Un chapeau de paille d'Italie
Der Florentiner Hut
The Italian Straw Hat
Obsahy(3)
Co se stane, když kůň zkonzumuje slaměný klobouk záletné manželky, jejíž militantní milenec pak volá k zodpovědnosti nebohého hrdinu, který měl namířeno na vlastní svatbu? Na tomto půdorysu postavil dramatik Labiche svou frašku Slaměný klobouk, zfilmovanou ve zvukové éře za války v Německu nebo za „normalizace“ u nás. Byl to ale jen stejnojmenný snímek Reného Claira – z údobí němé éry jeho nejlepší –, jemuž se podařilo zařadit se mezi nezničitelnou klasiku, bez níž si už dějiny filmové formy neumíme představit. V době, kdy se kinematografie jinak syžetům z nedávné minulosti vyhýbala, objevil Clair divákům kouzlo konce 19. století, předvedl galerii lidských typů vykreslených v mistrné zkratce a ukázal, že choreografie „honičky-baletu“, vyzkoušená v Mezihře, může stejně dokonale fungovat i v příběhovém filmu. (NFA)
(více)Recenze (12)
Česká verze je sice vybroušenější a dynamičtější, ale i tato verze má něco do sebe, ačkoliv je kvůli absenci zvuku vše trochu stíženo, což občas vede ke zmatení diváka, Clair se i tak statečně pere s úkolem adaptovat nestárnoucí kus a díky skvělým hereckým typům, roztomilým maličkostem a i zajímavému filmařskému osvěžení, když má ženich při čtverylce zlé tušení destrukci domu, se rozhodně jedná o zdařilou grotesku, která však byla brzy překo- nána ještě invečnějším a zamotanějším Milionem, který však pevně stál na zvukové invenci. ()
Formát němého filmu si pochopitelně vybírá svou daň v podobě citelně menší propojenosti příběhu, neboť právě slova jsou tím, co zpravidla činí z jednotlivých scén příběh. Clair tudíž už tak vetchý a naivní děj divadelní předlohy ještě zjednodušil a naopak, daleko víc než jsme zvyklí ve zvukovém filmu, vytváří drobné komické etudy, v podobě ztracené rukavice, padající vázanky, dědečka s ucpaným naslouchadlem, chlapečka "hrajícího" na klavír. A právě tahle linka je taky na Clarově zpracování nejzajímavější, nesmírně svěží a vtipná. Gejzír nápadů doslova nebere konce. Nevšední vynalézavost je ostatně patrná i na čistě filmařské "materii", nejviditelněji asi na práci s kamerou. Shlédnout těch 105 minut v kuse je ovšem samozřejmě vskutku dosti únavné. Tenhle film ovšem asi nelze hodnotit podle týchž měřítek, jako mladší zvukové filmy... Celkový dojem: 75% ()
Naštěstí díky Krásce z Nového Orleánsu jsem už zvyklá na jisté orgie francouzské marnivosti v direkci Clairově. Svým způsobem mi tato verze vyhovuje více než populární česká verze Lipského, ale v té jde taky více o obsazení, než o cokoli jiného. A proto tady má ta pokroucená morálka větší platnost a autenticitu. ()
Alberta Préjeana mi bylo upřímně líto, když v jedné chvíli sháněl klobouk a střídal to s účastí na vlastní svatbě. A tak musí hrdina řešit další a další komplikace, které se na něj nabalují a to vše s francouzským šarmem a tisíci malými drobnostmi, které vyvažují absurdnost situace, v níž se nalézá. ()
Sú nemé filmy, ktoré dokážu prežiť dodnes a stále majú čo povedať. A potom sú tu filmy ako Slamený klobúk od Claira. Samotná remeselná úroveň je výborná, len 105 minút je pre dnešného diváka naozaj úmorných. Ak sa k tomuto niekedy dostanete asi odporúčam (ak teda ešte existuje) 60 minútovú verziu. Tam to môže celkom odsýpať. Lipského verzia, aspoň pre mňa, ostáva neprekonaná. A to aj napriek tomu, že ju porovnávam s týmto filmovým velikánom. ()
Galerie (6)
Photo © ARTE France / Collections Cinémathèque
Reklama