Svatba

Altmanovy filmy ze sedmdesátých let představují specifický žánr; a myslím si, že v podobné kvalitě to dosud nikdo nezopakoval. Všechny splňují parametry dokumentu i grotesky, je to tedy jakýsí groteskní dokument či dokumentární groteska. A svatba je také téma vhodné pro oba subžánry, a také se v nich často vyskytuje. Altman a jeho scénáristé přesně dodržují strukturu svatebního rituálu, kolem něhož navěsili všechny příběhy/gagy, které znali či slyšeli či je právě napadly, že by se mohly přitom stát. Pozn. 1: Nedávno mi mezi partiemi kulečníku povídal jeden, jak byl na svatbě (ještě daleko okázalejší v Indii. Také jsem se přitom smál, i když jiným věcem, ale smích byl stejný. Pozn. 2: Altmana toto téma hodně lákalo, o jeho komplement - rozvod - už asi nestál; tam se vyskytují gagy jiného typu. Pozn. 3: Malarkey *** připomíná, že i přes emotiví chování je tenhle film "bez emocí". I to odpovídá představě o "dokumentu". (16.03.2019)

Svatba je dialogově vydařený film. Vlastně je to ale to jediné, co dokáže nabídnout. Příběh žádný, emoce k postavám nulové. To všechno ale zachraňuje právě samotný text. Je to vlastně taková jednohubka, která určitě není obyčejná, ale svým způsobem originální. Určitě je to i pro ty, co ještě svatbu nikdy nezažili, ať už jako návštěvník nebo jako její hlavní předmět. Ale jedno shlédnutí bohatě stačilo, znova bych to určitě nedal. S dialogy se totiž chvílemi pojila šílená nuda, protože film vlastně od začátku do konce nikam nedospěl. Nebo vlastně dospěl, ke svatbě, ale to je opravdu všechno. (03.04.2013)

Můj třetí Altman, po O.C.&Stigsovi a westernu s Warrenem Beattym. Ačkoliv děj příliš nespěchá, a už tempo samotné svatby v úvodu dává tušit, že rychle se posouvat rozhodně nebudeme, v součtu všeho se mi to moc líbilo. Nebudu zastírat, že je to díky úžasu, vyvolanému původním dabingem z Barrandova (Mistr Zdenek Sirový). Ve filmu se objevuje téměř padesát mluvících postav (na dabingforu to napočítali na 48 herců) a každá má svého dabéra, a panečku jakého: Adamová, Holý, Besser, Gaierová, Štěpánková, Vránová, Drbohlavová, Řanda, Kreuzmannová, Švormová, Švehlík, Galatíková, Bohdanová a pětatřicet dalších skvělých. Schválně jsem v předním výčtu vynechal Milana Macha... jak tenhle člověk dokázal namluvit zamilovaného tlouštíka Mackenzie Goddarda, to neuvěříte! Ta nádherná hra s barvou hlasu, příkladná ukázka toho, jak má vypadat dabér. Samozřejmě, v dnešní době, kdy se penzum nadabovaného materiálu sto násobilo, to není dosažitelné, na druhou stranu není právě tohle důvod, proč PŘESTAT HROMADNĚ DABOVAT? A film - poctivý šlápanec do lidského mraveniště, v němž se v jedinou chvíli odehrává mnoho osobních příběhů, a my díky filmu můžeme být u toho. (12.06.2015)

Altmanův kolektivní portrét jedněch zazobaných svatebčanů je sžíravou satirou na život vyšších kruhů. Svatba, na kterou nikdo nezapomene (tedy aspoň z těch, co ji přežili). Herce víceméně neznám, jenom Miu Farrow a Geraldinu Chaplin, Johna Malkoviche v jeho první filmové roličce jsem nepoznal. Zajímavější je poslední herecká role režiséra Johna Cromwella, který tu představoval oddávajícího biskupa. (29.05.2013)

Velice těžkopádný a zároveň dlouhý film, který je celý jen o nekonečném tlachání svatebčanů na zazobané svatební oslavě zámožných rodin kdesi ve státech, nic co by vtáhlo diváka do příběhu, děj se neustále přesouvá z jedné postavy na druhou, aniž by mě temperament kterékoliv vyloženě zaujal. Po celou dobu akorát spolu řeší vyložené nezáživnosti, kdo koho podvádí, vztahy, kritizování, pomlouvání, namlouvání, úmrtí, životní etudy, organizace, nebo přípravy. O komedii se zde snad nedá vůbec mluvit. Ani starý barrandovský dabing s tímto dílem mnoho nesvedl, píseň "Nebeské světlo", která zde zazněla v češtině, byla skoro až otravná. Nic k čemu se třeba vracet. 30% (27.03.2013)