Mari iyagi

Psaní scénáře pro tenhle film muselo vypadat nějak podobně, jako když se někdo pokouší nafouknout malý narozeninový balónek do rozměru vhodného pro napodobeninu balonu bratří Montgolfierů, v tomhle filmu totiž není nic a i přes jeho krátkost působí prázdně jako hospoda s jediným hostem, který si ovšem slintá na vlastní boty a koulí očima jako zfetovaný rorýs. Tak například něco trochu zajímavého se stane až po půl hodině děje (což je u tak krátkého filmu pozdě) a přitom sem měl o deset minut později pocit, jako bych s tímhle filmem strávil alespoň dvě hodiny. Animace je celkem fajn a občas se jí dokonce daří tvářit skoro jako by se jednalo o něco jiného, než o korejské anime (jestli se tak vůbec dá něco korejského nazývat). (25.12.2013)

nejsem si moc jistý o čem to vlastně bylo, vzpomínání na dětství s duhovou kuličkou, která vás přenese do snového světa dokud z něho nevyrostete. A jako rovnocenný doplněk okolí dvou kluků, s rodiči, školou a kočkou. Koukat se na to dá i když k obličejům bych měl výhrady, ale nic zázračného v tom nevidím. (29.03.2016)

Fajn realistická animácia, ale príbeh ma veľmi nechytal. Trochu pripomínal japonské námety o tom, ako mladí dospelí ľudia spomínajú na detaily zo svojich detských čias, kde boli vtedy a kde sú dnes. Do toho vkliesnené sny spojené s prebujnelou fantáziou. Hlavne početné snové výjavy ma nudili. Užíval som si skôr už spomínanú animáciu plnú detailov a všedné mikropríbehy hl. protagonistov. (28.01.2018)

Jednoduchý test: 1) chci vidět anime. 2) index výskytu robotů, lolitek s dvoumetrovými meči a dalších japonských excesů požaduji roven nule. 3) chci se stát úspěšným interpretem tibetské relaxační hudby. 4) Miyazakiho mám nakoukaného. Pokud alespoň se třemi ze čtyř tvrzení souhlasíte, je Mari pro Vás jako stvořená. 65 % (14.11.2008)

Spousta lidí zde srovnává Mari iyagi s japonskou Cestou do fantazie. Mám-li být upřímná, dost dobře to nechápu, jelikož tu podobnost nevidím, společné spolu mají možná pouze to, že se hlavní postavy dostaly do trochu jiného světa než je ten náš. A i kdybych je snad měla srovnávat, tak by u mě jednoznačně zvítězila druhá strana, protože miluji Mijazakiho tvorbu. Takže raději zpět k Mari iyagi. Čekala jsem více. Je to pohodový, příjemný snímek s krásnou animací, díky které došlo ke k vytvoření kouzelného druhého světa. To vše je krásné, nicméně ve druhé polovině jsem začala pociťovat nudu ze stále se opakujícího děje. Jako by něco chybělo. (21.12.2009)