Necrotongue

No, to byl zase jednou zážitek... Byl jsem si vcelku jistý tím, že budu odpadovat, ale nakonec jsem navzdory své náladě pohodil snímku jednu pěticípou za Tinu Fey, kterou mám dlouhodobě v oblibě. Můj hlavní problém s tímto filmem spočíval v tom, že už mě dávno znudily ty úžasné americké komedie pojednávající o děsně vtipných, studentských pařbách. Tady dostala Paula Pell úžasný nápad nahradit studenty dospělými ve stejných kulisách, čímž se z toho pro mě stála nudná a trapným humorem prostoupená podívaná. Jsem si jistý, že kdybych patřil mezi skalní příznivce humoru Mistra Trošky, ležel bych v této chvíli někde na oddělení ARO, kde by se mi tým chirurgů pokoušel dát dohromady cáry bránice, protože je ale můj vztah k Mistrově tvorbě silně odlišný, musel jsem v zájmu zachování svých ohrožených mozkových buněk opakovaně sáhnout po tlačítku ffw, které učinilo můj zážitek přece jen snesitelnějším. / Poučení: Pokud je nejsympatičtější a nejvtipnější postavou komedie figura představovaná Johnem Cenou, bude asi někde chyba.

Snímky jako tento jsou tím důvodem, proč dávám českému filmu opakovaně šanci. Čas od času se totiž z rozlehlých romanticko- komediálních bažin vynoří něco, co by se dalo považovat za zlatý valounek. A proto trpělivě čekám, sleduji, odpaduji a nakonec se vždy dočkám. Dočkal jsem se i v tomto případě a je mi nesmírným potěšením prohlásit, jak je skvělé vidět, že může mít i český snímek kvalitně napsaný scénář. Jasně, našel jsem v něm slabší místa, proto jsem nešel do plných, ale až na nějaké ty drobnosti jsem si tuto záležitost užil. Troufám si říct, že jsem si ji užil mnohem víc než valná většina diváků protože chybělo neuvěřitelně málo a byl bych ve stejné situaci. Můj neurolog mi opakuje, že jsem to v dané ještě chytil nejlíp, protože v nabídce byla i neschopnost dorozumívání a neschopnost samostatného dýchání. Jsem to ale šťastlivec... Pro mě to bylo silné, skoro až osobní téma, které čeští tvůrci zvládli bez zbytečného patosu a všem případným bojovníkům za život za každou cenu bych ze své pozice vzkázal, že bych bral podobný závěr přežívání všemi deseti. P. S Ten Eričin černohumorný cynismus nad sklenkou u Jany mě na pět minut vyřadil z provozu a zas jsem se jednou prochechtal až k slzám:-D / Poučení: Ani fakt, že člověk dýchá, komunikuje a přijímá potravu, ještě nemusí znamenat že je naživu. 4*+

Z mého pohledu byla zatím pátá epizoda tou nejvydařenější. Za mou spokojeností dost možná stojí i fakt, že mám rád tyhle příběhy vyprávěné z různých úhlů pohledu, hlavně se ale konečně začala rozplétat stará irská záhada a k mému neskonalému překvapení dávalo toto zatím jen částečné vysvětlení smysl. Abych se přiznal, měl jsem po celou dobu vážné obavy z toho, že se rozpletení případu rázem stane nejslabším článkem řetězu, ale vypadá to, že jsem nemohl být dál od skutečnosti. Pokud se v obou zbývajících dílech všechno katastrofálně nepokazí, mohl bych se radostně rozhvězdičkovat. / Poučení: Někdy má člověk prostě den blbec. 4*+

Tak jo, začíná to vypadat tak, jakoby mě příběh začal opravdu bavit. Kromě Holubice se už více projevovali i oba zbylí představitelé úhlavního tria, děj jevil snahu o vývoj a tvůrci mi byla způsobena nostalgická chvilka, jelikož vytáhli z hudebního archivu Cindy Lauper. U některých nejasností nemám jistotu v tom, zda šlo o selhání filmařů nebo o mou neznalost, ale měl jsem dosud za to, že mrtvá těla ve vodě spíše mýdelnatí, než vysychají, a překvapilo mě, že se o oběti inhumace nezajímal soudní lékař. Ale zas na druhou stranu, co já vím o Irsku, že jo. U čtvrté epizody jsem se každopádně slušně bavil, nuda se nedostavila (dokonce nešla ani náhodou kolem), takže jsem s klidem potvrdil čtvrtou pěticípou, kterou jsem na zkoušku přiklepl už předchozímu dílu. / Poučení: Pokud doufáš, že se konečně dozvíš, na jaký způsob si to nejradši rozdávají úhoři, budeš zklamán.

Vida, sotva jsem v předchozím komentáři / recenzi nezávazně zauvažoval nad případně sníženým hodnocením, situace se rázem změnila k lepšímu. Náhoda? Pochybuji, spíš to bude jedna z mnoha záhadných, irských záhad. Ihned jsem uhodl, že bude třetí epizoda poněkud jiná, protože Holubice oblékla jiný kabát. Možná to vyzní divně, ale rozlučka se zemřelým mě vcelku bavila, děj, který na ni navázal, taky nebyl k zahození, a pokud se příběh ponese v podobném duchu, hrozí, že by se mi mohl seriál dokonce líbit. / Poučení: Elektrokoloběžky jsou k tomu, aby se sdílely.

Vypadá to, že si zatím s klidem vystačím se třemi pěticípými, protože mě ani děj druhé epizody nezaujal natolik, abych při hodnocení zbytečně plýtval. Vypadá to, že Holubice nepěstuje dobré vztahy s církví, takže nadále zůstává s přehledem mou nejoblíbenější postavou, zbylé figury jsou mi zatím natolik volné, že jsem potřeboval detailní záběr na obličej jedné z nich, abych pochopil, kdo to byl vlastně v závěru inhumován. Mám pocit, že pokud se ve věci záhadné irské záhady nezačnou v brzké budoucnosti věci poněkud odzáhadňovat, projeví se pokles mého zájmu i na hodnocení. / Poučení: Nepodléhej pokušení hazardu.

Zase se jednou schovám za své tradiční, seriálové, zahajovací trojhvězdí, které dokonale vystihuje fakt, že mě úvodní epizoda nenaplnila nadšením, zároveň mě ale nikterak neznechutila a posloužila tvůrcům v podstatě jen k tomu, aby mi nastínili směr, jímž se hodlají ubírat a aby mě seznámili s hlavními postavami. Z úhlavní trojice mě zaujala jen Holubice, protože byla na rozdíl od svých spolucestujících protivná na lidi i na svět, a to prostě musím vyzdvihnout, protože od takových jedinců člověku nehrozí obtěžování zbytečnými hovory a podobnými společenskými nešvary. / Poučení: Irsko je plné sympatických, milých lidí.

No, a u podobných snímků jasně vyplouvá na povrch, proč bych nikdy nemohl být filmovým kritikem neřkuli akademikem. Nedokázal jsem si totiž vychutnávat dokonalou kameru, hravou režii i precizní herecké výkony podbarvené fantastickou atmosférou a perfektně dávkovaným inteligentním humorem. Ne, místo toho jsem se nechal dusit subjektivním pocitem naprostého znechucení nad dvěma ovcoidy, kteří si nechají totálně rozvrátit život, aniž by se zmohli alespoň na obligátní: "Béééééé." Film jsem si nedokázal užít z toho prostého důvodu, že mi byl krajně nepříjemný. To už bych si pak mohl užívat i škrábání nehtů po školní tabuli nebo zvuk zubní vrtačky. Asi holt nejsem ten pravý masochistický materiál. Hlavně jsem si ale nedokázal představit, že by mohlo k podobné situaci dojít v mém životě. Já jsem sice splachovací, ještě jsem nenarazil na člověka, který by mě dokázal urazit (nikdo se totiž ve svých výrocích ani nepřiblížil k tomu, jak hnusně se vidím já sám), ale pokud by se někdo navážel do člověka, na němž mi záleží, a to ještě v mém bytě, se zlou by se potázal (testováno na lidech). Se dvěma tupečky, kteří si nechali s klidem kálet na ucpávku krku jsem tedy nedokázal soucítit, zbytek sestavy mi byl rovněž příjemný jako pověstná osina mezi půlkami a za mě zůstává duo Jiří Grossmann / Miloslav Šimek nepřekonáno, jelikož stejné téma zvládli svého času jedinou větou: "Jsem váš strýc Baloun a budu s vámi bydlet." / Poučení: I některé lidské exempláře mohou okupovat ty nejnižší pozice v potravinovém řetězci.

Jak už jsem v nejednom komentáři / recenzi zmínil, patří Michael Connelly k mým oblíbeným autorům kriminálního žánru, filmy a seriály, natáčené podle jeho knižních předloh, ale často postrádají to, co v jeho knihách nechybí. Poutavost a logiku. Páně Connellyho příběhy mají bez výjimky hlavu i patu, jeho novely na mě působí jako kvalitní švýcarský hodinový strojek, takže mi dělá problém pochopit, co vede scénáristy k utkvělé myšlence, že svými "vylepšeními" způsobí změnu k lepšímu. Ano, i v tomto případě byl příběh pozměněn přičemž chápu, že je potřeba vměstnat děj do určené stopáže, ale co ty zbytečné změny navíc? Vůbec jsem například nepochopil, proč totálně změnili identitu vrchního zlouna. To mi fakt nedává žádný smysl. Krom toho jsem si podle autorova popisu představoval Terrella McCaleba přece jen jinak a Drsný Harry mi k němu příliš neseděl (a to mám Clinta Eastwooda fakt v oblibě). No jo, příběh zpracovaný touto formou se pistolníkovi nevyvedl po herecké ani režisérské linii a utěšuji se jen tím, že mohlo být i hůř. / Poučení: Záchranku volej vždy dříve, než k tomu budeš mít důvod. Nikdy nevíš...

To byl zase jednou bizárek... Tvůrci se jednu chvíli tvářili, že se děj snímku odehrává v Evropě ve století páry, aby v příštím okamžiku naservírovali divákovi podívanou jako z verneovky (potažmo z filmu Karla Zemana). K vlastnímu překvapení jsem zjistil, že pokud je mi feministická agitka podána vtipnou a ne zrovna násilnou formou (zkrátka, když ji do mě filmaři netlačí jako krmivo do kachny na foie gras), mohu se u ní velmi dobře bavit, protože, ruku na srdce nebo kam je vám libo, jsme my chlapi často skutečná hovádka. No, a tady se to podařilo vypíchnout formou, která mi fakt sedla, takže mě nikterak nezarazila Bellina pařížská kariéra, zato jsem po celou dobu přemýšlel nad zjevně pedofilním Maxem McCandlesem. Podivnými podivnostmi tady bylo podivně přehuštěno, ale Emma Stone si svou roli evidentně užívala, já jsem se bavil obrazem i dialogy, nejednou jsem se mohl i zasmát, takže jsem nenašel důvod pro to, abych šel s hodnocením pod čtyři pěticípé. P. S. To hravé rozčvachtávání tvorů živých i neživých mi v pozdějších fázích filmu poněkud chybělo. / Poučení: Člověk se každý den učí něco nového.