La vergine di Norimberga

Celkem dobrý film který sem tam zaškobrtne a je i zbytečně ukecaný, ale celkově na svou dobu rozhodně palec nahoru protože atmosféra a i celkově odvaha tohohle filmu je velká. Když se objevil vrah tak jsem se dokonce i lekl. Konec je hodně povedenej a má parádní grády. Jen škoda toho prostředku. Masky jsou též povedené od Leea až po vraha. Překvapení. (03.12.2013)

Taková trochu úlet gotika, která v žádném případě není bez chyb, ale když se člověk smíří s nulovou originalitou, tak dákáže na kratíčké stopáži slušně pobavit. Pro žánrové nasycence to asi nebude to pravé ořechové, ale já jsem vejlet do staré barabizny s tajemstvím uvítal. Sic se mi párkrát protočily oči jako Spejblovi, ale díky slušnému zakončení se nebojím Pannu z Norimberka označit jako nadprůměr. 70% (24.01.2014)

Zatial moj najlepsi Antonio Margheriti. Cosi som uz od neho videl /Cesta do Sonory/, ale az tymto hororom ma presvedcil, ze to bol slavny a talentovany taliansky reziser. Vyborny pribeh, dialogy a kvalitna strasidelna atmosfera - to su silne atributy filmu. A dalsi dovod, preco milujem taliansku kinematografiu, zaroven aj moja fascinacia talianskymi gotickymi hororomi sa zacala. 86 % (20.12.2014)

Margheritiho premiéra v gotickém horroru dopadla skvěle. Tady jsem si opravdu chrochtal. Rozlehlé sídlo, muzeum smrti, spletité katakomby plné lebek a pavučin, a několik mrtvých žen s propíchanými bulvami. Samozřejmě nechybí záhadná postava vraha či ducha, zvědavá hrdinka, a hrstka dalších postav, z nichž každá ukrývá své tajemství. Režisér opět potvrdil svůj cit pro budování atmosféry skrz zapadající hudbu a krásnou kamerovou kompozici, ten chlap prostě uměl. Hezky se na to kouká, i přes to klasické přehrávání většiny osazenstva (výjimkou je pouze krásně minimalistický Lee) a těžce haprující logiku s blížícím se závěrem. Ale s tím se u Italů už tak nějak počítá. (30.05.2014)

Norimberská panna tu není jeptiška, jak by se možná zdálo, ale důmyslný mučící nástroj. Zde je verze způsobující okamžitou smrt po uzavření - probodnutí hlavy skrze oči (často bývaly hroty umisťovány tak, aby jen zraňovaly a působily dlouhou a bolestivou smrt). I když se snímek odehrává v současnosti, tak ji připomínají jen automobil (zmíňky o letišti) a elektřina. Staré sídlo navozuje patřičně strašidelnou atmosféru. Noční scény, bouře, světlo krbu, svíček a loučí, tajné chodby, kobky a muzeum s rudými závěsy a koberci plné mučících středověkých nástrojů. Výtvarná kamera pracuje obratně se světlem a stínem a vytváří oku lahodící kompozice. Rudá je nejen barvou krve...Gore efekty jsou umírněné, byť využití znalostí starých japonských katů je vydařené, nemluvě o zvrácené operaci. Ch.Lee je démonický sám o sobě, takže jeho zjizvená tvář už snad strašidelnější být nemůže. Režisér, podobně jako v detektivce, záměrně mate diváka a nechává ho stále hádat, kdo je oním netvorem, rozsévajícím hrůzu. Klasická gotická italská bubákovina vhodná na večer, kdy venku zuří bouře a větve stromů buší zlověstně do oken... (26.12.2013)