Necrotongue

No, potom, co jsem zhlédl z mého pohledu skutečně zmršenou pátou epizodu, bych se nenadál, že bych mohl ocenit některý z dílů páté série plnou palbou. A přece k tomu došlo. Ještě navíc k tomu došlo u epizody, která neoplývala akcí, při níž by na sobě lidé vzájemně páchali středověk, šlo spíše o konverzační záležitost, u jejíchž dialogů mě občas lehce mrazilo. Ani nevím, jestli jsem z toho, co jsem viděl více překvapen, nebo potěšen. / Poučení: Nepodceňuj kvalitní maskování.

Tak jo, jasně, v tomto seriálu evidentně vítězí hmota nad duchem, ale vlastně mi to vadí stále méně podobně jako místy chybějící logika. Jenže, seriál vznikl na motivy japonského komiksu, takže kdybych si stěžoval na nedostatky v logice a nedostatečné procvičení lebeční výplně, musel bych být úplně vypatlaný. A to já nejsem. Ne úplně. Vzhledem k nabušené akci jsem se bavil natolik slušně, že mě to dovedlo až k udělení čtvrté pěticípé. / Poučení: Murphy by jen poznamenal: "Já jsem to říkal."

No, distributor si může do žánru psát, co chce, ale o horor se v žádném případě nejedná. Akční- jednoznačně, Sci- Fi- ani ne, k mému vlastnímu překvapení ale musím uznat, že na mě dění ve třetí epizodě skutečně působilo jako thriller. Fanoušci krvavých béček (včetně mě) si tentokrát sice nepřišli tolik na své, ale ten příběh mě kupodivu začíná nějak bavit. / Poučení: Člověk si většinou musí hledat práci, čas od času si ale zaměstnání najde jeho, aniž by to čekal. 3*+

Nemohu říct, že bych se v průběhu sedmé epizody vcelku dobře nebavil, nemohl jsem se ale zbavit neodbytného pocitu, že děj na dřívější série už prostě a jednoduše nemá. Přesto jsem nebyl nespokojen, i když bych uvítal, kdyby tvůrci poslali některé dějové linie po jiných cestičkách. No, a pak přišel závěr ve stylu: "Všichni za jednoho!", a to už na mě bylo přece jen příliš. / Poučení: Když se mezi sebou bohové dohodnou, jde rázem všechno lépe.

Druhou epizodu jsem otrojkoval stejně jako předchozí díl, protože jsem ji vnímal prakticky stejně. Bylo to vcelku slušné akční drama až do chvíle, kdy se korejští tvůrci rozhodli, že by bylo lepší zapojit do děje větší množství rozklížených hlav. Většina hlavičkových soubojů mě totiž spíše nutila k smíchu, protože jsem si nemohl nevzpomenout na hru DJC Posel z Liptákova (respektive Posel světla). Tam se také leccos budovalo holýma hlavama:-D Ale jo, i u druhé epizody jsem se vcelku dobře bavil, ta béčkovitost tomu silně pomáhá. / Poučení: Při jednání s lidmi buď opatrný, nikdy nevíš, co se komu zrodí v hlavě.

Někdy jdu do nějakého filmu či seriálu, od něhož očekávám kvalitní podívanou, a dočkám se těžkého zklamání až znechucení, jaké mě postihlo při včerejším kontaktu se Sobíkem. Od této korejské záležitosti jsem naopak neočekával téměř nic, protože jsem při svých pornotoulkách internetem pochopil, že mají Japonci, Korejci a Číňané k chapadloidním a červoidním bytostem mnohem intimnější vztah než například Evropané, a v tomto ohledu se s nimi i já poněkud míjím. Úvodní díl seriálu ale nebyl tak stupidní, jak jsem očekával, a kromě pitvořící se kapitánky Bezuchové mě sestava i děj vcelku bavily. Jasně, žádný velký nápor na myšlení to nebyl, ale okamžitě jsem si začal vybavovat scény ze hry Resident Evil 4, a to mě věru potěšilo. / Poučení: Není schizofrenik jako schizofrenik.

Jo, už je to jasné, jsem jedním z nemnoha diváků, které seriál neoslovil. Při sledování druhé epizody jsem opakované zoufale kontroloval, proč osmadvacet minut trvá už minimálně hodinu a čtvrt. Martha vypadala opět příšerně, chovala se šíleně, ale na Annie Wilkes stejně neměla; hlavním problémem byl pro mě ale opět Donny / Tony, který se znovu choval jako naprostý idiot, a mně už fakt nebaví tuhle dvojici sledovat, takže po druhém dílu přiznávám porážku a jdu od toho. / Poučení: Debil zůstane debilem.

Soudě podle reakcí většiny uživatelů, je chyba nejspíš ve mně, ale úvodní epizoda mě příliš neuchvátila. Nebo jinak; byla mi poměrně nepříjemná, takže jsem byl vděčný za decentní stopáž. No nevím, nějak jsem se do příběhu nedokázal dostat a doufám, že se děj nevyvine předpokládaným způsobem a nedojde na vaření domácích mazlíčků. / Poučení: Pokud se o tebe zajímá žena, se kterou nechceš nic mít, vol slova velmi, velmi opatrně.

Nemám rád muzikály a hudební filmy obecně, nemám rád ani Indii (památky jsou sice fajn, ale přelidnění a všudypřítomná špína mě nikdy nelákaly), takže se u mě tento snímek neměl vyhrabat z odpadu. A světe div se, já jsem se bavil! A bavil jsem se vcelku dobře. Hmmm, a to jsem si myslel, že mě hned tak něco nepřekvapí. Zpěvákův životní příběh mě zaujal a znovu mi potvrdil, že jsou fanatici odpornou sběří, která by se měla odstraňovat ze světa do nehostinných cel, když už je nelze odstraňovat definitivně. A je mi jedno, jestli se jedná o fanatiky náboženské, antipotratové nebo o tu současnou politicky korektní lůzu. Ale zpět k filmu; jak jsem už napsal, indičtí tvůrci se mi trefili do chuti i s jejich zvláštním, osmdesátkovým popíkem a chvílemi jsem téměř zapomínal na fakt, že mi obsazení evokovalo výlet do Vítkovic. / Poučení: Uvidíš-li vousatého muže v turbanu, střílej preventivně jako první.

Jo Koy si u mě tímto speciálem napravil reputaci po včerejším ne zcela šťastném zážitku z Filipín. Po většinu času jsem se výborně bavil, zejména interakce s Dylanem mě přímo rozsekala a bylo jasně našlápnuto k plné palbě, jenže... Nedlouho před finále se náhle ozubená kolečka v soukolí nejen zadrhla, ale přímo sekla, protože Jo Koy rezignoval na do té doby skvělé humory a vydal se cestou politických prohlášení, a úplně mi tak pokazil výsledný dojem ze svého vystoupení. / Poučení: Vážně míněné řeči o politice zabíjejí humor.