Oralfabet

Nechci samozřejmě zpochybňovat Lynchova rozhodnutí, ale scéna, v níž Leland učí Saru a Lauru, jak se představit v norštině, měla zůstat ve filmu.

Jako malý jsem ninja korytnačky zbožňoval, ale hlavně v animované podobě, s hranými filmy moc zkušeností nemám, zrovna tenhle první díl jsem dost možná doposud vůbec neviděl. Před lety bych si ho určitě užil víc, ale díky síle nostalgie a určitému zastaralému šarmu jsem i při včerejším shlédnutím našel věci, co jsem ocenil. Místy to působí i docela překvapivě dospěle, i když samotné želvy dodávají potřebný infantilní nádech. Líbilo se mi vyobrazení jejich vztahu s Mistrem Třískou (ten je tady asi celkově nejsilnější postavou a taky nejlíp vypadá), jinak se tady ale není moc čeho chytit, hlavní hrdinové jsou definování víceméně jednou vlastností (a u takového Donatella mi přijde, že i na tu jednu tady docela pozapomněli). Je to ok. Silnějších 5/10

Lynchův micdrop