斬る
Kill!
Režie:
Kihači OkamotoHudba:
Masaru SatóHrají:
Tacuja Nakadai, Akira Kubo, Eidžiró Tóno, Ben Hiura, Akira Hamada, Juriko Hoši, Haruo Suzuki, Ecuši TakahašiObsahy(1)
Kdesi v zapadákově se střetnou dva životní ztroskotanci. Genta (Tacuja Nakadai) je bývalý samuraj, který rozčarovaný životním stylem zanechal života bojovníka. Hanji (Ecuši Takahaši) je rolník toužící stát se samurajem. Oba se zapletou do sporu místního klanu a skončí na opačných stranách konfliktu. Hanji dostane příkaz zabít Gentu. To však pro oba přátele (teď vlastně nepřátele) neznamená žádný problém. Když jde sloužit jednomu pánovi, proč by nešlo sloužit dvěma pánům najednou. (ilclassico)
(více)Recenze (14)
Excelentní film, který je ukázkovou samurajárnou, která navíc zvládá ukazovat humor tak, aby nepůsobil trapně a naopak výborně doplňuje, případně odlehčuje dramatickou linku a navíc díky němu některé postavy působí jako sympatické osoby, zatímco bez lehkého humorného podtónu by působili jako na slunci vysušený Mník jednovousý s charismatem hroudy myších bobků. Co si ovšem zasluhuje velebit nejvíc je Tacuja Nakadai v hlavní roli, je božský, úžasný, dokonalý a mnoho a mnoho další přídavných jmen, které mě teď ovšem nenapadají a je to právě on kdo činí ten definitivní tah štětcem, vyzdvihující Kiru na vrchol žánru. Ovšem to by nešlo bez výborného řemesla, s kterým se vytasili tvůrci, nejvíc je vidět asi hudba, plně odkazující na špageťácké westerny a kamera podtrhující velmi dobrou choreografii boje. A fakt, že by to mohlo být o pár minut kratší je díky tomu všemu dokonale nepodstatný. ()
Spletenec mnoha prospěchářských intrik naoko se zaklínající rodovou a bušidó ctí, které mají za následek "sedm obklíčených" s hned několika zainteresovanými stranami hrozícího konfliktu; od zrazených samurajů jednajících v dobré víře přes na vysokou odměnu nalákané roniny nespjaté s klanem vyslané na jejich likvidaci mimo dohled šogunátu až po klanové jednotky, které věří, že ti první jednali na vlastní pěst, pokusili se o převrat a klan zneuctili, a mají dohlédnout na to, že ani jedna z prvních dvou skupin nevyvázne živá, aby mohla dobré jméno klanu poškodit. A do toho se nachomítne duo, které to začne hrát na všechny strany. Právě skrze dvojici "idealistický farmář toužící se stát samurajem" a "iluzí zbavený bývalý samuraj" je do jinak klasicky vystavěné "samurajárny" vnesena špetka vtipu, nadhledu a satiry. Místy by jejich eskapády během měnění stran sváděly k zařazení skoro až do commedia dell arte, ale nikdy to není bláznivé a vždy se to ve výsledku vrátí k útisku, cti a motivacím všech v konfliktu chycených. A samozřejmě také k častému zkřížení katan. Má to neupadající tempo, skvělé výkony všech (především Nakadai překvapí v pro něj ne zcela typické roli šibala) a i to výtečně vypadá a zní. Šedesátky byly na podobné chanbara žánrovky v Japonsku bohaté na echt kvalitní a památné kousky (ať již právě od Okamota či Goši, Kurosawy a dalších) a tento se nikterak nekrčí ve stínu těch vůbec nejzdařilejších. ()
Začátek tak odtažitý a neschopný zaujmout, že jsem to málem vzdal. Ale dobře že ne, jak se utahovala zápletka, bylo to lepší a lepší... Poměrně spletitý příběh o pokusu o převrat uvnitř klanu, boji věrných a nevěrných, a jednom róninovi zvenčí, který z morálních důvodů tahá za nitky. Už to tu párkrát bylo, ale tohle zpracování se velmi povedlo. Nabité ... neřekl bych humorem, ale vtipem. ()
Kihachi Okamoto je proste skveli reziser. Odvazne, sest let po Kurosawove Odvaznych muzich vytvoril uzasny, hluboky a hlavne dobrodruzny snimek ktery zminovanemu Sanjuro nejen smele konkuruje, ale v mnohem ho mozna prekonava. Hlavni devizou filmu, krome skveleho strihu, hudby, rezije jako vino je bezesporu herec v hlavni roli : Tatsuya Nakadai ktery se vtipne role potulneho ronina zhostil s nevidanym humorem. Je proste genialni, ty slabe dve hodiny je radost se na nej divat, ja se klanim mistre...! Uzasny film, uzasneho rezisera s legendou japonskeho filmoveho hererctvi. ()
Bol som na tento film primerane zvedavý. Má iba 109 minút a zdali sa byť nekonečnými. Mám problém aj s rekognoskáciou japonských tvárí, takže množstvo mien k nim priradených už vyvolávalo pocit, že ide o súčasť nejakého kvízu. Dobrý dojem na mňa urobil iba Tacuja Nakadai, ktorý bol u mňa doteraz v tieni Tošira Mifuneho. Avizovaná vtipnosť filmu mi iba občas vyvolávala ľahký úsmev na tvári. Film ako celok na mňa pôsobil únavne. Tých niekoľko zaujímavých nápadov nemohlo prehlušiť to japonské vykrikovanie a ich neobvyklé gestá a pohyby. Takže aj keď som dúfal na lepší výsledok, cez tri hviezdičky sa film u mňa nedostal. ()
Japonská kinematografia ponúka obrovské množstvo historicky ladených filmov, ktoré vynikajú filmárčinou, akciou a niekedy aj humorom. Tento mix sa použil aj teraz, ten humor je však veľmi úsporný a ľahký. Možno aj zbytočný. Príbeh sa sprvu utopil v množstve postáv, keď sa divák dostane k zápletke, začne to byť zaujímavé. Hudba skvelá. ()
Byť Okamoto natočil obsažnější kousky, atmosférou a zpracováním Kiru vítězí. Nakadai s Takahashim jsou výborná dvojice, zvláště vtipný je Takahashiho venkovan. Oproti Sanjurovi není bandička mladíků tolik vypatlaná, film se spíš zaměřuje na jednotlivé archetypy, typy chování ve vypjatých situacích a vůbec je celkově pojetí o dost jinde. Za zmínku stojí i role Yuriko Hoshi (Shinsengumi...), která je tradičně roztomilá a lze jí odpustit i drobné přehrávání. Okamoto opakovaně potvrzuje, že umí udělat skvělou atmosféru, ale hlavně postavy - a to je u něj vždy sázka na jistotu. ()
Neuvěřitelně přitažlivá záležitost která má sakramentský koule! Představte si Sanjura/Yojimba ještě tak tisíckrát líp. Nakadai v hlavní úloze je naprosto geniální. Vše krásně odsejpá a já sem v sedmém nebi... ()
Hlavní problém, který jsem měl s tímto filmem byl příběh. Já se prostě hnedka na začátku ztratil v tom velkým množství postav a jmen a tak nějak jsem nepochopil kdo je kdo, kdo s kým proti komu a proč :-) Jedinej u koho jsem jakž takž věděl byl Nakadai :-) Další, co mi trochu vadilo bylo komediální vyznění filmu. Ono totiž ten komediální prvek ve japonským filmu znamená, že japončíci řvou, pobíhají a šklebí se ještě zběsilejc než obvykle a asi dvakrát nebo třikrát za film přijde nějaká scénka, o které se dá říct, že je trochu vtipná. Hlavně já čekal druhou Zběsilost, prostě ponurý samurajský film plný krve a nedýchatelné atmosféry, a proto mi taková určitá uvolněná atmoška moc nesedla. ___ No a jinak se mi hodně líbila úvodní a závěrečná scéna. První z nich v zaprášené napůl opuštěné vesnici a druhá tamtéž, ale tentokrát s deštěm. Ty byly opravdu hezky natočené a v nich mi ty komediální prvky ani nevadily. ()
Mě obecně sice samurajské filmy točící se kolem zapeklitých mocenských bojůvek moc neberou, ale tohle je natočeno tak dobře, barvitě a lehce, že jsem to vpohodě přelouskal. Příběhově teda, za mě, nic extra, ale herecky, režijně, obrazově, atd.. je to lahoda. ()
Film vycházející ze stejnýho námětu jako Kurosawovo Sanjuro a dle mýho názoru je ještě o trochu lepší, atmosférou spíše připomínající Yojimbo. Nechybí vtip, humor, napětí, dobrá hudba, rytířskost hrdinů a korunu všemu nasazuje vynikající Tatsuya Nakadai, předvádějící opět zcela jinou polohu svýho herectví, diametrálně odlišnou od Yojimba, Kwaidanu nebo třeba Nebe a pekla. Film je k sehnání pouze u Criterion Collection a stojí fakt za to a myslím, že nejen pro fanoušky samurajských filmů. ()
Toshiro Mifune mal Kurosawu a vdaka nemu aj humorne ladene samurajske filmy Yojimbo a Sanjuro. Tatsuya Nakadai mal Masaki Kobayashi-ho ale vdaka nemu nemal ziadnu humornu rolu. A tak,a by mu nebolo smutono, K. Okamoto ho obsadil do flmu, ktory bol natoceny podla rovnakej predlohy, ako Sanjuro. A aby Nakadi-ovi nebolo fakt smutno, film natocil este blaznivejsim, humornejsim stylom a Nakadai musel akurat trocha pribrat, ale inac si mohol zartovat kolko sa mu zachcelo. A ono to funguje, dokonca mozno aj viac, nez Sanjuro samotny. Nakadi je proste v ulohe Sanjura uveritelnejsi, prirodzenejsi, nez hromtlk Mifune. ()
Sice mi chvíli trvalo, než jsem se zorientoval v postavách a ději, ale pak jsem se královsky bavil až do konce. Kihači Okamoto, matador japonského historického dramatu, natočil film, ve kterém komentuje celý samurajský étos s ironickým úšklebkem. A svým přístupem mnohdy připomene způsob, jakým naložil mistr Leone s mýtem divokého Západu. Bravo... ()
Taký východný špagety western so strašne spletitým úvodom (snáď až polka filmu) a vskutku westernovou hudbou. Riadne uletené, sem tam nejaká tá dobra hláška a hromada režúcich sa gerojov. K tomu priam až šablónovitý postup -pocitu "toto" ste to už niekde videli sa nezabavíte, tak dúfam, že som moc neukrivdil a nejedná sa o film priekopník. Ale bohužiaľ na "klasické" samurajské drámy to nemá, našťastie sa ich nesnaží dohnať dĺžkou. Tak ak vás už nedeľný Vinetu omrzel a chcete niečo podobné s katanami a samurajskými copíkmi neváhajte a.... a siahnite radšej po Sanžúrovi či Jódžimbóovi. Ale zhliadnuť sa to iste dá. ()