Bent

Originální, zajímavý film stavící do kontrastu dekadentní morálku německé zkažené zlaté mládeže a oficiální požadavky na mezilidské normy v době fašismu. "Jsem zhýralý člověk" říká opakovaně promiskuitní homosexuál neplatící své dluhy, pořádající nejbizarnější sexuální orgie zůstávající přitom všem eticky vysoko nad podle všech platných zákonů se chovající státní mocí. (05.10.2013)

Po dekadentním a téměř halucinogenním rozjezdu, kdy jsem střídavě valil oči a lapal po dechu, se divák dostane přímou linkou do pekla - přesněji řečeno do vlaku, který dva hlavní hrdiny veze do koncentračního tábora v Dachau. Myslíte si, že nemůže být nic horšího, než dostat se coby příslušník židovské národnosti do spárů gestapa? Omyl. Horší je být žid a homosexuál zároveň. Jak film skončí, je každému jasné. Ale cesta do nenávratna je podána tak sugestivně a oba hlavní protagonisté fungují před kamerou tak přesvědčivě, že jeden jen nevěřícně kroutí hlavou. Zachovat si uprostřed vší té bídy a marasmu alespoň špetku lidskosti a důstojnosti je téměř nemožné, ale lidská duše je nezničitelná a některé věty zůstávají ve vzduchu ještě dlouho po odchodu těch, co je vyslovili. A scéna verbálně-fyzického splynutí dvou hlavních hrdinů mi z hlavy jen tak nevymizí. Smekám a odhazuji v dál... (06.02.2010)

Pro někoho možná zajímavě vylíčený život homosexuálů v koncentračním táboře, kde, aby se vězni nezbláznili podle vůle nacistů, volí vlastní způsob šílenství, ale já u toho vesměs zíval. Dialogy mezi dvěma homosexuálními vězni, které vedli během přenášení kamenů z jedné hromady na druhou, byly k uzoufání nudné a za zmínku jen stojí jejich "milování". Ne že bych čekal nějáké maso, ale život v Dachau jsem si představoval trochu jinak. Stejně tak mi nesedl konec v intencích Feuchtwangerova Žida Süsse. Naopak jako obrovské plus hodnotím výkon Clive Owena, který si tímto výkonem řekl o přestup do I. ligy a doba před příjezdem do Dachau byla taky poměrně koukatelná. Každopádně z mého hlediska Mathias promarnil potenciál, který měl k dispozici. 40% (21.06.2009)

V rámci filmů, které se zabývají LGBT tematikou, pojednává tento snímek o nevšedním a originálním tématu. Představte si, že jste gay v nacistickém Německu, což je ještě horší, než když by jste byl žid (a to už je co říct, když vezmeme v potaz dějiny). Snímek se zaobírá láskou za ostnatými dráty pracovního tábora, kde všichni vězni v podstatě čekají na smrt (ať dobrovolnou, nebo nedobrovolnou). Úvodní sekvence z kabaretu byla hodně hýřivá a sugestivní, přičemž poté se film vezl převážně na dramatické vlně, která byla protkána romantickými peripetiemi. Zkrátka film, ve kterém je na gaye pohlíženo z jiné dobové perspektivy, než je člověk obyčejně zvyklý. (29.04.2013)

Scénář: Martin Sherman .. Clive Owen ve své nejodvážnější roli. Velice přesvědčivý v roli, která jej určitě katapultovala herecky hodně dopředu. Úvodní kabaretní sekvence je úchvatně zahraná a především opojně natočená! Být žid a ještě k tomu homosexuál se však v 30tých letech zrovna nenosilo. Rostoucí nacistický tlak na dekadentní skupiny byl drtivý a snažil se její jedince fyzicky nebo psychicky deptat. Maxovo proplouvání stereotypem koncentračního tábora je až mrazivě působivé, verbální sex v pozoru bere dech ale závěr je až příliš přímočarý. To je jen drobná výtka - síla ducha, přesvědčení, v sebe sama je totiž neohebná. Zvláště když máš někoho rád… Výpravou umírněné, podáním působivé, k čemuž přispívá hudebník Philip Glass, který snímek doplnil úžasným podkladem - výtečné jsou jak teskné smyčce tak i uklidňující klavír. (22.11.2007)