Reklama

Reklama

Satanské tango

  • Maďarsko Sátántangó (více)
Trailer

Obsahy(1)

Podle stejnojmenného románu Lászla Krasznahorkaie natočil Béla Tarr sedm a půl hodiny trvající veledílo Satanské tango, jímž na sebe upozornil také za hranicemi Maďarska. Úvodní sekvence snímku trvá sedm a půl minuty a předznamenává tak celkovou stopáž. Není to ovšem jediný dlouhý záběr filmu, odehrávajícího se stejně jako Zatracení (1988) v posttotalitní pusté krajině, již rozbahňuje neustálý déšť a drásá drsný vítr. Průměrná délka záběru se pohybuje kolem dvou a půl minuty. Příběh hříšné vesnice je rozvržen do dvanácti kapitol, jež můžeme rozdělit na dvě poloviny, což odpovídá pravidlům tanga (šest kroků dopředu, šest kroků dozadu). Především v první části Tarr paralelně vypráví osudy jednotlivých postav, které směřují k jasně danému bodu - příchodu lžiproroka Irimiáše a jeho kumpána Petriny. Z několika úhlů pohledu sledujeme toto dlouhé čekání na člověka, jehož se obyvatelé chátrající vesnice obávají. Vesničanů však není mnoho, můžeme hovořit jen o třech manželských párech Schmidtových, Kránerových a Halicsových, solitéru Futakim, lékaři voyeurovi, prostoduché dívce Estike a o jejím zlém bratru Sanyiovi. Hrdinové se stejně jako v předchozím titulu pokoušejí vymanit z těžké životní situace a touží po lepších životech, na něž střádají dlouhá léta peníze. Vzájemné vztahy nejsou příliš korektní, a tak se snad každému honí hlavou, jak získat všechny finance pro sebe a nehledě na ostatní opustit komunitu. Do této situace přichází muž jménem Kelemen se zprávou, že se vracejí Irimiáš a Petrina, ačkoli chlapec Sanyi všem tvrdil, že zahynuli. Vesnici, jež se k mužům nezachovala zrovna čestně, přepadá strach z pomsty. Na prostoru úchvatných více než sedmi hodin se odehrává hluboký existenciální příběh, jenž zanechává nesmazatelnou stopu. (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (105)

Severus007 

všechny recenze uživatele

Vesnice, bahno, krávy. Prší. Lidi. Lidi se myjí. Odcházejí. Prší. Lidi mluví. Lidi jí a pijou. Prší. Lidi jdou. Lidi zepředu, lidi zezadu. Prší. Lidi leží, spí, mluví, jí a pijou. Prší. Lidi přicházejí a odcházejí. Prší. Tma. Titulky. Konec. ()

gauchingman

všechny recenze uživatele

Myslím, že kdyby měl film normálních 90 minut, tak by 1) neztratil nic obsahově a 2) by vyšlo najevo, že je vlastně o ničem. To, co by se tam událo (a co se tam taky událo, jenže notně deformováno), by mohlo být teprve expozicí jednotlivých postav a celého filmu vůbec. Přijde mi to jako opravdu velká vychcanost tvůrců, nemůžu si pomoct. Přijde mi to až neuvěřitelné – takovéhle umění. ()

Belphegor 

všechny recenze uživatele

Béla Tarr je můj oblíbený režisér a považuji ho za vrcholového umělce maďarské, možná i evropské, kinematografie. Jeho pomalé pohybové záběry s podmanivou hudbou byly vždy delikátní. Satanské tango má něco přes sedm hodin stopáže a čekal bych, že pokud chce někdo točit tak dlouhý film, tak mám, co v sedmi hodinách vyprávět. Například Pán prstenu má v prodloužené verzi cirka 12 hodin a hodně se tam toho stane. Jak je zvykem, Béla Tarr i v tomto snímku nechává scény "dozníval", což v jeho kratších filmech má opravdu velký efekt na niterné pocity. Vychlavat je mohu celé dny. Tady mám ale pocit, že je toho hodně výplňového. Satanské tango totiž nemá až tak rozmanitý příběh k vyprávění a to že má sedm hodin je dáno hodně roztahaností. To ovšem neznamená, že tu nejsou krásné záběry a podmanivá scénografie, ovšem na rozdíl od Turínského koně nebo Werckmeisterových harmonií to na mě nepůsobilo až tak podmanivě, rozhodně mi chyběl smysl v záběrech, v jiných Tarrových filmech totiž záběrovaní podmiňuje myšlenku a pocity, a ačkoliv vím, že tohle celé je portrét zbytečnosti všech našich činu, prostě to bylo až moc ucourané, že to tu myšlenku už příliš naředilo. Mám pocit, že film by mohl mít klidně čtyři hodiny a dopadlo by to stejně, mnohokrát totiž opravdu jen koukáte na scénu, kde někdo třeba pět minut sedí a přemýšlí, nebo někam pět minut jde, a nebo že se dalších pět minut honí pes okolo baráku atd atd. Navíc mi vůbec nesedlo zakončení, jenž v podstatě nechává všechno nezodpovězené. Po sedmi hodinách bych raději došel nějaké katarzi, ač kdejaký kritik by mohl namítnout, že ta prázdnota je účelná. Herecky je to zahrané bravurně a laděním určitě vzniká nicota v lidských životech. Je sice obdivuhodné natočit tak dlouhý film a zrežírovat takové krásné záběry, ale na otázku, zda bych si to někdy pustil znovu, bych odpověděl ne. Na zadek jsem si z toho nesedl. Raději kterýkoliv jiný Tarrův film. ()

Související novinky

Reklama

Reklama