Zagros

Generál Patton byl velmi pozoruhodná osobnost, která toho zejména ve druhé světové válce vykonala mnohé. Byl jedním z rozhodujících faktorů porážky Německa a Hitlera. V Africe dokázal porazit Rommela a po tom úspěchu jej spojenci nasadili do Evropy, kde slavil také jedno vítězství za druhým. Jako voják to byl „ideální“ materiál a za svým cílem šel doslova přes mrtvoly. Do válečného konfliktu si nesl vhodnou směs volních vlastností, které mu pomáhaly. Na druhou stranu to byl vlastně „magor“, který jen sloužil svému účelu. Měl nulovou empatii a nesnášel slabost… pokud nejsi smrtelně raněný, mazej zpátky na bojiště, jinak tě odpravím sám za dezerci… Na filmu vysoce hodnotím právě ten komplexní pohled, kdy je Patton zobrazen v obou polohách. Jako vynikající generál, ale také jako tvrdohlavý a omezený člověk, který by válku neukončil a dál by začal válčit s „ruskými parchanty a hnal je až do Moskvy“. Nikdo neví, jak by to dopadlo, kdyby bylo tehdy po jeho. Bavila mě i jeho naprostá upřímnost a nulové vyjednávací schopnosti. :-) Hlavní představitel George C. Scott podal životní výkon a po právu si odnesl Oscara. Když k tomu připočtu výbornou řemeslnou stránku filmu, je na vysoké hodnocení zaděláno. Film mě bavil po celou dobu svých téměř tří hodin.

Stará puška je válečný příběh odehrávající se v době druhé světové války ve Francii. Hlavní postavou je doktor Julien Dandieu (výtečný Philippe Noiret v netradiční roli), který se snaží být navzdory končící válce a stálému nebezpečí ze strany nervózních Němců pozitivní. Celý snímek má zpočátku vcelku příjemné vyznění, doktor vtipkuje, hudba je uklidňující a život celé rodiny zdánlivě klidně plyne. Než se ovšem stane nevyhnutelné a válka tragicky zasáhne. Najednou se vše mění v úplně jiný film. Ta změna je poměrně náhlá a divák ji musí rychle vstřebat, protože najednou se jde do akce a není čas na žádné dlouhé zpracování emocí. Válka je největší zločin z každého úhlu pohledu, kdy se ale pro konkrétního člověka stane nestrašnější? Když zasáhne jeho rodinu a blízké. Hlavní postava se s tím vyrovnává po svém, postaví se německým vojákům a film se stane akčnějším a napínavějším. Bohužel mám i dvě výtky. Tvou první je místy retrospektivní forma vyprávění, kdy se během akční části několikrát doktor zamyslí a vzpomíná na krásný minulý život. Což samozřejmě naruší tu akční část a vytrácí se napětí. Druhým mínusem je jeho milovaná žena (slušně zahraná Romy Schneiderovou). Podobný typ žen moc nemusím. Je přesvědčena o své kráse a ráda ji využívá. Je to koketa, která navíc nemá ráda muže, kterým podlehne?! Přesto jde o silný filmový zážitek v originálním zpracování. Zaslouží si ode mě i tu čtvrtou menší hvězdu.

Judy Garlandová předvedla ve filmu mimořádný výkon, bylo to pro ni jistě náročné po více stránkách a zaslouží si obdiv. Po hříchu je ona tím největším plusem, jinak jsem film doslova protrpěl. Muzikály nejsou rozhodně můj šálek čaje, ale někdy se to povede (All That Jazz, Šumař na střeše, Zpívání v dešti), proto občas zabrousím i do tohohle žánru a se ženou se mrknu. Tady se to hrubě nepovedlo. Režisérsky je to nezvládnuté, film se rozpadá na několik většinou nezábavných kusů (scéna v obýváku pro manžela je ovšem skvělá) a vůbec nedrží pohromadě. Některé pasáže jsou zbytečně dlouhé a nudné (jeden zpívaný výstup měl snad 15 minut), některé rozhodující životní momenty nejsou pro změnu ani zobrazeny a jsou jen v pár sekundách „vyřešeny“ záběrem na novinový titulek. Vtažení do příběhu se vůbec nekonalo, za to pohledy na hodinky byly časté. Ta tříhodinová délka je vražedná, pro nás to byl seriál na několik večerů. Navíc jsme viděli podivnou verzi, kde byly zřejmě původně vystřihané pasáže nahrazeny fotkami, kdy do toho herci mluvili. Celé to velmi rušilo a místy to vypadalo jako nepovedený dokument. Nakonec je to za dvě hvězdy a to především za ten výborný výkon Judy Garlandové.