jedna pasáž trochu připomíná (či předsnamenává) Sokurovovu Ruskou archu. (16.08.2006)

Možná, že si svým hodnocením dovoluji příliš, ale nemohu lámat ani sám sebe. Přitom ani nedovedu popsat, co mi zde chybělo nebo přebývalo, něco to ale rozhodně bylo na jedné i druhé straně. Možná to byla schématičnost postav, především ženských, které působily jako přízraky z jiného světa. A ani Odyssesus tu není oním chytrým Ithačanem, který nejde Kyklopovi po uších, ale po oku, protože má jen jedno. Zpráva o konci světa na Balkáně je asi tím nejupřímnějším poselstvím. Pozn. 1: StaryMech ** kritizuje režisérův manýrismus. K tomu bych se asi mohl také připojit. (08.04.2018)