Ryba jménem Wanda

Moje absolutně nejoblíbenější komedie, ke které napsal vynikající scénář John Cleese a která je plná mého oblíbeného anglického humoru. Herecké obsazení je fantastické, Archie Leach Johna Cleese je archetypem anglického právníka, Jamie Lee Curtis je (pro mě) neodolatelná, Michael Palin jako koktavý milovník zvířat je výborný a Kevin Klein jako blbec a milovník filosofie je nenahraditelný. Nemůžu zapomenout ani na Mariu Aitken, přestože hrála pouze ve vedlejší roli, její Wendy Leach byla nepřehlédnutelná, za povšimnutí stojí i štěk, kterého se zhostil Stephen Fry. Snímek je v každém momentu vtipný, děj dynamicky plyne a v žádném případě divákovi nedovolí, aby se nudil a některé scénky těžko dostávám z hlavy: Kenovy pokusy o zabití svědkyně, první seznámení Wandy s ruštinou, Kenovo mučení i Kenova pomsta na letišti, Wandino svědectví u soudu a mnoho dalších. Už jsem film mnohokrát viděl a určitě ho ještě mnohokrát uvidím, alespoň doufám. (29.12.2016)

Humor černočerný i lidsky jemný. A hlavně zatraceně britský. Tři muži, jedna žena, jedna loupež. A jedna ukrytá kořist. Jeden z trojice, který o lupu ví, sedí ve vazbě, hlavní hrdince tak nezbývá nic jiného, než svést jeho advokáta, aby se k diamantům dostala. Tak či onak, jak už to tak bývá, nikdo se nechce o získané milióny dělit. Jeden z pachatelů Monty Pythonů John Cleese stojí za nesmírně svěžím scénářem, který si po zásluze dokráčel k oscarové nominaci. Navíc některé ze scén i sám režíroval. Tenhle dokonale pestrý komediální tým, který intrikuje, miluje italskou kuchyni, nemá rád slovo „stupid“, likviduje zvířata, neustále někoho svádí, honí nebo podráží, se prostě musí líbit. Svědomité a stylové. Stačí si vybrat, zda raději vykrádání vlastního domu, svádění od Jamie Lee Curtis nebo drcení nevinných pudlů. Po právu jeden z divácky nejúspěšnějších anglických filmů druhé poloviny 80. let. Kevin Kline na maximum. (17.07.2017)

"Aristotelés nebyl Belgičan. Hlavní myšlenka buddhismu není, aby byl člověk sobecký. A londýnský underground není politické hnutí, ale metro." Tak to bylo vážně nechutný, jak Wanda obnažila v několika vteřinách Ottovu "genialitu". Já bych ji hned utloukl slovníkem cizích slov, ale Otto je bourák, čte Nietzscheho, vzrušuje Italštinou a já se bavil při každým pokusu o důkaz jeho intelektu. Zejména při mučení Kena, nepodařených omluvách Archiemu či vysvětlování akce CIA civilistům. Ti ostatní byli také poměrně zábavní, ale na Otta tentokrát prostě nikdo neměl. (16.11.2018)

Krásný lidský příběh. Film, který tak nějak příjemně odcejpá, že se skvělé na něj dívá i třebas po několikáté. Nakonec, nejde si neoblíbit hlavní postavy. Suchopárného Angličana, úspěšného žalobce, domácí puťku a chlapa za zenitem v podání Johna Cleese, který vše nakonec hodí za hlavu a vyjde vstříc své lásce. Prohnaná a smyslná a přeci s dobrým srdcem Jamie Lee Curtis, miloučký kokta Michael Palin nebo prvotřídní blb Kevin Kline. Partička, která mi přirostla k srdci jako dobře přidělaný bypass. Cleesův humor kouká z každé věty, hudba decentní a atmosféra pro staromilský Londýn na konci 80 let prostě ideální. (26.04.2011)

Scénář plný komplikovaných intrik a podrazů je sice režijně ukočírován v přehledném i vtipném stylu zároveň, přesně podle původního záměru. Jenomže to už se nedá bohužel říci o tempu, jenž hlavně zpočátku silně zaostává. Naštěstí fantastická herecká sestava pozvedává shozenou laťku na její původní místo a tak je téměř až čistým filmovým požitkem užívat si geniálního Kevina Klinea, jemuž Oscar náleží plným právem. Na druhé straně však John Cleese bez svého typického kníru nezaostává ani o kousek. Příjemná lupičská podívaná, jenž je právem hrdá na svou propracovanost a stylovost, která v hlavě nějakou tu chvíli zůstane. (08.01.2006)