Ônibus 174

Opravdu skvěle podaný dokument, který nic zásadně nepříkrášluje a dívá se na osud násilníka hned z několika pohledů (policie, příbuzní, oběti) a zcela maximální průhlednost díky neskutečnému množství video materiálu z únosu onoho autobusu se dá zcela věřit celé této kritice brazilského chaosu a neprofesionální policii. Solidní dokument, který přibližně v půlce začne diváka nahlodávat a cynik může i začít zoufalost Sandra chápat a budit dojem, že to rozhodně neni úplně špatný člověk vzhledem k okolnostem a podmínkám. Silné kafe na vystřízlivění z Evropského ráje, na který si stěžujeme. Jako dokument je to na čtyři, jako sonda do lidskosti současného člověka a osudů vyplývajících z jednoho extrémního odpoledne je to nenahraditelná studie, kterou sledovat v retrospektivě může být fascinující a zároveň maximálně depresivní. (17.02.2010)

50%. Moc dlouhé, trošku o ničem. Jediné co si z toho lze odnést je jakés takés poučení o poměrech v brazilské chudině a to, že brazilští policajti jsou naprostí amatéři. Zdlouhavé, rozebírá se každý plk a pohyb. Co stojí ještě trochu za to, je že vidíme reálné záběry a návaznost na události, které čin zapříčinili. Místy mi to přišlo jako šaškaráda (únosce říká rukojmímu evidentně, co má histericky křičet na policajty a kamery). Prostě exibice jednoho zoufalce. V Americe by se to snad nevešlo ani do zpráv, protože amíci by tuhle situaci zvládli do hodiny. (20.04.2010)

7/10 Zpočátku to na mě působilo jako jiné "dokumentární" filmy, kde si režisér dovolí díky své bujné fantasii dotočit hromadu scén, které se mu do pořadu hodí a vydává je za ověřenou verzi - Jak to tenkrát bylo. S přibývající stopáží se můj pocit jistoty a bezpečí začal rychle měnit v drsné vystřízlivění, že nejspíš veškeré záběry od autobusu nebo černobílé VHS od komunitního kostela jsou opravdu ale opravdu reálné. Trošku zmatečně a uměle sice působily ty, které měly dokumentovat stávající podmínky v nápravných zařízeních i jejich "umělecké" inverzní mi přišlo jako pěst na oko. Mluvící hlavy podávající zpětně na kameru svědectví byly pečlivě vybrány a jejich vyprávění díky dobře formulovaným otázkám mimo kameru dotvářelo absurdnost celé situace. Prostor dostali všichni jak ze stany unesených, policie, sociální pracovnice, maskovaného příslušníka SWAT, tak ze strany únosce - teta, kamarád, napravený kamarád, náhradní matka, maskovaný gangster. Těžko říct proč dostal přednost zrovna tento příběh před (domnívám se) tisícem jiných, které se běžně odehrávají na ulicích brazilských megapolis - zřejmě právě dostatek dokumentárního materiálu a pohnutý příběh hlavního hrdiny na kokainu. Myslím, že Pixote se spokojeně převrací v hrobě a Babenco je rád, že našel pokračovatele. (08.12.2008)

Slabou strankou tohto dokumentu je jeho dlzka. Kludne sa to dalo skratit aj o polovicu, mozno by to miestami neschadzalo do nudy a nestratilo by to tu spravnu davku napatia. Dozvedela som sa mnozstvo zaujimavych faktov o brazilskej policii, vazeniach ci detoch zijucich na ulici. Je to velmi zaujimava mozaika osudov, ktora sa toci okolo krvavej unosu autobusu 174. (05.05.2012)

Filmaři, diváci i kritika si docela oblíbili drsné snímky z Brazílie jak ji znají jen její obyvatelé. Temné špinavé ulice, krádeže a vraždy na denním pořádku. Město bohů, Vzpoura ve věznici Carandiru, Tropa de Elite všechny tyto filmy ukazovaly odvrácenou tvář Brázilie a režisér posledně jmenovaného nám přináší námětem strhující a neotřelý dokument zachycující únos autobusu, k němuž došlo v Rio de Janeiru. Je zajímavé "naživo" sledovat jak taková událost vypadá v reálu a režisér do toho přidává i všemožné rozhovory se všemi možnými zúčastněnými od policistů po rukojmí a ukazuje sociální problematiku v zemi. Škoda, že je film docela dlouhý a některé části a rozhovory nejsou tak zajímavé. Rozhodně však tento dokument stojí za vidění. (22.07.2009)