Necrotongue

Když se sám nad sebou občas zamyslím, musím si vždy přiznat, že chybělo už jen velmi málo k tomu, abych byl plnohodnotným psychopatem. Takhle naštěstí necítím neodbytné nutkání k porcování ještě se mrskajících lidských nebo i zvířecích obětí, morbidní zvídavost nad otevřenou anatomií ještě nedávno žijících tvorů už ve mně ale pevně zakotvila. Když mi FeriusParfax tento německý thriller doporučila, příliš jistoty ve mně nevzbudila, protože klíčové slovo "německý" pro mě není ve filmové oblasti zrovna tím pravým lákadlem. No, ukázalo se, že mě výše zmíněná uživatelka buď hodně dobře odhadla, nebo má v genech podobný defekt jako já, ale touto záležitostí se u mě fakt trefila. Teutoni se tentokrát vybičovali k maximálnímu úsilí a spáchali snímek, u něhož mi ty dvě hodiny+ utekly jako tělesné tekutiny z pitevního stolu, příběh měl smysl, děj měl ten správný tah na branku, sedělo mi i obsazení, brutálně jsem se bavil nad přerodem vegetariánky Lindy a pochopitelně jsem si morbidně užíval všechny detaily z pitevny. Bavil jsem se na německý thriller nebývale, a kdyby Helmutům občas nehrklo v kukačkách (například: nefunkční pevné linky až na tu na pitevně nebo otravně klišoidní finále), odhodlal bych se zřejmě i k páté pěticípé, ale i tak je to za pevné čtyři kousky. / Poučení: Se správnou motivací dokáže člověk téměř cokoliv.

Hmmm, množství mnou zhlédnutých snímků asijského původu v poslední době značně narostlo, až mě to vede k přímo cimrmanovské otázce: "Kde se to zastaví?" No, těžko říct, protože mě Kimův film zaujal a bavil, tak proč se hnát zpět k evropské či americké filmografii zamořené politickou korektností? Korejci si se mnou v tomto případě pohrávali a já jsem jim ty jejich finty spolknul jako tlustý, líný kapr návnadu. Proto jsem si taky zpočátku otráveně říkal, jak je chabé přijít po šestadvaceti letech s korejskou variací na výměnu obličejů, tvůrci mě ale časem dokonale vyvedli z omylu, profackovali mou nabubřelou sebejistotu a nechali mě osaměle přemýšlet o potřebnosti pokory. Abych jim zas ale moc nenafukoval ego, musím zmínit i fakt, že je v závěru kousl scénář (z důvodu nedodržování vlastních pravidel hry) bolestivě do míst, kde končí záda. Ale i přes tento nedostatek šlo podle mého názoru o zábavný (i když silně za vlasy přitažený) počin, který mě dokázal po celou dobu bavit a v němž se nikdo z korejských herců nepitvořil, ani zběsile nepřehrával, takže jsem si tuto záležitost v pohodě užil. / Poučení: Kde fyzický nátlak nic nezmůže, přebírá štafetu chemie. 4*-

Na úvod musím poznamenat, že ve mně, na rozdíl od mnoha jiných uživatelů, svého času dvanáctiletá Jedenáctka nevzbuzovala žádné intenzivní pedofilní touhy a po dnešku mohu s klidným svědomím přijmout fakt, že mi nezpůsobí mokré sny ani jako dospělá. Netflix mě tentokrát skutečně překvapil a svým způsobem i zklamal. V současnosti je už snad všem jasné, že se k pohádkám nedá přistupovat jako za temných, starých časů, kdy byl svět pouze dvojpohlavní a kdy plnou plátovou a dvouručák vláčeli jen ti tupější, osvalenější jedinci- spermoňové. Ne, ne, v dnešní progresivní době se musí každá princezna dostat z potíží sama, přestože drží při štípání dříví sekeru takovým způsobem, že je znalému člověku jasné, že by zimu nepřežila. Já jsem ale očekával, že se hlavní hrdinka v průběhu děje vášnivě přicucne ke svalnaté dceři kováře a kde nic, tu nic. CGI byla zčásti velice vyvedená, zčásti chabá, psychopatická matka mi připomínala spíše mantikoru a děj mě příliš nebavil, ale nadšeného speleologa byste od obrazovky museli zřejmě odsekat cepínem. Byla to prostě hlavně jen další variace na Girls Power, pro mě tu a tam zajímavá, povětšinou trochu nudná, občas nechtěně humorná (popálený drak!!!), ale o zábavě to zas tolik nebylo. Díry v logice byly místy až obludné; nedokázal jsem například pochopit, že se úvodní propast nestala pro žádnou nositelku krevního vzorku osudnou. Vzhledem k tomu, že mi představitelka hlavní hrdinky nebyla tak úplně potěchou pro oko, nedokázal jsem si užít ani ten pomalý striptýz, na druhou stranu si plně uvědomuji, že mohlo být i hůř jako ve filmu Princezna. / Poučení: Dostaneš-li se do potíží v temné jeskyni, hledej víceúčelové červy.

No ty Vore! To jsem si k dnešnímu dopoledni zase dopřál podivnou podivnost. Krátce potom, co film skončil, jsem si ještě myslel, že si ve svém komentáři / recenzi postěžuji na pomalu plynoucí děj, ale neudělám to, protože si prostě nedokážu představit zpracování tohoto příběhu ve svištivém tempu. Takže ano, šlo o výrazně pomalou záležitost, milovníkům akčních snímků tak dávám maximálně dvacet minut (při mocném sebezapření), ale mě se výsledek švédsko- dánské dělby práce vlastně líbil. Snímek by měl vidět každý nadšený antropolog, protože by tohle setkání se slepým ramenem evolučního vývoje prostě musel ocenit, naopak dentisté a jejich příliš citlivé oběti by si měli tuto podívanou ve vlastním zájmu odpustit. Tvůrci vypustili do světa opravdu zvláštní propletenec žánrů; jednu chvíli jsem sledoval procítěné, smutné drama, abych se vzápětí marně snažil vymazat z paměti bizarní lesní scény, které se mě snažily přesvědčit o tom, že nejskvělejšího sexuálního prožitku lze dosáhnout za pomoci vaginální mykózy. No, nejsem už nejmladší, viděl jsem a zažil už kdeco, takže teď nebudu předstírat šok nebo znechucení, ale věkem a zážitky dosud neerodované generaci a zjemnělým estétům bych film raději nedoporučoval. Tina / Reva mi byla i přes svůj netypický vzhled a svérázné vystupování každopádně sympatická a u snímku jsem se i přes více než poklidné tempo vůbec nenudil. / Poučení: Los, nejlepší přítel trolla.

Po dvou akčních přešlapech, do kterých mě synové Nipponu v poslední době postrčili, jsem byl k tomuto snímku už předem poněkud skeptický, ale tentokrát jsem se neměl čeho obávat, jak se ostatně velmi rychle ukázalo. Což o to, příběh to nebyl zrovna objevný, na druhou stranu nebyl ale vůbec špatný, a pokud už má divák zkušenosti s mafiánskými filmy (západními nebo východními), v podstatě mu musí být jasné, do čeho jde. I mně to bylo jasné, jen jsem se obával dalšího pitvoření a příšerného přehrávání, na které naštěstí nedošlo. A tak jsem si mohl užívat záležitost z prostředí japonského organizovaného zločinu, v níž se policie tvářila, jakoby ji yakuza nedržela pod krkem, zatímco se členové yakuzy tvářili, že vůbec nejsou tajnými agenty. Já vím, takhle napsané to vypadá divně, ale ve formě pohyblivých obrázků to dávalo mnohem větší smysl. Tím, co mě na filmu ale dostalo nejvíc, byl fakt, že mohu s klidným svědomím pochválit herecké výkony většiny herců a úhlavní dvojici obzvláště. Snímek neměl žádné zběsilé tempo, přesto měl vcelku slušný spád, akce byla velmi pěkně zmáknutá, nechybělo ani napětí a slušná atmosféra. Bavil jsem se. / Poučení: Japonskou pařbu za zpěvu Internacionály jsem viděl poprvé.

Já si myslím, že není vůbec potřeba osídlovat Detroit nějakými bubáky, monstry, mutanty a podobnými zjevy, protože jsou ruiny tohoto města děsivé i bez toho. Snímek každopádně nepojednával o lidech, nelidech nebo jiných formách života, šlo vlastně o příběh jednoho domu. A v tomto ohledu na mě film fungoval výborně, včetně tří samostatných dějových linií, ale ten bubák mi to kapeczke pokazil. Jasně, disponoval vším, co běžného Američana vyděsí tak, že z něho cítíte čpavek ještě týden, já jsem si ale jen zklamaně povzdechl a řekl si: "To jako fakt?" Bylo mi opravdu líto, že se všechny tři příběhy neprovázaly nějak jinak, protože určitý potenciál tady byl, a teď se nemohu zbavit dojmu, že si tvůrci vybrali nejsnazší cestu. Jenže cesta nejmenšího odporu málokdy přináší nejvyšší kvalitu. Je to škoda, protože u mě měla tato atmosférická záležitost slušně našlápnuto. No, a když se v ní objevil Justin Long, tušil jsem, jak asi dopadne. Vždyť víte- Jeepers Creepers, Tusk... / Poučení: Nepříjemná místa vypadají za tmy mnohdy útulněji. 3*+

Po včerejší japonské akční hrůze mi dnes korejští tvůrci výrazně zlepšili náladu. Přečetl jsem si oficiální obsah a navzdory uvedenému žánru snímku jsem nabyl jistoty, že se dočkám jakéhosi romantického dramatu. A asi bych se ho i dočkal, pokud by byl snímek původem z mnohem západnějších zemí. Já bych do žánru to drama klidně připsal, jen tou romantikou bych případného diváka radši neděsil; Korejci k tomu totiž přistoupili zcela jinak, než jsem očekával, což mě velmi příjemně překvapilo. Finální směs žánrů na mě fungovala téměř dokonale a navzdory svým počátečním obavám jsem se ani na moment nenudil, ani neztrácel nervy nad nějakým asijským pitvořením, na které tentokrát naštěstí nedošlo. Pan Park sepsal a zrežíroval film, v němž se poklidné drama střídalo se zběsilou akcí, exkurzemi do nitra lidské anatomie a čvachtáním se v krvavých kalužích. No jo, bavil jsem se, jak jinak. / Poučení: Zabíjení z nutnosti vypadá úplně jinak, než když si to jeden opravdu užívá.

Nevím, čím to je, ale zabijácké adolescentky mě jakýmsi zvráceným způsobem převelice baví. Předpokládám, že to bude nějaká má další úchylka, a pokud bych za ni měl být potrestán, pak mohu zodpovědně prohlásit, že se tak právě stalo. Tento japonský snímek jsem si doslova protrpěl, protože příběh, pokud vůbec existoval, tady fungoval jen jako podpůrný vyživovací systém pro akci. Ono tady těch úderů, kopů, seků, řezů, bodnutí, výstřelů, skoků, letů, otoček a pádů bylo fakt přespříliš a veškerá tahle akce tu byla právě jen pro tu akci. Klasická samoúčelná záležitost, u níž jsem se zoufale nudil, a do závěrečných titulků jsem vydržel jen proto, abych si dokázal, že nejsem srab. Film byl skutečně po všech stránkách špatný (no dobře, obraz i zvuk byly v pořádku), japonské osazenstvo se pitvořilo skutečně velevýrazně a zřejmě mi to mělo přijít chvílemi vtipné, ale takovou kravinu by snad nespáchal ani Mistr Troška, a ten má jinak v tomto ohledu mou plnou důvěru. Příšerný zážitek. / Poučení: Pokud ti bude hrozit nebezpečí nezapomeň se míhat.

No jo, už je to tak, po nějaké době mi byl způsoben skutečný divácký zážitek. Pravda, snímek bych vřele nedoporučil naprosté většině současné mladé generace; na lidech, kterým způsobí psychologické trauma i fakt, že se jim rozváže tkanička, by mohla tato záležitost zanechat doživotní následky. Člověka už navíc unavuje furtdokolové vysvětlování, že byly doby, kdy byla jedinou dotykovou obrazovkou ta televizní, a to jen v případě, že jste z ní utírali prach. Ano, to byl zároveň i důvod, proč mezi sebou lidé běžně komunikovali verbálně (slovy) i neverbálně (gesty) tváří v tvář. Už jen při čtení toho, co jsem dosud napsal, by se mohl nejeden dotykový (de)generát zhroutit, tak radši popojedu. Je zvláštní, když takhle zničehonic narazím na film, kterému nemám co vytknout. Ono by se samozřejmě něco našlo, jenže mně se nechtělo hledat, protože se cítím být silně zpohodován, spokojen a i teď, na začátku května, prostoupen vánoční atmosférou. Vánoční, lidský příběh o běžných lidech, který nesklouzl do klišoidního patosu, to se hned tak nevidí. P. S. Teď jsem to po sobě přečetl a došlo mi, že bych si silnější čtyřhvězdí sám před sebou neobhájil, takže přihazuji i chybějící pátý kousek a přidávám poznámku, že byl Paul Giamatti skvělý (opět). / Poučení: Librium zahání všechny chmury. Včetně těch vánočních.

No jo, čekal jsem jakousi korejskou verzi Šíleného Maxe a zas tak úplně to nedopadlo. Korejští tvůrci se vydali poněkud jiným směrem a myslím, že to tak bylo mnohem lepší, než kdybych sledoval nějakou parodii na zabijáckou road movie. Tohle přetváření sutin Soulu na severokorejský převýchovný tábor vlastně nebylo až tak špatné, nebudu předstírat, že jsem se tu a tam dobře nebavil, jindy jsem se jen bavil a objevila se i místa, kdy jsem se bavil vskutku pramálo. Myslím, že by Korejci udělali mnohem lépe, kdyby se vykašlali na snahu o humor, která většinou končila pitomým pitvořením (Tygr et consortes), a namísto toho se mohli soustředit na ještě větší propracování mutantů, kteří měli svůj potenciál. Při vypnutí většiny vyšších mozkových funkcí to ale nebyla špatná, oddechová záležitost a jen výše zmíněné nedostatky spolu s nadměrným počtem Terminátorů mohou za to, že jsem se neodhodlal pro čtvrtou pěticípou. / Poučení: S nabitou brokovnicí nemusíš klepat. 3*+