Goro, bílý pes

Yesterday is gone, povie si trinásťročná sirota po úmrtí posledného rodiča a vydá sa na dušespytný a psohľadný trek cez pol Japonska. Na svojom keruakovskom putovaní poznáva vlasť, zažije niekoľko únosov, združí sa s trestancom na úteku a pravidelne míňa svojho štvornožca. Ten sa tiež nenudí, popri hľadaní svojej panej ľavou zadnou zabraňuje znásilneniu, kľučkuje medzi guľkami gangstrov, stáva sa vedúcim zdivočelej svorky, spríjemní posledné chvíle umierajúcej a obmäkčí srdce ľútostivého škuľavého šarhu. Pomedzi to sa skorumpovanému systému vzdorujúci detektív snaží prísť pravde na koreň, politickí mafiáni kujú pikle a neprávom obvinený utečenec zbesilo pobehuje po lesoch a morskom pobreží. Po pozretí všetkých častí sa mi na myseľ tlačia dve otázky: 1. ako je možné, že sa nezletilá dievčina bez problémov dlhodobo vyhýba školskej dochádzke a po návrate si sama bačuje v dome uprostred Tokia? 2. prečo má väčšina členov japonského organizovaného zločinu takú zlú mušku? Napriek všetkým technickým a logickým výhradám ma toto dielo chytilo za srdce a pri srdceryvných citovo vydieračských scénach podfarbených ústrednou piesňou mi miestami vlhli oči. (10.01.2022)

Nevím, po kolika letech jsem si dal repete, ale během víkendu jsem sjel všech 9 dílů. Nostalgická hodnota, která se v bodování taky musí nutně projevit, je neoddiskutovatelná, stejně jako nezapomenutelná ústřední píseň. Ale může seriál nabídnout i něco dalšího kromě nostalgie? Rozhodně ano. Samotný příběh psa je sice v podstatě osvědčeným citovým vydíráním diváka, ale seriál se může pochlubit zajímavými postavami s ještě zajímavějšími osudy. K dobru mohu přičíst i nenásilný poučný komentář, díky kterému se člověk o psech něco dozví, i humanistické poselství, protože nějaký ten dobrý člověk vždycky do Gorova života na jeho cestě vždycky vstoupí. Mínusem je opakování některých dějových linií, a to i několikanásobné. Celkově by seriálu slušel zásah střihače a kratší stopáž. (07.11.2016)

Do dnes kultovní seriál, který byl v 80. letech na televizních obrazovkách hojně vyhledáván. Dobrodružně romantický příběh o dívence Reiko hledající svého pejska sledoval každý doslova se zatajeným dechem. I vycvičený Goro prožil při putování do svého domova lecjaké příhody a nástrahy, zvláště, když měl v obojku něco, po čem toužila spousta lidí. Příběhů o pejscích je dnes už samozřejmě mnoho, ale tento má v sobě přeci jen jistý punc nostalgie a takových zvláštních vzpomínek. Docela mě mrzí, že v Česku neexistuje Tv kanál zaměřený na filmovou klasiku, aby se mohla takováto díla připomínat. (05.04.2014)

Poprvé jsem viděl jako malé děcko v 80ých letech a jako u milovníka psů mi zůstala silná paměťová stopa. Nejsem si jistý, ale tehdy to snad šlo ve Studiu kamarád. Dívku Reiko tehdy hrála už 27letá Yôko Shimada. Děkuji uživateli berg.12, že přidal v diskuzi odkaz na youtube, jde jsem to sjel nedávno znovu. A POZOR, kdo zná akční filmy za 70ek a 80ek z produkce Hongkongu i ty s Brucem Lee anebo třeba Kill Billa, i když tam jde o produkci USA, tak tenhle seriál nemá o nic horší hudby a z té mě až mrazí. (09.01.2014)

Ten seriál jsem naposled viděl někdy v 80. letech a utkvěly mi dvě vzpomínky: 1. Neuvěřitelná nuda. 2. Hlavní postava měla píšťalku pískající na frekvenci, kterou slyší jen psi a která měla dosah cca 1-1,5 km. V jedné scéně byl Goro od své majitelky tak půl kiláku, ona pískala a on nic neslyšel... takže seriál mohl mít další díly. (20.09.2008)